Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16426 x
CALES
22.10.2006 | 13903 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13426 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13331 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13319 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34329 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14362 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14213 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14197 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13906 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17481 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17446 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15728 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14665 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
GENESIS
Hrstka statečných



           Původní členové budoucích GENESIS se seznámili v polovině 60. let minulého století na soukromé střední škole „Charterhouse Public Schoul“ sídlící blízko Godalmingu v hrabství Surrey. Bylo to ve školních skupinách The Anon a The Garden Wall, které vedle sebe na škole působily. The Anon tvořili baskytarista Rivers Job, zpěvák Richard MacPhail, bubeník Rob Tyrell a kytaristé Anthony Phillips a Michael Rutherford. V The Garden Wall pak byli pianista Tony Banks, zpěvák Peter Gabriel a u bicích Chris Stewart. V roce 1966 Rivers Job a Richard MacPhail ukončili školu a The Anon ještě nějakou dobu fungovali jako trio, až se po odchodu Rob Tylera chlapci domluvili na prolnutí obou hudebních těles. Na jednom ze školních večírků se setkali s bývalým absolventem jejich střední školy a v té době manažerem Jonathanem Kingem, jenž se skupinou pořídil několik demosnímků a nakonec se mu podařilo sjednat u firmy Decca kontrakt. Jonathan je také autorem názvu skupiny – GENESIS. V únoru roku 1968 vychází první a neúspěšný singl „The Silent Sun“ a v květnu téhož roku nahradil za bicími nepříliš úspěšného Chrise Stewarta další společný známý John Silver. Jonathana Kinga neúspěch singlové produkce neodradil, neboť správně vytušil, že tím pravým ořechovým bude pro kapelu až formát dlouhohrající desky. Je však nutné říci, že to byl právě on, kdo svým producentským vedením směroval skupinu do polohy, ve které se její členové necítili dobře. Snaha o sladce bolestný nádech ho nakonec vedla k doaranžování smyčců, čímž zamlžil vlastní zvuk tělesa. V roce 1969 vychází prvotina s názvem „From Genesis To Revolution“, která paradoxně neobsahuje název kapely z důvodu právních tahanic o název GENESIS. Jonathan King se ještě snaží o vydání dalšího singlu se skladbami „Where The Sour Turns To Sweet“ a „In Hiding“. Když ani po tom se komerční úspěch nedostavuje, ztrácí o skupinu zcela zájem. Skoro to vypadá, že klukovský sen o pořádné kapele se zhroutí. Členové skupiny navíc opouštějí střední školu a odcházejí na vysokou, a poté s pomocí inzerátu v časopisu „Melody Maker“ získávají nového bubeníka Johna Mayhewa, přičemž bývalý spolužák a spoluhráč z The Anon Richard MacPhail se stal road-manažerem. To byl skutečně dobrý krok, protože Richard se nejen postaral o dopravu, ale v říjnu 1969 pronajal domek, kde mohl soubor komponovat a cvičit. Neúnavně se snažil dostat se do posluchačského podvědomí na koncertních prknech. Na jednom z těchto koncertů je slyšel Tony Stratton-Smith, šéf značky Charisma, kterého GENESIS zaujali natolik, že je pozval do studia a podepsal s nimi smlouvu na album. To pod názvem „Trespass“ vyšlo v říjnu a ač neznamenalo nijak velký komerční úspěch, skupina jím na sebe upozornila a vygenerovala se jako art rockové těleso, které by mohlo mít v budoucnu především díky svému soundu jistě možnost dostat se do širšího povědomí posluchačů. Paradoxně v něm však dochází k rozkolu, když těsně před inzerovaným turné na podporu nového alba odešli Anthony Philips a John Mayhew, takže kapela se rázem ocitá bez kytaristy a bubeníka. Opět si pomáhá inzerátem v „Melody Maker“, aby si po zdlouhavém konkurzním výběru za bicí nakonec vybrala Phila Collinse