Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16325 x
CALES
22.10.2006 | 13802 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13341 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13231 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13223 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34219 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14251 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14103 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14094 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13814 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17357 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17312 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15605 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14536 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Slayer
Krvavé ostří



     Dlouhý, ba předlouhý čas čekali jsme netrpělivě na nový zlověstný opus zámořského lišaje smrtihlava, nesoucího lakonické pojmenování SLAYER. Své nové dítko, onen danajský dar, povil tento pod názvem "Diabolus In Musica" a nechal jej z černého podsvětí vyhřeznout na povrch zemský letošního 9. června. Jářku tak tady jseš! Co jsme se tě navyhlíželi! Konečně může tak nové běsnění živlů bez dalších průtahů či dokonce skrupulí započít. Bůh zhoubného ohně Vulcano si spokojeností mne své do běla rozžhavené a sírou čpící pařáty a my, stoupenci Zabijákova kultu, spolu s ním. Ono nestoudné stvoření troubí do zbraně a devastuje vše živé jako morová rána. Již poosmé, svými explozivně dynamickými, surovými písněmi, páchnoucími zlem a zkažeností na míle vůkol. To zlo nás obchází. Je temné, obrovské a hrůzyplné. A pokud se právě my vyhneme onomu krvavému masakru, těšíme se z jedné obrovské výhody, definované kdysi filozofem Nietzschem. Totiž, co tě nezabije, to tě posílí. Vražedně hektičtí SLAYER věru vždy byli, jsou a budou na straně jedné partou natolik excelentní, na stranu druhou zároveň ale povšechně roztodivnou, že nepopíratelně stojí za několik následných řádek.
     ...je jedno z těch rán, kdy nesvítá a já jsem ztracen. Neprobral jsem se z hrůzostrašné noční můry...

Vražedná rychlost

     Oni umínění necitové se sdružili pod jednotící prapor odvrácených věrozvěstů v listopadu roku 1981 v kalifornském městě Huntington Beach záhy poté, kdy se jistý kytarista Kerry King rozhodl opustit řady bandu The Quits. Následně veskrze náhodou zašel na zkoušku sebranky Ledger a zde si náramně padli do oka s jejím kytaristou Jeffem Hannemanem. No a když jednoho požehnaného dne oslovil Kerryho na ulici syn kubánských přistěhovalců Dave Lombardo slovy: "Hele, ty prý hraješ na kytaru? Já zkouším bicí, co kdybysme to zkusili dát dohromady?", bylo takřka vše jasné. Kerry si poté vzpomněl na svého bývalého parda z The Quits, "zpívajícího" basistu Toma Arayu a vysloveně jej ukecal, aby opustil své slušně placené místo v nemocnici. Všichni čtyři se tedy záhy přestěhovali do garáže a posléze do Arayaova bytu, kde to všechno, již pod novým názvem SLAYER, započalo. Tom vzpomíná: "Jeff a Kerry se zbláznili do Judas Priest a svůj domácí poslech věnovali Scorpions, MSG a dalším. Převzaté skladby těchto kapel jsme také zpočátku hráli a pro mne to znamenalo první dostaveníčka s metalovou hudbou." Zde je na místě dodat,že jak skupina The Quits, tak Ledger hrály coververze z oblasti tzv. středního proudu. A Tom pokračuje: "Až za nějaký ten čas jsem pochopil, že je to přesně ta hudba, kterou cítím a chci hrát." Se čtveřicí počali šít všichni čerti, čehož následkem byly první nesmělé krůčky směrem k tvorbě vlastního materiálu. Kerry k tomuto říká: "Bylo mi sedmnáct a došlo mi, že když nebudu svůj, jedinečný a zároveň i přirozený a upřímný, neprosadím se. Mrhám tak časem svým i těch druhých. Obdivoval jsem Venom, ale bylo mi jasné, že jejich američtí pokračovatelé, tedy my, musejí být odlišní a pochopitelně i lepší." Tom dodává: "Chtěli jsme prostě být podstatně tvrdší a rychlejší." Z dnešního retrospektivního pohledu svitne věci znalému, že oni neurvalci, vždy svrchovaní archetypální pohlaváři a idoly lexikonového thrash metalu, vybudovali v prapodstatě základy pozdějšího deathmetalového stylu a to tím, že zkombinovali tehdejší vlivy pravověrného black metalu, reprezentovaného britským kultem Venom, s osnovami americké thrashmetalové školy.



