Whiplash ... Články ... Profily
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16430 x
CALES
22.10.2006 | 13908 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13431 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13336 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13325 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34334 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14366 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14218 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14204 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13911 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17482 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17450 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15732 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14672 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
DOKKEN, KINGDOM COME
Defenders Of Rock‘ Double Headliner European Tour 2007



     Pražský klub Retro Music Hall uvítá v řadě další rockové legendy, jejichž jména se slovutnosti dotýkají nad jiné. V předsváteční večer ve čtvrtek 27. září v jeho příjemných prostorách vystoupí totiž v rámci „‘Defenders Of Rock‘ Double Headliner European Tour 2007“ formace KINGDOM COME a DOKKEN. Není tedy od věci si obě kapely trochu přiblížit.

DOKKEN
Ohněm a mečem



     Americký soubor DOKKEN založil někdy v roce 1977 v Los Angeles zpěvák Don Dokken, jenž předtím působil v tělese Airborne, přičemž jeho prvními spoluhráči se stali kytaristé Greg Leon a Tom Croucier, baskytarista Juan Croucier či bubeníci Gary Holland a Bobby Blotzer (později v Ratt). Jenomže poté se Don osudově setkává s kytarovým virtuózem Georgem Lynchem, načež se k triu Dokken – Lynch – Juan Croucier přidává bubeník Mick Brown, s tím však, že Lynch a Brown jako stále hráči vlastní formace Xciter nebyli v tu chvíli ještě stálými členy Dokkenovy skvadry. Tento čtyřlístek je podepsán pod debutovou kolekcí „Breaking The Chains“, která vyšla v roce 1982 po předchozím minipočinu „Back In The Streets“ a poté, co Don nazpíval opus „Blackout“ německým Scorpions, kdy se Klaus Meine potýkal s nesloužícími hlasivkami, nakonec ale bylo Meinem album nazpíváno. Počin „Tooth And Nail“ znamenalo pro skupinu proražení do hard rockového světa a hrál na něm už baskytarista Jeft Pilson, když Croupier přesedlal k Ratt. Druhý opus naplno potvrdil, že DOKKEN se řadí k popředním tělesům v 80. letech maximálně populární a v USA vzedmuté vlny takzvaného hair metalu, avšak od jejich žánrových souputníků je odlišovala kompoziční vyzrálost a instrumentální um ponejvíce pak v podání George Lynche. V těch časech rocková veřejnost chtě nechtě musela uznat, že Lynch přináleží k absolutní špičce cechu tovaryšstva metalově kytarového a dokonce metalu nenaklonění hudební fanoušci nalezli v pohodové melodičnosti hudby Dokkenovy ekipy zalíbení. Zkrátka tahle formace dokázala nadchnout jak melodicky orientované metalové přívržence tak spíše přes popový plot nahlížející posluchačskou základnu. Opus „Under Lock And Key“ přineslo kvartetu další uznání a umístění v žebříčcích, načež dílu „Back For The Attack“ se dařilo ještě lépe a koncertní dvojalbum „Beast From The East“ dosáhlo dokonce na platinové ocenění. To vše je až s podivem, uvědomíme-li si, že veškeré popsané triumfy souboru se odehrávaly navzdory neustále eskalujícím sporům mezi Dokkenem a Lynchem a jejich nakonec až vzájemné nevraživosti. Tyto osobní neshody přerostly v roce 1988 v Lynchův odchod, aby se tento záhy věnoval kariéře svého vlastního uskupení Lynch Mob, aby se poté v kapele jako jeho náhrada epizodně mihl Atomik Tommy M. Nicméně nastalou situaci DOKKEN neustáli a v roce 1989 to zabalili. Co čert nechtěl, bylo to ve chvíli, kdy oblíbenost hair metalu byla na vrcholu a kdy se mohli stát jedním z největších reprezentantů daného žánru na scéně. V roce následujícím to Don zkusil se sólovým albem „Up From The Ashes“, s nímž mu vypomohli kytaristé John Norum (tehdy ex-Europe) a Billy White (tehdy ex-Watchtower), baskytarista Peter Baltes (tehdy ex-Accept) a bubeník Mikkey Dee (tehdy ex- King Diamond) a které nakonec vykázalo spíše průměrnou úroveň. Snad to byly komerční a jiné neúspěchy Donovy a Lynchovy sólové kariéry, co stálo za skutečností, že v roce 1994 si tihle dva spolu šťastně plácli a povolali k sobě opět Micka Browna a Jeffa Pilsona. V roce následujícím bylo výsledkem album „Dysfunctional“ a v roce 1997 komplet „Shadowlife“, po němž si Don s Georgem uvědomili, že ono to štěstí nebude mít už delšího trvání, neboť to vzájemně opět neklape, a Lynch se odporoučel, aby se opět věnoval svým Lynch Mob. Pro opus „Erase The Slate“ jej nahradil Reb Beach, avšak už pro následující počin „Long Way Home“ se sestava stabilizovala, když duo Dokken – Brown doplnili kytarista Jon Levin a věhlasný baskytarista Barry Sparks. Tato personální listina je poplatná i žhavé současnosti, takže krom ještě díla „Hell To Pay“ a nadcházející zbrusu nové sbírky „Lightning Strikes Again“, kterou sešlost přijede v rámci daného turné propagovat též naší metropole (jediný koncert v zemích českých!), bude mít na svědomí taktéž svou pražskou koncertní prezentaci. Zvědavost umí být jako žízeň, tedy de facto neuhasitelná, takže bude potřeba nepropásnout vystoupení jedné z největších legend zámořského melodického tvrdého rocku 80. let. Jsem skálopevně přesvědčený, že to bude stát za to.