a jako kytaristu Steva Hacketta. Steva vlastně našel Peter Gabriel, který četl jeho inzerát, ve kterém Hackett sám sebe popisoval jako zkušeného, vnímavého a technicky dokonalého hráče. Skupina intenzivně koncertovala po celé Anglii a zároveň připravovala materiál pro další album. S názvem „Nursery Cryme“ spatřilo světlo světa v listopadu roku 1971 a nese se v dobrém duchu art rockové hudby. Je plné monumentálních a gradovaných melodií a jeho autoři na něm již naplno ukazují, co v nich opravdu je. Bohužel nezájem rádií, kterým dlouhé skladby skupiny nepasovaly do vysílacích schémat, nedovoloval skupině skutečně prorazit. Naštěstí to, co se nevede v Anglii (zkrátka jak se okřídleně říká, doma není nikdo prorokem), daří se na kontinentu. První místo v belgické albové hitparádě a čtvrté místo v hitparádě italské udělaly z GENESIS konečně hvězdy. Formace odjíždí na turné po těchto zemích, začíná se o ní psát v hudebních časopisech a dostává se tím do širokého podvědomí posluchačů. Je to však nejen díky skvělé hudbě, ale i díky charismatu Petra Gabriela, který na sebe poutal stále větší pozornost svými převleky a maskami. Do všeho toho dění vychází v roce 1972 album „Foxtrot“ působící vzápětí jako rána z čistého nebe. Jde o skutečně přelomové dílo, protože díky němu mohou Gabriel a spol. pozorovat i zvýšený zájem posluchačů za velkou louží. Je vznosné, zvukově i melodicky malebné a navíc obsahuje skladbu „Super's Ready“, která se na dlouhou dobu stala oficiální i neoficiální hymnou. Pětice i nadále neúnavně koncertuje v Evropě i v Americe a na dovršení tohoto úsilí vydává v roce 1973 koncertní záznam se strohým názvem „Genesis Live“. V témže roce, možná trochu překvapivě díky neutuchajícímu koncertování, vyšel další studiový opus „Selling England By The Pound“, opět to ukázka skvělého soundu tělesa z oněch let, hudba dokořeněná mnohdy ironickými texty Petra Gabriela. Nezajímavé není ani to, že se zde poprvé ve skladbě „More Fool Me“ pěvecky blýsknul Phil Collins. V přestávce mezi dalším studiovým albem v roce 1974 vydala mateřská gramofonová společnost první řadové album skupiny pod názvem „In The Beginning“. Peter Gabriel v té době vymýšlí koncepční projekt a píše pro něj texty. Bohužel jeho úporná snaha o převedení všech vlastnických práv znamenala první trhlinu v jinak dobře rozjetém a naolejovaném stroji. V roce 1974 dvojalbum „The Lamb Lies Down On Broadway“ nakonec vychází, avšak osudy rebela Raula jsou na něm znázorněny značně nesourodě. Album má jistě své velmi silné momenty, na druhou stranu plocha dvou alb je mnohdy vyplněna drážkami, které vyznívají dosti zbytečně. Počin znamenal jistý ústup z pozic i u fanoušků, protože jeho prodej nesplnil původní předpoklady. Následovalo bombastické turné, které však semknutosti GENESIS více ublížilo než pomohlo. Peter Gabriel se v důsledku osobních rodinných problémů a pocitu nenahraditelnosti dostává do krize, která přechází v nezájem o dění ve skupině a vrcholí v květnu roku 1975 jeho odchodem. Zbývající členové ansámblu se rozhodli hledat náhradníka řadou konkurzů, neboť se neúprosně blížil termín vydání dalšího alba. Nakonec soubor svým konečným rozhodnutím kritiku i fanoušky zmátl, neboť Gabrielovo místo opanoval Phil Collins. Ten ačkoliv od roku 1971 vlastně potvrzoval své pěvecké umění zpěvem doprovodných partů, nezdálo se, že by mohl Gabriela plně nahradit. I dnes se příznivci dělí na ty, kteří bezvýhradně upřednostňují éru s Peterem Gabrielem, a na ty druhé. Ani vydání jinak skvělého a vyrovnaného alba „A Trick Of The Tail“ a ani dvouměsíční americké turné (ve kterém za bicí usedl Bill Brufford) nedokázalo, že formace balancující na hraně vulkánu nezanikne, což by však nebylo zapříčiněno toliko jejími personálními změnami. Velkou úlohu měla změna klimatu, ne toho, co by se počasí týkal, ale toho politického. Doba hojnosti šedesátých let přechází v období vtíravé krize a s ní přichází i nový fenomén doby, kterým je punk. Na dlouhé, mnohavrstvé a přemýšlivé skladby najednou jako by nikdo neměl čas. Kvinteto muselo vedle personálních změn