Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16427 x
CALES
22.10.2006 | 13903 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13427 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13332 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13321 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34329 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14363 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14213 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14198 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17446 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15728 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14666 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
OZZY OSBOURNE
Hořící nebe



...a co z toho vzešlo

     Když v roce 1969 zpěvák OZZY OSBOURNE (vl. jm. John Michael Osbourne, nar. 3.12.1948 v Birminghamu) spolu s pány Iommim, Butlerem a Wardem přejmenovával kapelu Earth (předcházely jí ještě jména Polka Tulk a Rare Breed) na Black Sabbath a spolu s jmenovanými namísto potloukání se špinavými ulicemi birminghamského předměstí Aston rozjížděl svou skutečnou velkou kariéru, dozajista neměl ani sebemenší potuchy, že se v historii rockové muziky počíná dít cosi, co později přeroste do olbřímích rozměrů. Na světě se tak totiž ocitlo jedno z nejvlivnějších hudebních uskupení všech dob, jakkoliv zpočátku šlo o nepochopenou partu, jež byla vnímána a trestuhodně podceňována a nedoceňována spíše jako parta pekelníků než jako uskupení muzikantů s jedinečným talentem a vizí (jak se později ukázalo v plném světě, kdy za své úhlavní paradigma si jí vzaly na desítky jiných skupin, ať už hard rockových, doom metalových, doom rockových, stoner rockových a já nevím, jakých ještě). A tak tedy i Ozzy samotný se v průběhu dalších let mimoděk přerodil z obyčejné rockové superhvězdy na ikonu mezinárodního, ba celosvětového rozměru a významu, jejíž kult se už dlouho až nebeské klenby dotýká. Před tímhle rockovým kmotrem, jak se mu také přezdívá, varovali z kazatelen náboženští duchovní jako před vyslancem samotného ďábla a snad i to bylo příčinou jeho narůstající obliby a nabytí postu neotřesitelného rockového pojmu. Dnes je tenhle nadmíru sympatický zlobič jednou z nejznámějších celebrit světa, a to nejen na poli kulturním, a držitelem nejrůznějších ocenění (Grammy, nominace na MTV Movie Awards atd.), přičemž v roce 2002 se jeho hvězda zaskvěla i na slovutném hollywoodském Chodníku slávy. Avšak nic z toho nebylo zadarmo. Vše je výsledkem Ozzyho poctivého muzikantství a všeho s muzikantstvím souvisejícího. V rozmezí let 1970 – 1978 vydal osm studiových alb s Black Sabbath a ani v roce 1979, kdy birminghamský soubor pro svou narůstající náklonnost k alkoholovým a drogovým lomcovákům a pro neudržitelnost ponorkové nemoci přerostlé do nevraživosti především mezi jím a Iommim opustil, neměl být a také že, zaplať za to kdokoliv, nebyl všemu konec. Ozzy v tomtéž roce přesidluje do Los Angeles (Beverly Hills), kde začíná se sestavováním své vlastní kapely, pro níž koketoval s názvem Son Of Sabbath a s věhlasnými Garym Moorem a Glennem Hughesem. Vše nakonec dopadlo jinak a na světě byla sešlost Blizard Of Ozz (už od druhé desky se však setkáváme toliko s jménem hlavního protagonisty), v níž se skvěli také nesmírně talentovaný a pro Ozzyho osudový kytarista Randy Rhoads, baskytarista Bob Daisley a bubeník Lee Keerslake. To se stalo předzvěstí skutečnosti, že ať Osbourne v nasledujících časech dělal na čemkoliv, vždy se uměl obklopit skvělými muzikanty a především pak kytaristy, v jejichž případě jako by byl odněkud shůry obdarován nebývale vyvinutým vyhledávacím nadáním. Bezprostředně po tragické a maximálně otřesně smrti Rhoadsově to byl Bernie Torme a po něm Brad Gillis. Dalším Ozzyho kytarovým hrdinou byl pak Jake E. Lee a pak už následoval další jeho osudový hráč Zakk Wylde, který ač se posléze jal oddávat se paralelně své vlastní kariéře, je Ozzymu de facto věrný dodnes. Občas jej zasuplovali Steve Vai, Joe Holmes, Tim Palmer (také klávesista a bubeník), Danny Saber či Jerry Cantrell a pokud jde o výčet ostatních muzikantů, kteří se kdy po Osbournově boku objevili, jejich výčet je věru dlouhý. Byli to třeba baskytaristé Rudy Sarzo, Pete Way, Don Costa, Phil Soussane, Geezer Butler, Michael Inez, Todd Jensen, Robert Trujillo, Chris Wyse, bubeníci Tommy Aldridge, Carmine Appice, Randy Castillo, Dean Castronovo, Miíke Bordin a klávesisté Don Airey, Mike Moran, John Sinclaire, Rick Wakeman a Michael Railo.

