Whiplash ... Články ... Černá díra
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16325 x
CALES
22.10.2006 | 13800 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13338 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13229 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13223 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34217 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14249 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14101 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14091 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13812 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17356 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17309 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15604 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14536 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Černá díra V.
ROOT V ŘÍŠI VIKINGŮ - Démoni vzlétli, připraveni na dlouhou cestu?



      24.5. 2001 v 00.30 hod jsme se usadili v pohodlném mikrobusu Volkswagen a vyrazili směrem pryč v předtuše nevídaných dobrodružství. Předtucha se vyplnila. Vzhledem k tomu, že jsem se společensky unavil ještě doma, jsem cestu na našem území prospal a probudil se až na hranicích s Německem. Všichni nám předpovídali, že: "vysvlečou vás donaha, proberou všechno co vezete, polovinu vám zabaví, pak vám useknou ruce, nohy a hlavy a pošlou to vše popelářským autem zpět", ale nic z toho se nestalo, a tak hned předem chci předeslat, že nás nikde ani jednou nekontrolovali a občas jsem měl pocit, že si ani nevšimli našeho průjezdu celním prostorem. Což mne pochopitelně dost sralo, protože dodnes nemám žádný razítko, že jsem vůbec kdy opustil naši českou králikárnu. Německem jsme projeli velice rychle a již ve 13.50 jsme se v Puttgardenu naloďovali na trajekt do dánského Roedby. Teda musím vás upozornit, že jsem si představoval trajekt asi jako parník na brněnský přehradě (pryglu). Ovšem když jsem uviděl, jak se přibližuje něco o velikosti plujícího Pražského hradu, tak jsem byl skálopevně přesvědčen, že se to okamžitě potopí a sežerou nás dánští žraloci Rootožraví. Nepotopilo a nesežrali. Jako bláznivá banda cvoků jsme se ihned všude fotili k pobavení všech místních obyvatel, moře i souše. Dokonce i jeden racek si přiletěl pro podpis krákajíc, že poslední album se mu fakt líbilo. Dánsko, rodiště Kinga Diamonda a Larse Ulricha (nevím jaký je i po r ), jsme projeli jak smršť, obdivujíce všechny ty nádherný mosty mezi dánskými ostrovy a připlacatili se do Helsingoeru. Zde jsme se opět nalodili na trajekt a vystoupili již v zemi vikingů, ve městě zvaném Helsingborg. A byli jsme doma. Nevím proč, ale pořád jsem měl pocit, jako bych se opravdu vracel domů, po dlouhém pobytu v blázinci. No a za dvě hodiny - asi ve 20.15 - jsme zastavili před domkem na pobřeží moře, kde nás přivítali naši švédští kámoši Crille a Johan. Domek nám dali na ty tři-čtyři dny zcela k dispozici se vším všudy. Mimochodem, Crille je basista kapely Unpure, která bude hrát i na fesťáku "Open Hell" ve Volyni letos v červenci. Kluci nám nachystali skvělý pohoštění po dlouhé cestě. Takový to maso se zeleninou na špejlích grilovaný nad ohněm, všichni ví jak se to jmenuje, jenom já ne. Páleňák, náš šofér, mě připravil o dvě špejle, za což jsem jej 666 vteřin hluboce nenáviděl. A abych se mu nějak pomstil, plivnul jsem mu tajně na auto. No jo, a pak jsme se ožrali a šli jsme spát.