Synové pekel

     V roce 1983 se historicky poprvé SLAYER objevují na vinylu zásluhou slovutného Briana Slagela a jeho firmy Metal Blade. Na sampleru "Metal Massacre III." mají excentrický song "Agressive Perfector", k němuž se vyjadřuje Dave Lombardo: "Ani jedna skupina na sampleru neměla takovou sílu jako my. Naše skladba vyčnívala nade všemi a to byl důvod, proč si ji lidé zapsali do paměti." Jedinečnost oné ďáblovy kumpanie si uvědomoval rovněž Mr. Slagel, pročež smlouva na debutní album na sebe nenechala dlouho čekat. První krví zkrápěný prvoopus "Show No Mercy" se v USA objevil na sklonku roku 1983, v Evropě pak sice až na počátku roku následujícího, leč doplněný právě o kompozici "Agressive Perfector". Obal díla zdobila malba ďábla a Pentagramu, čímž smečka dala okázale najevo svou filosofii a hudební směřování. Album nepřineslo nic až tak výrazného, hudebně objevného či nápaditého, ani po technické a aranžérské stránce materiálu, leč rychlostí, tvrdostí a agresivitou zde zaznamenanou získali SLAYER věhlas po celé širé, metalové scéně. Jako extrémně nejrychlejší a nejtvrdší formace hudebního světa. Leč přes pár sporadických koncertů v losangeleských a sanfranciských klubech, nedělo se nic, co by čtveřici výrazněji zviditelnilo. Až po emisi famózního maxisinglu "Haunting The Chapel" v roce 1984 vyjíždějí Arayovci na americké turné "Haunting North America Tour '84". Veškerá pozitiva zmíněného minidílka rozpracovala kapela na svém druhém plnohodnotném počinu "Hell Awaits" (1985). Rozmáchlejší, více do detailů rozpracované kompozice a určitý vývoj textové složky, to vše mělo za následek, že kritika počala těleso brát vážně. Zlo je na albu popsáno otevřenější a ještě brutálnější formou, vše je jaksi tvárnější a nápaditější. 26. května 1985 se kapela poprvé objevuje v Evropě za účelem měsíční šňůry. Aureolu triumfu navíc podtrhuje živá minikolekce "Live Undead" (1985), obsahující tři pecky zachycené při vystoupení v New Yorku o rok dříve a tři studiové nahrávky z prvního maxisinglu.

                   

