Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16339 x
CALES
22.10.2006 | 13817 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13352 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13249 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13239 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34230 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14268 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14119 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14108 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13827 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17369 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17330 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15623 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14553 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Dali´s Dilemma
Spirála bludných vizí



     Vpravdě agilní americká vydavatelská firma Magna Carta se těší nezměrnému věhlasu především v kruhu věrných stoupenců rockových substylů, kterým ti, jimž přirostlo k srdci tzv. žánrové škatulkování, přiřkli označení progresivní rock či progresivní heavy metal, art rock, nebo art metal. Nebudeme na tomto místě rozpitvávat, co můžeme nebo co bychom měli pod těmito pojmy hledat, neboť se domnívám, že by se tato snaha rovnala práci takřka sisyfovské, načež by se mohla minout účinkem. Zasvěcení o nich dobře vědí své a nezasvěcení si je mohou při troše snahy vyhledat na jiných místech. Povězme si však, že přínos zmíněného, ač co do velikosti poměrně malého gramolabelu spočívá v tom, že vyniká až neskutečným smyslem pro objevování a do patřičných úrovní vyzdvihování nesmírných hudebních talentů pohybujících se v na úvod zmíněných stylových oblastech. Ať už jsou to třeba formace Cairo, Under The Sun, Ace Ige, Altura, Shadow Gallery, Lemur Voice, Caliban, Magellan, Enchant, World Trade či folkrockeři Tempest. Magna Carta má v rockovém světě jméno také proto, že vydává alba nejrůznějším skupinám, levobočným souborům a projektům renomovaných špičkových hudebníků. Zde si připomeňme jména Attention Deficit (Alex Skolnick), Liquid Tension Experiment (Mike Portnoy, John Petrucci, Tony Levin, Jordan Rudess), Bozzio, Levin, Stevens (Terry Bozzio, Tony Levin a Steve Stevens), Mullmuzzler (James LaBrie, Trent Gardner), Explorers Club (Terry Bozzio, Trent Gardner, Steve Howe, James LaBrie, John Petrucci, Billy Sheehan, Derek Sherinian), Niacin (Billy Sheehan), Lonely Bears (Terry Bozzio), Steve Morse, a tributní počiny odkázané takovým legendám jako jsou například Pink Floyd, Rush, Jethro Tull, Yes, Genesis či trio Emerson, Lake & Palmer. No a není tomu tak dávno, kdy firma, o níž je tu řeč, přivedla do své stáje dalšího svého výtečného dostihového koně, amerického plnokrevníka jménem DALI’S DILEMMA. Ten si nesporně zasluhuje pozornost širší rockové veřejnosti, která má takto možnost dozvědět se o něm v následujících řádcích alespoň to nejpodstatnější. Přičemž úhlavním účelem předchozího jmenného výčtu je to, aby si čtenář utvořil představu o míře jeho kvalit, když jej jemu nakloněný příznivý osud zavál do takové elitní společnosti.

Osudová cesta

     Abychom pronikli do podstaty, ponejvíce přirozeně té tvůrčí, objektu našeho zájmu, musíme se trochu prohrabat postavou a dílem španělského malíře Salvadora Dalího (* 2.5.1904 ve Figueras, † 23.1.1989, pochován tamtéž), jež mu poskytly inspiraci nejen při volbě jeho názvu, nýbrž se mu staly též jakýmsi vodítkem pro názorné bližší přiblížení vlastní tvorby. Dalí byl a pořád jím in memoriam zůstává jedním z největších představitelů malířského avantgardního směru zvaného surrealismus, žijících ve 20. století, přičemž podstata jeho realitě se vymykajícího díla tkví v užití utkvělých a nadsmyslných vizí přecházejících jedna v druhou, utvářejíc tak dva i více výjevů naráz. Zobrazené předměty či postavy pak postrádají původní smysl, a to též tím, že bývají situovány do povětšinou velmi bizarního prostředí, načež takto u vnímavého pozorovatele vznikají bludné představy. Extravagantní a nekonformní Dalí se považoval, zřejmě nejspíše po právu, za nejryzejšího surrealistu a jeho díla vykazovala průvodní znaky sadismu, masochismu, byla paranoidní i snová. Jeho naprostou výlučnost pak charakterizuje bohatá řada obrazů, z nichž si připomeňme ty, u kterých už jejich názvy sami o sobě vypovídají o lecčems. Namátkou třeba Nukleární kříž, Postava mezi skalisky, Persistence Paměti, Meziatomová rovnováha labutího pera, Neukojená touha, Med je sladší než krev, Paranoidně kritická osamělost, Kristus svatého Jana z Kříže, Leda Atomica, Venuše a amoreti, Pokušení sv. Antonína, Lov tuňáků, Madona z Port Ligatu, Ukřižování, Velký masturbátor, Atavismus příšeří, Truchlivá hra, Poslední večeře, Assumpta corpuscularia lapislazulina, Zjevení města Delf, Tvář války, Ocas vlaštovky, Lékárník z Ampurdanu, Melancholická atomová a uranová idyla, Podzimní kanibalismus, Rozštěpení atomu, Měkká konstrukce s vařenými boby, Nádraží v Perpignanu, Bitva v oblacích, Sen, Halucinogenní torero nebo Apotheóza Homéra. Skupina DALI’S DILEMMA se na veřejnosti netají tím, že její hudba je vystavěna na silně podobajících se principech jako právě fantasmagorické, nicméně mistrovské Dalího tahy štětcem, že je stejně experimentální, nadrealistická a až mystická. S tím se nejspíše nedá než souhlasit.