     25.5.2001 v 9.00 ráno jsem se vydal s Igorem a fotografem Dalinem k moři. Přešli jsme pár zahrádek s nádhernými domečky a stanuli na břehu. Nebudu zde své pocity popisovat, neboť je to zbytečné, ale kdo znáte moře, víte o co jde. Jenže severské moře, je moře severských démonů a o tom to právě JE ! Nepopsatelné. To je málo. Je to prostě absolutně a nepopsatelně nepopsatelné ! Nemám slov, ale hlavu mám narvanou novejma textama. Kolem dvanácté hodiny jsme se vydali na obhlídku místa konáni fesťáku. Hrát jsme měli až druhý den 26.5., takže jsme byli v pohodě. Od našeho "blackhouse" to bylo 8 km, tudíž nebylo co řešit. Museli jsme taky do stánku dodat naše merchandise a tak vůbec. Hned, jak jsme vylezli z auta, byli jsme identifikováni davem, obklopeni a pochopili jsme, že všechny zprávy, které se k nám dostaly před naším odjezdem, byly více než pravdivé. ROOT je tam fakt kultem a jsme na to pyšní. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká druhý den, neboť zrovna ten první den hráli kousek vedle v Göteborgu, němečtí Destruction. Areál ve Falkenbergu byl velký asi jako ve Volyni, ale vedle něj byl ještě camp na stanování. Jediný zádrhel byl v tom, že se tam nikde nesměl konzumovat alkohol, včetně piva. Buď jste museli jít ven za bránu, nebo do vyhrazených prostor za plot. A tento zákaz platil striktně pro všechny, i pro kapely. Byla to dost čurina, když jste vylezli ven, deset centimetrů za bránou jste vypařili pivo a zase vešli dovnitř. Místo pro chlastající kapely bylo ohrazeno metr vysokým plotem, takže jste popíjeli pivo, kecali s fans, ale oni pít nemohli (vně plotu), ale vy jo (uvnitř plotu)...fakt to byl lochec. Napřed jsme měli pivo na lístky a potom už zcela zdarma, takže jsme to podávali přes plot děckám. Dle hlavního pořadatele Marka Runneho, tam bylo kolem 600 platících lidí, ale odhadovali jsme to tak na tisícovku, protože ve všech plotech okolo byly obrovský díry a nikdo se zrovna nepřetrhnul, aby to nějak kontroloval, takže pohodička. Po vyřízení nutného jsme zase nasedli do káry a jeli se podívat na jakousi pevnost ve Varbergu. Po oficiálním dobytí pevnosti kapelou ROOT jsme odjeli k moři, potom jsme šli chrápat a večer zase na fesťák, abychom mohli hodit oko aspoň na pár kapel, který nás zajímaly. Z prvního dne se mi zamlouvali Lord Belial a Enslaved a ještě jedna kapela, jejíž název mi uniknul, protože pořadí bylo dost rozjebaný, ale hrnuli jak dobytci. Fakt. Ashok a Evil se bavili tím, že chodili za Švédkama a vyzývali je k různým kopulačním aktivitám, pochopitelně česky. Jaké bylo jejich překvapení, když jedna z nich uměla česky. Jediná z celého areálu, protože její taťka byl z Prahy - jak mi sdělila. To jsme se zase dobře pobavili my. Rozdali jsme mraky autogramů a došla nám dokonce stříbrná fixa, takže jsme museli druhý den komusi ukrást novou, neboť koupit se tam nic nedalo. Bylo zavřeno. Sorry kámo. Po alkoholovém povyražení jsme jeli chrápat k moři do "blackhouse". Chtěl bych zde současně odpovědět na jízlivé dotazy - kolik že jsme to zaplatili za to, abychom byli "headliner" zahraničního fesťáku ? Nezaplatili jsme NIC, byli jsme pozváni již s tím, že budeme "hlavní kapelou" a hráli jsme za plný cesťák a o něco větší honorář, než bereme zde. Toť vše.