Diskografie

Back In The Streets (EP) 1979
Breaking The Chains 1982
Tooth And Nail 1984
Under Lock And Key 1985
Dream Warriors EP 1986
Back For The Attack 1987
Beast From The East (live doublealbum) 1988
Back In The Streets (EP, reedice) 1989
Tangled In The Web 1993
Dokken’s Greatest Hits (compilation) 1994
Dokken (only Japan) 1994
Dysfunctional 1995
Dysfunctional Sampler 1995
Nothing Left To Say 1995
Japan „Live“ (live) 1995
One Live Night (live unplugged) 1996
Shadowlife 1997
Maddest Barter 1999
The Very Best Of Dokken (compilation) 1999
Erase The Slate 1999
The Very Best Of Dokken (compilation) 1999
Live From The Sun 2000
Long Way Home 2002
Hell To Pay 2004
Change The World: An Introduction (compilation) 2004
The Definitive Rock Collection (compilation) 2006
From Conception – Live 1981 (live) 2007
Lightning Strike Again 2007

Odkaz:
http://wwwww.dokken.net

KINGDOM COME Pečeť šelmy



     Ansámbl, one mand band, chcete-li, záleží totiž na úhlu pohledu, KINGDOM COME jsem si bytostně oblíbil veskrze v ten samý moment, kdy jsem tenkrát poprvé uslyšel singlovou píseň „Get It On“ pocházejí z jeho názvuprostého debutu a toto album poté celé. To pro určitou aristokratickou jemnost onoho celkového výrazu kombinujícího hard rock s náznaky adult oriented rocku (AOR), jímž se toto těleso prezentuje, a zvláště pak pro zpěv a hlas jeho protagonisty jménem Lenny Wolf.
     Vše to začalo de facto ve chvíli, kdy se v tom čase už zpívat a hrát na baskytaru a kytaru umějící Lenny rozhodl, přeplout velkou louži z rodného Hamburku a usadit se v USA. Usadil se v Los Angeles a rozšířil ponejprv řady bezvýznamných formací Reeperbahn a Sunset Boulevard. Jméno si ale udělal už záhy, to když natočil dva opusy se skvadrou Stone Fury, přičemž „Burns Like A Star“ (1984) byl opravdu velmi vydařený. Vzápětí se však rozhodl upsat svou existenci vlastní kariéře, s čímž mu měli v počátcích vypomoci kytaristé Danny Stag a Rick Steier, baskytarista Johnny B. Frank a bubeník James Kottak. Název formace byl jednoduše vytažen z Otčenáše a příchod Království dokonáno. Jistý Darek Shulman, v tom čase jeden z lídrů stáje Polygram, a bývalý člen prog rockových Gentle Giant, pobral kdysi v roce 1987 myšlenku, že americké a potažmo světové hudební scéně je třeba kapely, která by byla takzvaně zeppelinovská. Lenny Wolf a jeho KINGDOM COME se nikdy netajili svým obdivem k nedostižnému kultu Led Zeppelin a Mr. Shulman došel k závěru, že tito, které si pro uskutečnění svého záměru objevil, snad také pro onu určitou podobnost Wolfova zastřeného hlasu s hlasem Roberta Planta, jsou pro daný záměr jako stvoření. Hráli tehdy sice ještě poněkud jinou muziku, než jakou se posléze prosadili a proslavili, ale tah to byl nadmíru prozíravý. Rok nato se objevil eponymní prvopočin, který byl po autorské stránce dílem ponejvíce Wolfovým, obestírala aura zeppelinovské tradice takovou měrou, že rocková veřejnost nemohla zůstat, a taky nezůstala, k dané věci chladná. Při tvorbě materiálu pro následující počin „In Your Face“ ponechal Lenny větší prostor celé kapele a výsledkem byla kolekce plná pohodových kompozic s výrazně chutnými a šťavnatými melodiemi, jež se nesou na vlnách průzračnosti a nekomplikovanosti. Album si však co do úspěšnosti nevedlo nikterak lépe než jeho předchůdce. Na následném turné se počaly projevovat rozpory mezi samotným Lennym a zbytkem jeho sešlosti a když zbylá čtveřice odmítla dále s ním pokračovat, zhroutil se tehdy Wolfovi sen, že jeho KINGDOM COME budou tím čtvrtým tělesem na spojnici The Beatles – Led Zeppelin – AC/DC. Ale konec plánů v žádném případě nastat neměl, jakkoliv o Vlka ztratil zájem i jeho vydavatel Polygram. Lenny se tedy sebral a šupem se vrátil domů do Hamburku, kde jej ovládla nutkavá myšlenka, kterou interpretoval vlastními slovy takto: „Já jsem KINGDOM COME, zrovna jako Ritchie Blackmore byl Rainbow nebo David Coverdale je Whitesnake.