Běh za snem

     O kapele pocházející ze severní Kalifornie se hovořilo už nějakých těch pár let v souvislosti s častými aktivitami jejího nejvíce se zviditelňujícího člena, klávesisty a pianisty Matta Guilloryho, který participoval na řadě alb spřízněných souborů a muzikantů. Byla to třeba sólová prvotina Edge Of The World dua Mogg/Way, tedy zpěváka a basisty skupiny UFO, nebo účast na již zmiňovaných tributních samplerech věnovaných formacím Rush či Emerson, Lake & Palmer. Psal se potom rok 1998, když se plamen života ansámblu DALI’S DILEMMA rozhořel naplno, aniž by však disponoval vlastním albem. Znamenitý a slovutný kytarista James Murphy vypustil totiž toho roku do hudebních kvelbů svou druhou sólovku Feeding The Machine a rockový svět se záhy dozvěděl, že ten Matt Guillory, jenž zde hraje na klávesy v pěti skladbách, a Jeremy Colson, který nabubnoval kompozice čtyři, pocházejí z naší srdnaté skvadry. Je třeba si ale také říci, že dělný Guillory, avšak prozatím bez většího zájmu či ohlasu, „oklávesoval“ čtyři kompozice už na prvním Murphyho sólopočinu Convergence.
     Genezi sešlosti, jež se zde snažím přiblížit čtenáři, mají na vrub k dobru svorně připsánu sourozenci Steve (baskytara) a Patrick (kytara) Reyesovi, jimž muselo být od první chvíle, kdy počalo jejich hudební počínání neomylně směřovat k technicky pojaté tvrdé muzice, jasné, že klestit cestu stylu, pro nějž bytostně zvedli ruku a pro který už hezky dlouho a neutuchajícně horovali, nebude nikterak snadné. A věru nebylo. Vždyť považte, že sice už v roce 1994 svedl osud jejich kroky s kroky výše jmenovaného Guilloryho, avšak ještě dlouho poté neměli pro svou skupinu ani název. Ani si s ním nelámali hlavu, nehodlali nic uspěchat. Trojice k sobě přibrala bubeníka Colsona a pěvce Matthewa Bradleye a jala se připravovat, pilovat a obrábět materiál pro album. Jakžtakž hotové písně se ocitly u kompetentních osob firmy Magna Carta a ujaly se natolik, že bylo rozhodnuto o natáčení debutního opusu. Nutno se ještě také zmínit, že zhruba ve stejný čas, kdy došlo na jeho edici, přišel na svět komplet Keep It To Yourself projektu Mullmuzzler zpunktovaného zpěvákem Dream Theater, James LaBriem, na němž černobílé klapky obstaral kdo jiný než Matt Guillory. V letošním roce budou DALI’S DILEMMA ponejprv připomenuti dlouho a napjatě očekávaným konceptuálním dílem Leonardo – The Absolute Man, které jak už svým názvem napomíná, bude pojednávat o renesančním géniu Leonardovi Da Vinci. Pochází z hlavy Trenta Gardnera (zpěvák a klávesista formace Magellan), hlavní roli na něm zpívá James LaBrie a mezi zastoupenými muzikanty najdete mimo jiné právě tři námi zde sledovaná jména - Jeremyho Colsona a bratrů Reysových.