provést ještě další a pro mnohé bolestnější proměnu, a to vlastního zažitého soundu. Dokladem toho byla reakce kritiky i publika na jinak velmi povedené album „Wind & Wuthering“, které vyšlo v roce 1977. Kapela se přesto vydala na další turné, když za bicí usedl tentokrát bubeník Chester Thompson známý též ze spolupráce s Frankem Zappou nebo Weather Report. Nahrávka pařížského vystoupení pak vyšla na dvoualbu „Seconds Out“. Již během turné se začínalo znovu proslýchat, že GENESIS jsou před rozpadem. Tyto tamtamy nabraly na intenzitě po té, co oznámil svůj odchod Steve Hackett. Zbývající členové ve snaze vetovat tyto zprávy se studiovou prací snaží o návrat na výsluní, což se následně daří, neboť kolekce vydaná roku 1978 pod názvem „And Then There Were Three?“, se stala prodejním trhákem. Soubor se zde přizpůsobuje nové době a novým posluchačům a na albu najdeme krátké skladby, přičemž singl „Follow You Follow Me“ pronikl až na sedmé místo v TOP 10 v Británii. Opus je nakonec historicky vzato nejlépe prodávaným albem v celé historii skupiny a je jejím dalším nesporným milníkem. Trio si poté dopřává nahrávací i koncertní pauzu, přičemž Tony Banks a Mike Rutherford se věnují svým sólovým projektům (Banks vydává album „A Curious Feeling“, Rutheford výtvor „Smallcreep’s Day“) a Phil Collins se snaží zachránit své rozpadající manželství. Na podzim roku 1979 se ale znovu schází ve studiu s rozhodnutím nahrát další album systémem pokus-omyl, načež při nekonečném jamování přichází na světlo světa album s názvem „Duke“. Vyšlo v roce 1980 a dokázalo, že společná práce se vydařila. Má ohromný náboj a hudebníci na něm prokázali, že bez problémů svedou zkombinovat svoji energii v rytmicky členitějších skladbách, které jsou přístupnější běžnému posluchači. Šlo o další ohromný úspěch v kariéře formace a album se dostalo až na první místo v albové hitparádě. Paradoxně však zároveň tak, jak trio přijímají davy, znamená to pro něj další odklon jeho dřívějších pravověrných fanoušků. GENESIS zároveň v té době ustupují ze svých ambic ze 70.let a mají snahu vystupovat spíše v malých halách, dokonce vystupují překvapivě v londýnském „Maquee“. V téže době se také Phil Collins rozhodl, že natočí své první sólové album. Jeho osobní problémy a rozvod se promítly do sbírky „Face Value“, která vyšla v roce 1981. Dílo mělo překvapivý úspěch a Phil se díky tomu rozhodl další album GENESIS produkovat společně s Michaelem a Tonym bez pomoci dalšího producenta. Album „Abacab“ vyšlo v září 1981 a je na něm znát jasný odklon k přímočařejší hudbě ovlivněné popem. Phil Collins dokázal zároveň vydat své druhé sólové album s názvem „Hall I Must Be Gong“ a se singlem „You Can’t Hurry Love“ se dostal na první místo singlové hitparády. A nesmíme opomenout ani poměrně zdařilý zvukový záznam koncertu, jež GENESIS pod názvem „Three Sides Live“ vypustili do světa v roce 1982. Studiové eponymní album z roku 1983 přineslo zcela nový zvuk postavený na úderných bicích a kaskádách kláves, které chvílemi zní až synteticky. Kapela si na tomto albu také dovoluje zavzpomínat na svoji éru art rockových kraleviců ve skladbách „Home By The Sea“ a „Second Home By The Sea“, které zde patří k nelepším. Pro mnohé se tento výtvor stal bohapustou komercí a jiní až s tímto albem GENESIS objevili. Následovalo gigantické turné, kde se trojice ukazuje v novém světle, kdy je skutečně nasvícena speciální světelnou technikou, otáčivými zrcadly a lasery. Po tomto turné si skupina znovu dala oddech, aby se její členové mohli zcela věnovat svým sólovým projektům. Phil Collins vydal další sólové album s názvem „No Jacket Required“ a Rutheford společně se zpěvákem Paulem Carrackem založil sešlost s názvem Mike And The Mechanics, které se singly „Silent Running, All I Need Is A Miracle“ a „The Living Years“ podařilo proniknout do hitparády. Zároveň vydala úspěšné album s názvem jednoho z hitů „The Living Years“. Sólové projekty nebyly na překážku tomu, aby se členové GENESIS znovu nesešli ve studiu, tentokrát na natáčení alba „Invisible Touch“, které vyšlo v roce 