“ Dílo „In Your Face“ bylo tedy pořízeno v Holandsku, přičemž společnost mu krom známého kytaristy Bluea Saracena dělali tamní hráči, kytarista Bert Meulendijk a klávesista Koen van Baal, a také kytarista Marco Moir (sólo v kompozici „Should I“) a bubeníci Steve Burke a Jimmy Bralower. Avšak živé bicí party kombinoval Lenny s computerovými zvuky. Jasné je v tu chvíli to, že Lenny se v Evropě nechal ovlivnit i jinými druhy hudby, takže v aranžmá myslel také na tóny flétny a cella, nicméně titulní skladba dokládá, že jeho smysl pro onu rafinovanou tvrdost nepotratil, takže si tu lze užít též hutných spodků a rytmiky. Strhující skladba „Should I“ navazuje jistou nepřeslechnutelnou citací přerušenou linku na odkaz Led Zeppelin, ale vydavatelská firma Phonogram o nové koncepci pochybuje. Následkem je, že Vlk se začíná shánět po své nové smečce. Nejdříve v Německu, kde neuspěje, poté opět za oceánem, kde nalézá toliko kytaristu Galena Wolkera, a nato zase v Německu. Nakonec se k oběma pro pořízení opusu „Bad Image“ přidávají kytaristé Billy Liesgang a Heiko Radke – Sieb a bubeník Kai Fricke, přičemž baskytarové a některé kytarové party si Lenny obstaral sám. Další album „Twilight Cruiser“ znamenalo další hudebníky, kytaristy Markuse Demla a Olivera Kiessnera, basistu Mirko Schaffera a klávesistu Benda Fintzena. Pro kolekci „Master Seven“ přibyli do sestavy basista Mark Smith, klávesista Björn Tiemann a bubeník Dion Murdock, načež posledně jmenovaného na dalším kompletu „Too“ vystřídal Mark Cross. Pak ale věci vzaly úplně jiný spád a z Vlka se stal samotář, tedy vlastně multiinstrumentalista, kdy na mysli vytanou právě ony úvahy o one man bandu. Produkty „Independent“ a „Perpetual“ si totiž opatřil muzikantskými party úplně sám, toliko na druhé jmenované sbírce si pořízení kytarových sól objednal u Erica Foerstera. To samé se stalo u zatím poslední, v loňském roce vydané desky „Ain’t Crying For The Moon“, s tím rozdílem, že zde jistý Henrik Thiesbrummel nahrál tóny piána. Citovaný aktuální výtvor, jež obsahuje také úlitbu starým dobrým AC/DC (zkrátka stále platí, že Ejsí Dýsí, ti nás křísí!) s všeříkajícím názvem „Bon Scott“, přijede Mr. Wolf v rámci předmětného turné propagovat také do naší stověžaté matičky. Logické samozřejmě je, že jako one man band by při svých cestách po Evropě asi neuspěl, takže současná podoba jeho KINGDOM COME vyhlíží takto: už starý známý kytarista Eric Foerster, kytarista Yenz Leonhardt, baskytarista Frank Binke a další starý známý, bubeník Henrik Thiesbrummel. No a proč se má maličkost na tento koncert chystá a nezměrně těší, jsem vyjádřil už v úvodu této topografie Vlkova čarokrásného království. Lenny náš, jež jsi na rockových nebesích, přijď Království tvé, buď vůle tvá…

Diskografie

Kingdom Come 1988
In Your Face 1989
Hands Of Time 1991
Bad Image 1993
Twilight Cruiser 1995
Live & Unplugged (live) 1996
Master Seven 1997
Balladesque (compilation) 1998
Too 2000
Independent 2002
Perpetual 2004
Ain’t Crying For The Moon 2006

Odkaz:
http://www.lennywolf.com


zpět
Článek přečten: 8005x         Autor: Vratislav Šantroch