Vysoká hra aristokratů

     Prvotina DALI’S DILEMMA obdržela od svých tvůrců pojmenování Manifesto For Futurism, oblažila progmetalovou veřejnost na sklonku roku 1999 a byla prostě znamenitá. Pokud se někdo, kdo v životě shlédl alespoň jeden obraz či reprodukci Salvadora Dalího, zahleděl na její přebal laděný právě futuristicky, chtě nechtě si musel jmenovaného umělce dát do souvislosti s názvem kapely. Ona bizarní fotokoláž Davea McKeana být kresbou, pak jakoby totiž vypadla právě z Dalího plátna dotvářejíc tak atmosféru na albu zastoupené muziky, jež po racionálně uvažujícím posluchači vyžaduje bezmála až mimosmyslové vnímání. Ačkoliv zůstává trochu záhadou, proč namísto surrealismus, kterého, jak už bylo řečeno, byl Dalí představitelem, použil soubor pro titul alba slovo futurismus, i když je vlastně podstata obou uměleckých pojmů z obecného hlediska prakticky totožná V onu šťastnou chvíli už ambiciózní pětice v produkci, kterou rukou společnou a nerozdílnou obstarali Guillory, Pata Reyes a věhlasný Mike Varney, uchystala šťavnatou a semknutou alchymii, kterou v kovovém tyglíku namíchala z vyvážené písničkové formy, kvalitního zpěvu a vícevokálů, dramatické vyváženosti mezi obsahem a formou, vzletných melodií, květnatých kytarových sól či, jak už tak v daném žánru bývá, z neobyčejné rozkošatělé instrumentace. Třeba takové Colsonovy bubenické finesy, klávesové epické koláže (instrumentálka Whispers) a už zmíněná výpravná kytarová sóla příkladně v kompozicích Can’t You See a Hills Of Memory, tomu se nedá říct jinak, než balzám na duši progressive-metalového příznivce. Veskrze žádné přehnaně krkolomné hráčské vylomeniny, kvalita dodaná v míře nepřeberné. Jedinou nezanedbatelnou avšak snad jen jaksi kosmetickou vadou na kráse je lehké, o to více nepochopitelné upozadění zvukové úlohy kytar, ačkoliv byly tyto spolu s klávesami a baskytarou nahrány ve studiu Sound Temple samotným Jamese Murphym. Bicí nástroje byly pak sejmuty Stevem Fontanem v Prairie Sun Studios, kde proběhl i závěrečný mix onoho desetipísňového a více jak padesátiminutového materiálu. Kvinteto s ním roztočilo instruktáž vysoké hry rockových aristokratů, přičemž mu prakticky nechyběly ani trumfy ba ani esa.
      Pokud bychom připustili, že by název onoho prvopusu mohl značit také Manifest pro budoucnost a nikoliv jen pro futurismus coby malířský směr, ihned nás musí napadnout, že budeme muset ještě nějaký ten pátek posečkat, zda se neminul účinkem. Jedině čas je totiž tím nejlepším uměleckým kritikem. Já se ale už dnes osměluji tvrdit, že ono dílo je pro budoucnost přinejmenším výzvou. Ale ať tak či onak, pokud to neprovedeme zápisem do svých análů, mějme stále na paměti, že před koncem dvacátého století vyvstal na scéně prvotřídního techno – metalu neobyčejný zjev, jenž si říkal DALI’S DILEMMA a který dodal žánru, jehož je reprezentantem, a jeho skalním stoupencům, novou životadárnou mízu, sílu a zavilou víru ve správnou věc.

Základní diskografie

Manifesto For Futurism 1999

Vybraná odvozená diskografie

JAMES MURPHY:
Convergence (Matt Guillory účast ve skladbách Touching The Earth, Shadow’s Fall, Vision a Red Alert) 1996

RŮZNÍ UMĚLCI:
Working Man/A Tribute To Rush (Matt Guillory účast ve skladbách Jacob’s Ladder, Natura Science a YYZ) 1996

MOGG/WAY (feat. Matt Guillory):
Edge Of The World 1997

JAMES MURPHY:
Feeding The Machine (Matt Guillory a Jeremy Colson účast ve skladbách Visitors, Odyssey, Race With Devil On Spanish Highway a Epoch, Guillory navíc nahrál klávesové sólo ve skladbě Contagion) 1998

RŮZNÍ UMĚLCI:
Encores, Legends & Paradox/A Tribute To Emerson, Lake & Palmer (sampler s coververzemi) (Matt Guillory účast ve skladbě Tocatta) 1999

MULLMUZZLER (feat. Matt Guillory):
Keep It To Yourself 1999

RŮZNÍ UMĚLCI (feat. Steve Reyes, Patrick Reyes a Jeremy Colson):
Leonardo – The Absolute Man 2001


zpět
Článek přečten: 3750x         Autor: Vratislav Šantroch