Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16325 x
CALES
22.10.2006 | 13800 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13335 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13229 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13221 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34211 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14246 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14097 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14086 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13808 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17350 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17303 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15598 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14534 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Judas Priest
Pro očistnou spásu duše



     Ještě před rozedněním počalo se ovzduší měnit. Zádumčivou modř a jakousi podzimní šeď vystřídala již dlouho očekávaná zlověstná čerň. Slitováníneznalý kovový příkrov jal se druhdy poznenáhlu snášet k zemi, když jakýsi Kněz Jidáš počal svá kázání v ocelové svatyni. A ta jeho kázání rozséval mrazivý vítr a sněhový příděl do podhůří železných hor a následně ještě dál do vnitrozemí. V letech osmdesátých se jim říkalo bohové heavy metalu a dodnes patří k nejlapidárnějším formacím rockmetalového hnutí, jež se na přelomu osmé a deváté dekády našeho století počalo souhrnně označovat jako Nová vlna britského heavy metalu (NWOBHM). Vždy byli zosobněním nestorů tradičního heavy metalu, drsných a nekompromisních rockových harcovníků a snad právě proto měli JUDAS PRIEST vždy na své straně neskutečnou masu svých věrných adorentů. Takových, kteří by svou přísahu následovat své idoly až třeba za brány samotných pekel neporušili ni s obětováním vlastního já či celého bytí. Pro očistnou spásu duše.

Fotbal - pivo - heavy metal

     Těžkotonážní kov zaujal v postindustriální společnosti pozici dechovky. Pohlížíme-li na kovový a těžký rock s trochou nadhledu a nadsázky skutečně takto, dojdeme k přesvědčení, že pakliže pro předcházející generaci spočívaly atributy ohavnosti ve fotbalu - pivu - dechovce, pak pro teenagera 80. let to byly fotbal - pivo - heavy metal. A zde spočívá margo naší věci. Mezi nepřáteli dnešní rockové kultury se traduje, že k dnešnímu hroucení morálních hodnot přispívá i hudební průmysl, přičemž měrou přímo vrchovatou především nihilistická hudba výstředních heavymetalových formací, coby prý zavrženíhodná rocková enkláva. Z rádoby odborného hlediska jedná se prý o badland. Připustíme-li si ovšem onen omezený a averzní názor v jeho prapodstatá, pak jednou z formací, jež tedy rozvrátila původní a zaručený zdroj opravdových hodnot a to jak ze strany postavení umělce, tak ze strany postavení jeho diváka či posluchače, se stali právě JUDAS PRIEST. Kompromis neznající společenství, jehož fundamenty vybudovali ve smogem zakoušeném průmyslovém centru Anglie Birminghamu kytarista Kenneth ´KK´ Downing a basista Ian Hill. V podstatě již v neuvěřitelném roce 1969. Za kotle tito tehdy angažovali Johna Ellise a k mikrofonu Alana Atkinse. Ale tato line-up není pro Jidášovu budoucnost nikterak důležitá. Svůj přímočarý heavy metal počala kapela produkovat pod znatelným ovlivněním svých spoluobčanů a vlastně i soukmenovců, již proslulých jako Black Sabbath, či Deep Purple.

Nový start

     Živoření, strádání a věčné očekávání lepších věcí příštích. V takovém nezáviděníhodném rozpoložení nalézal se Jidáš v roce 1971 a tudíž změny musely následovat. Z rozpadající se party Hiroshima přispěchali novicové zpěvák Rob Halford a bubeník John Hinch a z lokální tlupy The Flying Hat Band pak druhý kytarista Glenn Tipton. A byl to právě šestistrunný nástroj oživlý v jeho rukách, který má na svědomí onu bohulibou charakteristickou, zmasivnělou a neopakovatelnou podobu zvuku JUDAS PRIEST. Za čas se proslulé duely obou kytaristů kapely, jejich synchronní jízdy, poctivé střídání se v sólech a předhánění se v rychlosti, povšechně staly nenapodobitelným prototypem těžcekovového způsobu hraní pro řadu kytarových dvojic dalších následovníků na metalové scéně. Nicméně prvotina "Rocka Rolla" jak u kritiky tak i u posluchačstva propadla a přežívání odnikud nikam politováníhodně pokračovalo. Další výměna motoru budoucího monstra za Alana Moora a na albu "Sin After Sin" za Simona Phillipse ještě problémy nevyřešila, ale metalovým božstvům díky zdaleka neměl být všem dnům konec. Po druhém albu nakopl pohon Knězovy kohorty razantní bijec Dave Holland, aby jím místo u nátlučné baterie zůstalo obsazeno po dobu následujících třinácti let.