Světu je třeba Black Sabbath

     Koncem roku 1997, kdy už se zdálo, že to jde zase šupem z kopce s Black Sabbath, se však stalo, že se sešla jejich klasická sestava, tedy i s Ozzym („Spoustu let jsem musel bojovat o holou prdel, protože mě z kapely vyhodili a já jsem jim řekl: ‘Běžte do hajzlu, s váma už nikdy hrát nebudu‘. Tony mě za starých časů kurevsky zastrašoval. Občas se choval hnusně, takže mě teď příjemně překvapil. Jeho Black Sabbath moc dobře nedopadli a teď jsme zase kamarádi. I kdyby se už nemělo stát nic nového, stačí, že jsme spolu kdysi hráli a nedávno se znovu spřátelili. Není to jako předtím. Jak by mohlo? Ale zakopal jsem válečnou sekyru a usmířil se s lidmi, o kterých jsem si myslel, že už s nimi nikdy nepromluvím. Už nikdy nebudu říkat nikdy“), aby odehrála několik koncertů, načež se objevil dvojdiskový koncertní záznam „Reunion“ s dvěma zbrusu novými písněmi, které jakoby dávaly tušit, že se rýsuje něco víc. No, nakonec z toho bylo z nejrozličnějších důvodů, o nichž se lze asi jen dohadovat, „toliko“ plnohodnotné turné v průběhu roku 1999, ale tím tenhle humbuk tak rychle, jak začal, tak taky zase rychle skončil. Inu, škoda, dnes je doba se vším všudy natolik temná a co do nejrůznějších kulturních shitů kulantně řečeno nehezká, že hudební scéna by staré dobré Sabbaty potřebovala v míře nebývalé (snad ne chabou náplastí nechť se nám stane alespoň příznačně pojmenované seskupení Heaven & Hell v sestavě Dio – Iommi - Butler – Appice).

Čtvrté desetiletí kariéry

     V roce 2002 se krom už zmíněného Ozzyho otisku slávy v Hollywoodu (za podíl na prodeji více než sto miliónů nosičů s hlavičkou Black Sabbath a sedmdesáti miliónů nosičů vlastních sólových počinů si to zasloužil jako málokdo) zjevila i jeho zbrusu nová image, kdy se představil v roli rady si víceméně nevědoucího otcovského nemotory v televizní reality show hudební stanice MTV s názvem „The Osbournes“ (nejúspěšnější pořad sítě MTV), která v celé řadě pokračování představila Osbourneovu rodinu vyjma nejstarší dcery Amy, jež účinkování odmítla, v naprosto běžném rodinném životě. Poté se Mr. Osbourneovi dostalo také pozvání do Bílého domu na setkání s prezidentem Bushem a nato si zapěl sabbathovskou „Paranoid“ před samotnou anglickou královnou Alžbětou v rámci koncertu na počest jejího zlatého výročí, který uváděla Ozzyho choť Sharon, s níž byl sezdán v létě roku 1982. Zde se lehce pozastavme a řekněme si též, že jmenovaná je v Ozzyho životě a kariéře samostatnou kapitolou, neboť krom toho, že je jeho manželkou, je mu také nezměrně talentovanou manažerkou. Hraje zde roli královny pilného roje a tato dnes bezesporu velká dáma showbyznysu a doslova Ozzyho mateřská ochránkyně nesporně kdysi uchránila svého chotě před sebedestrukcí (hlavně po smrti Randyho Rhoadse, kdy chlast do sebe Ozzy lil snad po barelech a drogy rval po kilech), ale také před jistým kriminálem. To když poté, kdy ji Ozzy v jednom ze svých alkoholových návalů napadl, zahrála následně vše do autu, načež se Ozzy podrobil úmorné detoxikaci organismu. V létě 1996 spolu tihle dva založili tradici dnes už velmi významných festivalů se slovutným názvem Ozzfest (část výtěžku z něho je dávána na charitativní účely), z něhož pak známá režisérka Penelope Spheeris pořídila celovečerní dokument s názvem „We Sold Our Souls For Rock ‘n‘ Roll“, jež byl poprvé uveden v roce 2001 na vyhlášeném filmovém festivalu v Sundance. Ozzy se objevil také ve filmu „Little Nicky“, což mu ve stejném roce vyneslo už zmíněnou nominaci na MTV Movie Awards v kategorii Best Cameo. A aby těch pozoruhodností nebylo snad ještě málo, je dobré si ještě připomenout, že náš slavný geroj hraje hlavní a spíše kuriózní úlohu ve hře herního systému Sony Playstation 2 uchystané pod názvem „Ozzy Osbourne’s Black Skies“.