Vražedná partitura

     6. října roku 1986 šokovali SLAYER metalové impérium jako sněhová bouře obyvatele Sahary. Krvelačná hydra urvaná ze řetězu, ano, tak působí naši princové zla na svém (anti)božském, kompromis neznajícím albu "Reign In Blood". Dunihlav, jehož dopad byl obdobný, jako kdybyste vyšinutému problémovému dítěti dali pytlík s drogou a zároveň klíčky od buldozeru. Kontroverzní reakce vyvolalo album především zásluhou problémové skladby "Angel Of Death", popisující zvěrstva páchaná nacistickým válečným zločincem Josefem Mengelem v osvětimském koncentračním táboře. Tom se ohrazuje: "Lidi, proboha, vždyť to není žádné vyznání, ale jenom písnička! Netvrdíme přeci, že Mengele je Bůh. Říkáme jen to, že tohle je Mengele, tohle páchal a tady o tom máte píseň." A Jeff doplňuje: "Válka je nejoblíbenější a nejpropracovanější sport." Leč druhou stranou mince bylo potvrzení, že negativní pověst je mimoděk výtečnou reklamou, neboť zájem o Zabijákovu družinu stran odborné či posluchačské veřejnosti stoupal závratným tempem. Prodej alba "Reign In Blood" nabral na spádu a stoupenci slayerovského kultu koupí získali nepřekonatelné dílo klasického thrash metalu, prskající a plivající jako planoucí hranice. Taková, nervovou soustavu, sluch a tělesnou schránku paralyzující porce agresivity, tvrdosti, rychlosti a nasazení je vskutku neopakovatelná. Magazín Hit Parader na účet alba otiskl onen proslavený bonmot: "Je velkým štěstím pro lidstvo, že tohle album trvá pouhých 28 minut." Kytary jedou jako promazaná kladiva, Araya řve jako dítě Luciferovo v lidské podobě a do toho všeho nesmířlivé rytmické detonace. Exploze jednak jeho baskytary, druhak ovšem výrazově a působivě obsluhované bicí baterie technicky jiskřivého Lombarda. Krále dvojkopákových erupcí. Jako málo pochopitelné se jeví právě Lombardovo rozhodnutí, k němuž dospěl na sklonku roku 1986. Spočívalo v Daveově odchodu, nešťastně před nadcházejícím turné s W.A.S.P. Již na počátku roku 1987 sedí za bicími bubeník skupiny Whiplash TJ Tony Scaglione, ale po jeho epizodní participaci vyjíždějí 17. dubna SLAYER na britské turné opět s Lombardem. Křižovatka smrti Posedlost děsivou rychlostí a agresí příznačná pro bouřlivou smršť "Reign In Blood" ustoupila určité umírněnosti pro tvorbu díla následujícího. Opus "South Of Heaven" se objevil 4. července 1988 a hudba na něm zachycená doznala určité metamorfózy. S absolutní jistotou lze tvrdit, že o agresivitu zde stále není nouze, ale tato, k nelibosti řady příznivců čtveřice, odstoupila od jistého pojetí samoúčelnosti. Šlo o to, poukázat na horší stránky lidského společenství, k čemuž naše infernální bojůvka zvolila nové, přístupnější prostředky. Araya jaksi zklidnil svůj pěvecký projev a notabene se pokusil o zpěv. Jeff vysvětluje: "Než započali práce na novém albu, napadlo nás: což takhle zkusit něco melodičtějšího? Neuměli jsme si ale představit, jak to Tom zvládne zazpívat. Ale on to zvládl. Nestrachovali jsme se, že kvalitu "Reign In Blood" nedokážeme překonat, ani jsme to nechtěli. Jen jsme se usnesli, že zkusíme něco jiného. Proto jsme na albu zvolnili a díváme se jinam. Ti, kteří očekávali následovníka "Reign In Blood" byli nejspíše zklamáni. Lze na tom sledovat, jak se měníme, jak rosteme. To máte jako s tím satanismem. Před tím jsme do něho byli úplně zbláznění, bylo to přesně o tom, o čem jsme rádi psali, ale už nás to unavovalo. Jedna ze změn právě spočívá v tom, že satanismus naše texty obsahují stále, ale naše nitra už jej neobsahují." Jak ale zvíte dále, v případě novinkového díla slayeřího smrtihlava jeví se ona popsaná situace opět v trochu odlišném světle a poloze.