1986. S ním těleso potvrdilo ústup z přemýšlivého progresivního rocku do vod, které bychom mohli označit jako pop-rock. Přesto „Invisible Touch“, pomineme-li původní ambice formace, patří k tomu lepšímu, co v běžné hudební produkci můžeme slyšet. Některé skladby z něj se dostaly do hitparády, jako například „In Too Deep“, kterou také použili tvůrci filmu „Mona Lisa“. Skupina se v souvislosti s tímto albem (původně to bylo již i u alba „Genesis“ z roku 1983) více zaobírá další záležitostí, kterou přináší moderní hudební průmysl, a tím jsou videoklipy. Ve videoklipu „Land Of Confusion“, kde bylo použito postaviček Gumáků, se nebála pranýřovat světovou politiku a tak trochu si udělat legraci z tehdejších hlav světových velmocí Gorbačova a Regana. Opět následovalo turné, které mělo široký ohlas, a jak tomu bylo ve Wembley, můžeme vidět na koncertním videu. Po tomto počinu přišla poměrně dlouhá odmlka, která byla přerušena až v roce 1991 dalším studiovým produktem „We Can’t Dance“, jímž se GENESIS ani nesnažili o nějaké překvapení. Více než hudba samotná zde asi zaujmou texty a témata, kterými se jednotlivé skladby zaobírají. Pak už následovalo jen obvyklé monstrózní turné a po něm ticho, načež každý z hudebníků se opět věnoval svým sólovým projektům. Očekávání konce se nakonec dostavilo. V březnu 1996 oznámil Phil Collins veřejně svůj odchod z kapely a kapitola velké knihy rock’n’rollu s názvem GENESIS se tak zdála být dopsána. Nebylo tomu ale tak. Neúnavní Michael Rutherford a Tony Banks se rozhodli pod původní hlavičkou pokračovat a najali zpěváka Raye Wilsona. „Calling All Stations“, které vyšlo v roce 1997, je bezesporu nejrockovějším albem v celé historii skupiny. Je přímočaré a nápadité zároveň. Album se i docela dobře prodávalo, ale následné turné (jeho součástí byl také pražský koncert konaný 2.2.1998) bylo spíše propadákem, a tak instituce GENESIS byla v tichosti zrušena. Ano, v tichosti, protože oficiálně to řečeno nikdy nebylo. 21. září 2000 se po pěti letech soubor opět sešel na jeden jediný koncert v sestavě Collins, Rutherford, Banks a na chvíli i Gabriel, aby tak podpořil předání ceny Petera Granta Tony Smithovi, který už léta pracuje pro GENESIS jako manažer. Sem tam se objevili zkazky o znovuvzkříšení tohoto spolku, tu s Phil Collinsem, tu s Peterem Gabrielem, ale skutečně až oznámení Phila Collinse v minulém roce tyto zprávy potvrdilo. Tony Banks, Phil Collins a Mike Rutherford, ústřední postavy onoho ansámblu posledních tří dekád, letos vyrazí na své první koncertní turné po patnácti letech. Turné po Evropě s názvem „Turn It On Again“ absolvuje kapela letos v létě, první koncert odehraje 11. června na olympijském stadionu v Helsinkách, dále navštíví dvanáct evropských států a sérii koncertů zakončí v Římě 14. července, kde vystoupí zdarma pro 400 000 lidí. Na pódiu se trio představí společně s dalšími svými dlouholetými spolupracovníky, takže za bicí usedne Chester Thompson a na kytaru bude hrát Daryl Steurmer. Také u nás GENESIS, a to je zpráva z nejpodstatnějších, vystoupí. Stane se tak ve středu 20.6.2007 na pražském stadionu Evžena Rošického .

Diskografie

From Genesis To Revelation 1969
Trespass 1970
Nursery Cryme 1971
Foxtrot 1972
Genesis Live 1973
Selling England By the Pound 1973
The Lamb Lies Down On Broadway 1974
A Trick of the Tail 1976
Wind And Wuthering 1977
Seconds Out 1977
And Then There Were Three 1978
Duke 1980
Abacab 1981
Three Sides Live 1982
Genesis 1983
Invisible Touch 1986
We Can’t Dance 1991
Genesis Live / The Way We Walk / Volume One: The Shorts 1993
Genesis Live / the Way We Walk / Volume Two: the Longs 1993
Rock Theatre (kompilace) 1994
Calling All Stations 1997
Vol.1-Genesis Archives 1967-75 (kompilace; 4CD) 1998
Turn it on Again (kompilace) 1999
Greatest (kompilace) 2000
Vol.2-Genesis Archives 1976-79 (kompilace; 3CD) 2000
Genesis for Grandpiano (kompilace) 2002
Live at Wembley Stadium (koncertní DVD) 2003
The Platinum Collection (3CD; kompilace) 2004

Odkaz:
http://www.genesis-music.com


zpět
Článek přečten: 7064x         Autor: Antonín Speierl