Harley a žiletkové ostří

     Na sklonku 70. let proslul již kvintet svým obludným pojetím svých bombastických liveakcí, při nichž stále se pěvecky lepšící Halford drásal nervy publika jednak pompézními vjezdy na pódium na burácivém stroji Harley Davidson, tak například svým dokonalým vzezřením amerického policisty. Konec osmé dekády ohlásil emisi zřejmě nejúspěšnějšího Jidášova opusu "British Steel" s jeho tzv. žiletkovým coverem. Z něho vyjmutá monstra "Living After Midnight", "United", "Breaking The Law" a "Grinder" přiměla prestižní magazín Rolling Stone, aby napsal: "Judas Priest jsou kapelou, jež definuje heavymetalový žánr pro 80. léta." O to větším překvapením, ať již milým či nemilým, se stal v roce 1986 vydaný opus "Turbo". Pětka na něm přimíchala do svého soundu novou ingredienci, kterou se stal kytarový syntenzátor, kterýžto čin Glenn Tipton vysvětlil takto: "Celý horizont heavy metalového světa je třeba posunout a album "Turbo" je právě pokusem něco s tím udělat. Chtěli jsme učinit jakési prohlášení a postrčit ty meze o kousek dál."



A zem se otřásla

     Vlastně v případě Kněze Jidáše druhdy hned dvakrát po sobě. Zrovna když už všichni kapelu odepisovali slovy železo stárne, železo stárne, ono také železo stárne, když se všichni mylně domnívali, že JUDAS PRIEST už nemohou být tvrdší, kladivo dopadlo na kovadlinu se zřejmě největší silou, jakou do té doby kapela pamatovala a jaké kdy byla schopna. Pochopitelně mám tím na mysli produkt "Painkiller", jenž všem zlým jazykům, ale i oněm ve věrnosti vytrvalým, doslova vyrazil dech. Dílo představilo v řadách tělesa nového bicmena Scotta Travise (ex- Racer X), ale především várku těžkotonážních hutných kompozic. Následovalo mamutí světové turné a po něm... "O tom, že Rob Halford odchází z kapely jsme se dozvěděli z faxu a dodnes nemáme žádné uspokojivé vysvětlení jeho jednání. Nejsme s ním ani v přímém kontaktu." (Tipton, Downing, Hill, prosinec 1992). Zem se otřásla znovu a snad ještě silněji. K tomu není co dodat. Či snad jen to, že Halford se se střídavými úspěchy pokusil o vysněnnou sólokariéru, pro jejíž prvopočátky si sebou vzal i Scotta Travise. Když Rob Halford odešel, nikdo se kvůli tomu nevěšel, ale věřte, že Jidášové nesli onu ztrátu jako kruté jho osudu, s nímž bude třeba se vypořádat. Stalo se.

       

Cizeléři prostě padla mít nemohou



     Více jak čtyři roky se u Jidášů nedělo v podstatě ani zbla. Ovšem v letošním roce si Glenn Tipton vydal sólopočin, ale především se počaly objevovat strohé a kusé zvěsti o připravované Knězově novince. Glenn Tipton: "Po usilovném hledání máme konečně nového a pro nás toho pravého zpěváka! Velice nás ovlivnil a skvěle se nám s ním pracuje. Úzký okruh nám v poslední fázi výběru vymezil patnáct možných adeptů na post našeho frontmana, ale pak došlo na videozáznam s Ripperem Owensem a bylo rozhodnuto. On nám dodal nový entuziasmus do naší práce, jehož výsledkem bude brutální a moderní album, ale stále to budou JUDAS PRIEST a heavy metal. Vždy jsme kráčeli s dobou, proto naše nové album nemůže znít jako kdyby se psal rok 1987." Ona novinka nese titul "Jugulator" a měla by se objevit v dohledné době a tudíž pozvedněme svůj zrak vzhůru, spočiňme jím na onom působivém cirostratu a zahrajme si na optimisty. JUDAS PRIEST mají nového pěvce, vrátil se jim i Scott Travis a mají dalšího potomka. Ovšem zda mají před sebou ještě světlou budoucnost, z níž se budou moci těšit, stejně jako je tomu v případě ryze a bytostně didaktického směru přímočarého a nekomplikovaného heavy metalu, který jako jedni z jeho matadorů neoddiskutovatelně stvořili, zůstává prozatím nezodpovězenou otázkou. Dnešní moderní trendy tvrdého rocku totiž, ke škodě samotné podstaty věci, poněkud ubrousily hroty ocelových hřebů a špiček plechových pyramidek na stahovácích, jejichž pevné sevření navíc někdo uvolnil. Nebo že by jejich kůže časem zpuchřela? Posečkejme, neboť kdo si počká, ten se dočká. Trpělivost přináší růže a láska hory přenáší. Navíc ta stará láska, ta prý nikdy nezreziví. Přejme a bude nám přáno. V případě kovových velikánů JUDAS PRIEST to vše platí měrou zaručeně dvojnásobnou.

Diskografie (bez kompilací):

Rocka Rolla (1974)
Sad Wings Of Destiny (1976)
Sin After Sin (1977)
Stained Class (1978)
Killing Machine (1978)
Unleashed In The East (livealbum) (1979)
British Steel (1980)
Point Of Entry (1981)
Screaming For Vengeance (1982)
Defenders Of The Faith (1984)
Turbo (1986)
Priest...Live! (1987)
Ram It Down (1988)
Painkiller (1990)
Jugulator (1997)

Odkaz:
http://www.judaspriest.com


zpět
Článek přečten: 3418x         Autor: Vratislav Šantroch