Absolutní peklo

     V září roku 1990 vychází produkt "Seasons In The Abyss" a fandové i kritika jásají. Hudebně jej lze považovat za jakýsi hybrid obou jeho předchůdců a textová složka svou brutální náplní zůstala na úrovni "South Of Heaven". A právě nová textová složka přinesla kapele další pozitivní klad. I její zapřísáhlí odpůrci museli začít Jeffa a Toma kvitovat jako velenadané textaře, schopné stvořit strhující dvojsmyslné myšlenky, jinotaje a kouzelné metafory. Rok 1990 přinesl SLAYER další veleúspěch ve formě obsazení role headliners grandiózního turné "Clash Of The Titans", pčičemž jim sekundují Suicidal Tendencies, Testament a Megadeth. Závěr roku byl poznamenám dalším mamutím turné z něhož si naše vražedné monstrum přivezlo množství silných živých nahrávek. Vybrány a sestříhány objevily se tyto, symbolicky v listopadu 1991, pod všeříkajícím názvem "Decade Of Aggression" jako mocné, vpravdě kolosální koncertní dvojalbum. Dle mého názoru, co do jeho významu, srovnatelné kupříkladu s párplovským "Made In Japan". Abych tak řekl, měli jsme co dělat se skutečným to absolutním peklem. Věru atypicky výbušným a nespoutaným peklem. Pregnantně pojmenovaná ("Desetiletí agrese") oslava existenčního jubilea skupiny a zároveň prezent pro věrné fanoušky přinesla úchvatnou názornou ukázku dravé pódiové agrese kapely. "Živák" zdařile zachytil strhující atmosféru, kterou se vyznačují pódiové prezentace skupiny, ačkoliv ale ne až tak věrně, jak jsme jí ochutnali například při dvou vystoupeních Arayi & spol. ve Vítkovické sportovní hale či při show na předloňském ročníku festivalu Dynamo Open Air. Zde spočívá hlavní a nenapodobitelná Zabijákova síla. V koncertech. Jeff to popisuje slovy: "Jakmile se ocitnu na tom prokletém pódiu, nabiju se z publika obrovskou energií. Cloumá se mnou ze strany na stranu a já se cítím ohromně. Když koncert skončí, já vlastně umírám a cítím se strašně mizerně. Stává se nám to všem. Nevím, jak nazvat to prázdno. Začneme, zahrajeme dva tři kousky a najednou je z toho jedno velký okno. Než se nadějeme, jsme u posledního songu. To byl rovněž jeden z důvodů, proč album "South Of Heaven" bylo pomalejší. My jsme si totiž mysleli, že budeme schopni si zapamatovat, co jsme hráli. Ale moc to nepomohlo." A Kerry ještě dokresluje: "Když nás uvidíš dva večery za sebou, zaručuji ti, že neuvidíš dvakrát stejnou show. Pokaždé hrajeme jiné skladby, měníme repertoár, abysme se nenudili a děláme to také pro vlastní potěšení." Svůj náhled přidává i Tom: "Nakonec to pokaždé dopadne stejně. Fakt, jsou věci, které bychom rádi hráli pomaleji, ale když jsme na pódiu, nějak na to zapomeneme. Snažíme se náš program vyvážit, ale dopadne to tak, že všechno nakonec zahrajeme rychle." Inu, znáte to, jeden míní a zápal pro věc potom mění.

        