     26.5.2001 jsme se váleli v postelích celý dopoledne, potom jsme vyrazili k moři za účelem pořízení oficiálních fotografií pro firmu Redblack, jejíž šéf Tomáš Prek na nás pečlivě dohlížel konzumujíc dalších asi patnáct řízků, kterých si přivezl z domova dle mého odhadu tak jedenáct tisíc. Vždycky jeden snědl, ukázal na nějaké vyhlédnuté skalisko do kterého bušil příboj, my jsme se tam přeplazili, vyfotili, Tomáš polknul další řízek, ukázal na další skalisko a tak to šlo stále dokola. Pak už jsme jen s hrůzou čekali, kdy ukáže prstem daleko na oceán. Neukázal. Došli mu řízky. Pomstili jsme se mu tím, že když se vydal k moři sám, tak jsme vyslali Démony a ti mu tak dokonale zmátli cestu, že zabloudil. A tak cesta, která trvala asi osm minut, se mu protáhla na devadesát. Přiznal se potom, že jednu chvíli již všechno vzdal a zamířil směrem k Brnu. No nic, kolem 18té hodiny jsme se sbalili a vydali na fesťák. Oproti ostatním smečkám jsme místo 45ti minut dostali k hraní 120 minut a náš time byl od 20.00 do 22.00. Na místě jsme zjistili, že se vše o hodinu posouvá, takže jsme měli dost času. Vyfotili jsme se asi s polovinou Švédska, podepsali se zbytku Skandinávie a protože Vomitory dohráli, tak jsme se nasáčkovali do šatny. Všechno bylo normálka - až na jeden nádherný zážitek. Fans tradičně skandující, najednou změnili skandování z ROOT na něco, co jsme dlouho nemohli rozluštit. Nakonec nám došlo, že skandují Jiži Jiži Jiži. Tedy oni neznají naše " ř " a tak z toho udělali " ž " a tak z mého jména vzniklo Jiži namísto Jiří. Řehtali jsme tak, že jsem musel vynaložit vela vela sil, abych nepřišel na jeviště rozesmátej jak magor. No, musím se přiznat, že takový Peklo jsme velice dlouho nezažili. Byl to prostě Děs-Běs. Jistě, hrnuli jsme jak o život. Byli jsme první český "headliner" na zahraničním fesťáku, nemohli jsme si dovolit oslabit pozice českomoravské metalové scény. Zhruba v polovině jsem již vypotil asi pět kilo a byl durch mokrej. Když jsme spustili český skladby z alba Zjevení, tak propukla Apokalypsa. Oni to fakt znali zpaměti - a česky ! Když skandovali slovo "Cerveny,Cerveny", tak jsme nechápali o co jde a pak nám došlo, že je to "Zjevení,Zjevení" a tak jsme tam flákli "Zjevení". Když jsem řekl větu "Komnata je do tmy ponořená..." myslel jsem, že ohluchnu a pak už jsem nemusel zpívat vůbec nic. Geniální a senzační fans si to obstarali sami. Připadali jsme si fakt jako doma, mezi našimi. Kapela Lord Belial poctivě odmlátila hlavama celý náš set a jejich leader Dark, tak řval, že jsem ho slyšel i přes ten rachot. Pak si ještě lidičky vybušili přídavek v podobě "Hřbitova" (oni řvali "Žbitov") a byl čas to zabalit, neboť jsme mysleli, že umřeme. Ještě musím dodat, že švédští fans znali všechny naše skladby ze všech alb naprosto dokonale a zpaměti. Zírali jsme. Zhruba v polovině odešla struna Blackiemu a hned nato Ashokovi, ale mám pocit, že jsme si toho všimli jen my, že Blackie a Ashok seděli v šatně a natahovali struny. Kluci na jevišti tak šlapali, že jejich kytary hrály, i když tam nebyli. Vysvléct, utřít, obléci a hurá mezi lidičky, to byla další náplň našeho zbývajícího času. Pak již byla neděle ráno a my začali balit na cestu domů. Také jsme se ještě šli rozloučit s Marko Runnem, hlavním pořadatelem fesťáku, který tam pobíhal navlečený ve všech tričkách ROOT, která se prodávají. Naše dva ubytovatele se nám nepodařilo najít a tak jsme se do "blackhouse" vydali sami, abychom posbírali zbytek věcí. No a protože se ve Švédsku nic nezamyká, nechali jsme "blackhouse" odemčený - jako vždy, i když je to dost zvláštní pocit - a vyrazili na cestu. Cesta zpět trvala o čtyři hodiny méně, neboť nikde nebyly žádný zácpy a bylo to v pohodě. Hlavní poznatek? Musím uznat že Švédové jsou nesmírně hrdí, klidní, přátelští a pohostinní a většinou se usmívají. Metaloví fans mají rozsáhlé a podrobné znalosti o české metalové scéně a velmi ji uznávají. Odvezli jsme si jen a jen perfektní zážitky a nabídku na podzimní turné po Švédsku. Jo, ještě něco jsem si odvezl - jizvu na hlavě (od lucerny) a ulomený nehet na palci až do masa. Bolí to jak sviňa.

Tlupa:

Jiří Big Boss Valter - nepřetržitě všechny okolo nasírající a provokující...
Petr Blackie Hošek - nepřetržitě všechno žeroucí...
René Evil Kostelňák - nepřetržitě všechno žeroucí a chlastající...
Marek Ashok Šmerda - nepřetržitě všechno podezřívavě pozorující...
Igor Mad Hubík - všechno, co je shora uvedeno...

Péče o pracující:

Tomáš Prek - Redblack
Dalin Bártek - foto&kamera
Ladislav Pálenský - auto
Equirhodont - zapisovatel Big Boss

Odkaz:
http://www.bigboss.mysteria.cz


zpět
Článek přečten: 3776x         Autor: Big Boss