Znovu za věrnými do Čech

     Předloni se Ozzy odhodlal vydat všeříkajícně pojmenovaný komplet „Under Cover“, na němž vystřihl pocty svým oblíbeným a ve své muzikantské mysli váženým muzikantům (King Crimson, John Lennon, The Cream, Rolling Stones, Joe Walsh, Moody Blues, Mountain, Buffalo Springfield, Mott The Hoople, Eric Burdon / Animals, Arthur Brown) a zejména pak The Beatles a Siru Paul McCartneymu (píseň „In My Life“ - „Beatles byli důvodem, proč jsem se vůbec pouštěl do hudby. Chtěl jsem, aby Paul hrál ve skladbě ‚Dreamer‘ /z alba „Down To Earth“, pozn. –VŠ-/,ale on odmítl. Říkal: ‚Nezahrál bych to i nic líp než ten basák, co tam hraje teď.‘ Ale o to nešlo. Šlo o to, aby v jedné z nejbleatlesovitějších skladeb, co jsem kdy napsal, hrál Paul McCartney na basu. Omlouval se mi a já mu říkal, aby si z toho nic nedělal. Vlastně mi stačí, že si tu písničku poslechnul.“). Poslední kompozicí tohoto kompletu je sabbathovská balada „Changes“ (z alba „Vol. 4“), v níž si Ozzy vystřihl duet se svou zpívající (krásně se potatila, jen co je pravda) dcerou Kelly. Květen letošního roku se pak nesl ve znamení kolekce se zbrusu novým materiálem, na kterou se jako na další řadové album čekalo celých šest dlouhých let. Její název zní „Black Rain“ a Osbourne se na ní opět prezentuje jako provokující osobnost – štváč, která je nabitá energií a z níž tvůrčí síly ještě ani zdaleka nevyprchaly. Spolu s ním album produkoval Kevin Churko, přičemž tato dvojice rukou společnou a nerozdílnou napsala pro opus devět skladeb. Nahrávání probíhalo samozřejmě v Ozzyho home studiu v Los Angeles a o muzikantské party se postarali kytarista Zakk Wylde, bubeník Mike Bordin a baskytarista Blasko. Dá se směle usuzovat, že tato sestava doprovodí Ozzyho taktéž při jeho nadcházejícím turné s názvem „Ozzy Euro Tour 07“, jež započne 27. května v Moskvě a skončí v závěru června, aby se Osbourne se svým bandem poté stal hlavní hvězdou svého letního Ozzfestu. Naší zemi ono turné naštěstí také nemine, přičemž koncert se odehraje v úterý 26. června v pražské Sazka Aréně. Spolu s Ozzym a jeho současnou kapelou se představí hutné a syrové těleso Black Label Society, jehož ústřední postavou je samozřejmě kytarista Zakk Wylde, v jehož případě půjde o heroický výkon, poté, co odehraje de facto dvě vystoupení, a také američtí Korn všeobecně považovaní za pionýry nu metalu.