Nelítostný souboj

     "Problémy s ním se táhly už delší dobu a dospěly do stádia, kdy to vyžadovalo striktní řešení. Byly v tom i osobní věci. Šlo o Daveův přístup ke koncertům, o to, že nebyl součástí toho všeho dění. Cítili jsme, že se dostal úplně jinam než my. Proto jsme se rozhodli pro jeho promptní propuštění z našich služeb." Takovými slovy popisuje Araya vyvrcholení konfliktu mezi Lombardem na straně jedné a zbytkem souboru na straně druhé, jenž vyústil ve striktní Lombardův vyhazov (á propos, podle nejčerstvějších zpráv nahrává Dave novinku spřízněných Testament a paralelně se účastní nového projektu Phantomas, sestaveného bývalým pěvcem dnes již neexistujících Faith No More, Mikem Pattonem). Pro dokreslení toho všeho a nástin vztahů v kapele, nechme promluvit i druhou stranu. Dave v tom čase: "Můj přístup se jim nelíbí? Co udělají? Vykopnou mě? Klidně, je mi to fuk. Nechci, aby to vypadalo, že se vytahuju, nebo že mám hlavu v oblacích, ale je třeba pochopit, že to jsou složité situace. Možná to zní strašně tvrdě a přízemně, ale jsou zase věci, který dělají oni a ke kterým můžu říct jen: chlapi, to je krutý. Takový byli prostě SLAYER. Nemazlili jsme se spolu, takhle jsme prostě věci řešili. Možná i proto jsme se dostali tam, kde jsme byli. Nikdy jsme si nepadli do oka s Kerrym. Vždycky jsem se snažil se všema vycházet, ale nebyla to moje vina, že to nefungovalo. Způsob, jakým fungují oni, je prostě jinej než můj. V roce 1983 jsem potkal svou nastávající ženu Theresu, s ní to bylo ono. Měl jsem kapelu, hrál jsem, cvičil, s klukama jsme vykecávali, ale nikdy mi vlastně nezáleželo na tom, jestli s nima někam půjdu. Opravdu to nebyla taková ta kamarádská záležitost. Jediní Tom a Jeff jsou spolu kamarádi. S Kerrym jsem nevycházel, s Jeffem to bylo tak tak, jen s Tomem jsem na tom byl o trošku lépe než se zbylýma dvěma. Ale pořád je to ve mně, pokaždé mě to znovu zabolí, když si vzpomenu na věci, který se staly." Leč jak protichůdně vyznívají slova Toma Arayi, která pronesl v září 1990: My čtyři víme, že bez jediného z nás by to tak dobře nešlapalo. Mezi čtyřma členama týhle kapely existuje hluboký porozumění a nemáme pocit, že bysme měli něco někomu dokazovat." Na jaře roku 1992 nastupuje do SLAYER Lombardova náhrada v personě Paula Bostapha, jež přestoupila ze sanfranciské thrashové party Forbidden. Tom se k ní vyjadřuje slovy: "Paul je stejně tak dobrý, jako Dave. Jak jsme ho našli? Někdo nám řek, abysme mu brnkli, že prej u Forbidden skončil a že je to dobrý bubeník. Zavolali jsme mu, dali mu třináct skladeb k nacvičení a když se pak objevil, přehráli jsme všech třináct věcí bez jedinýho problému. Docela jsem žasl." V roce 1994 dochází na emisi dalšího slayerovského opusu "Divine Intervention", řešícího v textové složce, mimo jiné, Arayovo studium psychopatických masových vrahů. Hudebně jsme měli co dělat s jakýmsi návratem k materiálu "Reign In Blood". Rovněž zde jsou k poslechu připraveny dravé kytary, cílené jako zkázonosná torpéda navedená na cíl či vpravdě řízné riffy, jenž se do vás dokáží zaseknout jako drápy predátora. Orlice, kterou se ona smrtící skvadra pyšní jako součástí jednoho ze svých reprezentativních emblémů. Další výtvor, "Undisputed Attitude" z předloňského roku přinesl vesměs svébytné předělávky kompozic hardcoreových a punkových sebranek, leč také dvou postarších punkových kousků z pera Jeffa Hannemana a zbrusu novou kompozici "Gemini". Ta mohla leccos napovědět o dalším vývojovém směřování jejích espritem přitažlivé dráždivosti oplývajících tvůrců. Co mají do blízkého budoucna za lubem?