        

Bez něho? Nikdy!

      Mr. Ozzy Osbourne tak nějak vždy (v jeho mladých letech se tak dělo v záchvatech jeho škodolibosti) na pódiu strhával publikum do svého novátorského počínání spočívajícího v tleskání, tanci a rytmickém kývání v uhrančivém kontrastu k ledovému vzezření doprovázející ho hudby. Je svým posláním dekadentem pohybujícím se mimo dostupné trendy, který svým nervním kvílením proráží těžkou hradbu své hudby. Jeho jaksi rozdvojená hlasová technika se zakládá na dvou základních polohách – nižší a vyšší, jež jsou od sebe vzdálené na jednu oktávu. Když všichni hrají dole, Ozzy pěje nahoře, jako by byl v nějakém transu, přičemž je však jasné, že není co do techniky žádným velkým pěvcem, ale zkrátka mu to všichni tak nějak baštíme i s navijákem. Prostě v každém z nás je kousek Ozzyho, ať už chceme či nikoliv. Hyperbola? Óóó, v žádném případě! Jeho postava byla vždy definicí sjednávání si bezpodmínečné věrnosti a nezměrného zbožňování svých obdivovatelů, jež pak za odměnu svým plačtivým a místy až hysterickým zpěvem vítaně a tudíž chtěně hypnotizuje. Avšak své věrné obdivovatele už si nezískává svými výstřelky, jež jsou už jednou provždy pryč, kdy zvítězil nad všemi pronásledujícími jej démony, nýbrž svým charisma poctivého muzikanta oddaného rockové muzice tělem i duší, a to až za hrob (když si vzpomenu, že před léty hodlal odejít do rockového důchodu, je mi velmi teskno, a to navzdory tomu, že se tak nakonec naštěstí nestalo). Myslím, že dalších slov k přesvědčování kohokoliv k návštěvě další z Ozzyho pražských koncertních štací už netřeba. Ještě si dovolím poukázat, snad pro plné uvědomění si onoho faktu, na skutečnost, že zanedlouho už tomu bude požehnaných rovných 40 let, co OZZY OSBOURNE spoluvévodí scéně tvrdého rocku.

Diskografie
s Black Sabbath:

Black Sabbath 1970
Paranoid 1970
Master Of Reality 1971
Vol. 4 1972
Sabbath Bloody Sabbath 1973
Sabotage 1975
We Sold Our Soul For Rock 'N' Roll (kompilace) 1975
Technical Ecstasy 1976
Never Say Die! 1978
The Ozzy Osbourne Years (kompilace) 1991
Reunion (live 2CD) 1998
Symptom Of The Universe: The Original Black Sabbath 19870 – 1978 (kompilace) 2002
Past Lives (live CD) 2002
Greatest Hits 1970 – 1978 (kompilace) 2006

sólově:

Blizard Of Ozz 1980
Diary Of A Madman 1981
Speak At The Devil (live 2CD) 1982
Bark At The Moon 1983 The Ultimate Sin 1986
Ozzy Osbourne & Randy Rhoads: Tribute (live 2CD) 1987
No Rest For The Wicked 1988
Best Of Ozz (kompilace) 1989
Just Say Ozzy (live EP) 1990
Ten Commandments (kompilace) 1990
No More Teras 1991
Live & Loud (live 2CD) 1993
Ozzmosis 1995
The Ozzman Cometh (kompilace, 2CD) 1997
Down To Earth 2001
Live At Budokan (live) 2002
The Essential Ozzy Osbourne (kompilace) 2003
Prince Of Darkness (kompilace, 4CD) 2005
Under Cover (kompilace předělávek) 2005
Black Rain 2007

Odkaz: http://www.ozzy.com

SPOLEČNÝ KONCERT OZZYHO OSBOURNEA A SKUPIN BLACK LABEL SOCIETY A KORN SE USKUTEČNÍ 26.ČERVNA V PRAŽSKÉ SAZKA ARÉNĚ!!!


zpět
Článek přečten: 7221x         Autor: Vratislav Šantroch