Jako jed

     Ještě než formace počala kout své nové pikle v podobě žhavé novinky "Diabolus In Musica" bylo jasné, že na bubenickou sesli znovu usedne Paul Bostaph i přesto, že předtím prokázal své zaječí úmysly s cílem zcela jiných, sólových aktivit. Po jistý nedlouhý čas seděl na jeho místě razantní tloukmajstr Jon Dette (ex- Evildead, Testament). Leč alespoň prozatím bylo nebezpečí zažehnáno, Paul se vrátil (Kerry: "Myslím, že poznal, že to, co chtěl dělat, není tím nejlepším.") a když po dlouhých průtazích byla konečně podepsána smlouva, a to s gramokolosem Columbia/Sony Music, nic emisi nebránilo. Ještě před ní proklamovali Tom Araya a Kerry King, že album, opětovně produkované slovutným Rickem Rubinem, má podobnou atmosféru jako "Reign In Blood" (aaarrrggghhh!). Kerry: "Na desce jsou podle mě vzteklé okamžiky, které asi úzkostlivější jedinci nepřekousnou. Fanoušci mohou znovu očekávat naší typickou tvrdost a agresivitu. Pár písní obsahuje náznaky punku. Tom přispěchal s nápady, jenž dodaly desce na experimentální příchuti." Prostě v pozemském světle se skví další našlapaná a brutální, typicky slayerovská deska. Jako jed šmakující. Pro onu kolekci nahráli SLAYER v závěru loňského roku dvanáct kousků, jež byly postupně doplněny ještě o další tři. Kingovy skladby "Stain Of Mind", "In The Name Of God" + jedna nejmenovaná jsou vystavěné na jednotícím tématu, kterým je opět postava Satana (viz název díla). Kerry k tomu podává vysvětlení: "Už zase vidím ten hon, co na nás budou hlavně křesťané pořádat. Ovšem já si nepomůžu, zkrátka se rád babrám v temných příbězích." Novinku bude soubor propagovat při letošních zastaveních Ozz-Festu, přičemž v závěru roku by se Evropa měla údajně dočkat jeho samostatného turné. Ještě než se plně oddáte lahodným a podmanivým tónům nového slayerovského výtvoru, slyšte závěrečné slovo Jeffovo: "Když skládám hudbu, mám opravdu rád pocitové, nepříjemné a zlověstné riffy. Bylo mi asi deset, když se mí bráchové vrátili z války ve Vietnamu a doma o tom vyprávěli. Zprvu nechtěli, ale pak to byl tak silnej citovej zážitek, jakej si ani neumíte představit. Kdybyste viděli tu bolest v jejich očích, možná odtud to všechno pramení. Já myslím, že SLAYER jsou extrémní forma ošklivosti. Vždycky budeme extrémní svýma textama a obsahem. Takhle nějak se na věci díváme, určitě je to temné a negativní, ale to jsou prostě SLAYER." A Kerry vtipně doplňuje: "Pro fanouška Journey jsme asi vopruz, ale pro ty, kerý maj rádi rychlej metal, je to paráda a něco mimořádnýho. Skromně řečeno." Jak tedy zakončit profil oněch hudebních zvrhlíků? Glorifikací jejich jména a velikosti. Tu máš čerte kropáč, ale nad nekomformní SLAYER zkrátka není, hrozí od nich nakažení. Vskutku. Nebezpečná radost je tahle propustka do bran hádesu, krví stvrzená zrůdným přízrakem démonického čehosi. Zla v jeho nejkrystaličtější substanci. Nebe nám pomoz!



Diskografie

Show No Mercy (Metal Blade, 1983/1984)
Haunting The Chapel (maxisingl, Metal Blade, 1984)
Live Undead (live EP, Metal Blade, 1985)
Hell Awaits (Metal Blade, 1985)
Reign In Blood (Def Jam, 1986)
Criminally Insane (maxisingl, Def Jam, 1987)
Live Undead (doplněná reedice live EP, Metal Blade, 1987)
South Of Heaven (Def American, 1988)
South Of Heaven (maxisingl, Def American, 1988)
Seasons In The Abyss (Def American, 1990)
Seasons In The Abyss (maxisingl, Def American, 1991)
Decade Of Aggression (live dvojalbum, Def American, 1991)
Divine Intervention (American Recordings, 1994)
Serenity In Murder (American Recordings, 1995)
Undisputed Attitude (American Recordings, 1996)
Diabolus In Musica (Columbia/Sony Music, 1998)

Jiné:

Divine Intrusion (koncertní video + singlové CD, 1995)
Less Than Zero (soundtrack s coverem "In-A-Gadda-Da-Vida" od Iron Butterfly, 1988)
Judgment Night (soundtrack, spolu s Ice-T píseň "Disorder", 1993)

Vybraná související diskografie:

Voodoocult (feat. Dave Lombardo):

Jesus Killing Machine (1994)

Grip Inc. (feat. Dave Lombardo):

Power Of Inner Strength (1995)
Nemesis (1997)

Forbidden (feat. Paul Bostaph):

Forbidden Evil (1988)
Twisted Into Form (1990)

Testament (feat. Jon Dette):

Live At The Fillmore (live LP, 1995)

Různí:

Slatanic Slaughter (A Tribute To Slayer) (sampler coververzí Slayer, 1995)
Slatanic Slaughter II (A Tribute To Slayer) (sampler coververzí Slayer, 1996)

Odkaz:


zpět
Článek přečten: 4174x         Autor: Vratislav Šantroch