Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16326 x
CALES
22.10.2006 | 13803 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13342 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13233 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13223 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34219 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14251 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14103 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14094 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13815 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17357 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17312 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15607 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14536 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Steve Morse (část I)
Pán kouzel



     Britsko-americká hardrocková legenda Deep Purple se chystá bít na poplach (dle prozatím posledních zpráv se tak má oficiálně stát dne 20. dubna) svým zbrusu novým studiovým počinem. Při této slavnostní příležitosti budou o těchto fenomenálních rockových mistrech sepsány v nejrůznějších tiskovinách nepochybně věru stovky řádek. Každý fanda DP dnes již také ví, že v řadách jeho oblíbenců hraje od jara roku 1995 na kytaru jistý STEVE MORSE. Věnujme se tedy raději (a proč ne?), protentokrát zevrubně, obsáhlé kariéře této velezajímavé muzikantské bytosti (čímž navažme i na ve Whiplashi před časem odstartovanou, ovšem záhy ukončenou rubriku "Guitar Wizards"), neboť ona za studium bezpochyby stojí. Proč? John Petrucci (kytarista Dream Theater): "Prostě a jednodušše proto, že STEVE MORSE je nejlepší!" Je držitelem řady prestižních ocenění, přičemž pouze on, Eric Johnson (spolu se Satrianim a Vaiem tvořil slovutný a skvostný projekt G3) a Steve Howe jsou pětinásobnými vítězi ankety magazínu Guitar Player v kategorii Best Overall Guitarist. Každému ze zhruba sedmi tisícovek diváků, kteří přišli shlédnout strhující koncert Deep Purple konaný loňského 4. června ve Vítkovicích a těm, jež oplývají alespoň základními vědomostmi z filatelie, musí být nad slunce jasné co mám na mysli následujícím tvrzením. STEVE MORSE je Modrým Mauritiem mezi rockovými a kytaristy vůbec.

Jazzové začátky

     Na pozemský svět přišel 28. července 1954 v Hamiltonu, v americkém státě Ohio. Dětství trávil v Michiganu a jako dospívající přesídlil do Georgie. Jeho studium na richmondské akademii mu pro jeho muzikantskou budoucnost dalo požehnanou známost s nastávajícím dlouholetým souputníkem, hráčem na basovou kytaru, Andy Westem. Steve v tom čase ve svých prstech již pociťoval dřinu pětiletého pilování kytarové hry, pročež se ve druhém ročníku spojuje s Westem, s klávesistou Markem Parrishem a s dalšími potřebnými, nicméně pro naše potřeby nedůležitými hráči, aby založili Stevovu první kapelu Dixie Grits. Steve: "Nebylo to to pravé ořechové, nemělo to šťávu. Ale pak přišly dvě události. Dostal jsem se na koncert klasického kytaristy Juana Mercadela a byl jsem z jeho hry úplně hotový. Nechápal jsem. Když jsem zjistil, že učí na univerzitě v Miami, hledal jsem způsob, jak se k němu dostat. Posléze mě vyloučili z richmondské akademie, jelikož jsem odmítl ostříhat si své dlouhé vlasy. Jediné, co mi tehdy zbylo, byla má kytara a Andy West." Ovšem záhy Steva přijala miamská univerzita, jež proslula jazzovým odborem, proslaveným jmény Pata Methenyho, Jaco Pastoriuse (někdejší basista Zawinulových Weather Report), či Narada Michaelem Waldenem (bubeník). Ve svých raných krocích se tak Steve stal zarytým jazzmanem, ovšem neopomínal ani těžké studium klasické kytary.

První počiny

     Studium na miamské univerzitě přineslo budoucímu kytarovému velikánovi plné uspokojení a tudíž další jeho formace byla nasnadě. Tentokrát obdržela název Dixie Dregs a do jejích řad byli povoláni basista Andy West, bubeník Rod Morgenstein a houslista Allan Sloan. Reportoár zpočátku skýtal skladby Allman Brothers Band, Mahavishnu Orchestra a dalších, ale objevovaly se i první vlaštovky v podobě vlastních kompozic. Ty byly poprvé zveřejněny na albu "The Great Spectacular" (vyšlo vlastním nákladem v roce 1976) a participoval na nich už i nový klávesista Steve Davidowski. Po úspěšné promoci se těleso stěhuje do Augusty a dává se na cestu koncertování po klubech, kde posluchač mohl obdivovat jeho svéráznou směs jazzu, klasické hudby, country, jižanského rocku a bluegrassu. Muziku prezentovanou vskutku virtuózními hráči, přičemž Andy a Rod tvořili pro Stevovu bravurní instrumentaci skvělý "spodek" a Allen s Davidowskim dokonale rozpracovávali MORSEOVY melodie a harmonie. Vystoupení v Nashvillu se stalo fatálním, neboť zde MORSE a spol. zaujali klávesistu Chucka Leavella (ex- Sea Level), především ale Twiggse Lyndona. Dotyčný cestovní manažer Allman Brothers Bandu doporučil Dixie Dregs Philovi Waldenovi, šéfovi gramovydavatelství Capricorn. Výsledkem byl podepsaný kontrakt a deska Free Fall (jaro 1977). Tento instrumentální počin zaznamenal solidní ohlas, k němuž MORSE dodává: "Mojí snahou je, abych byl ve svých skladbách důsledný a mým hlavním cílem je nenudit posluchače. Prostě dělám vše tak, abych naslouchajícího zaujal. Tvořit takovýmto způsobem je velmi náročné a pokud se rozhlédnete kolem, zjistíte, že je to i vzácné." Pro genezi alba Dixie Dregs "What If" (1978) přivolal MORSE starého známého, klávesového hráče Marka Parrishe a s ním zplozený materiál lze popsat slovy jako charakteristicky muzikantsky precizní, po instrumentální stránce dokonalý, z hlediska aranžmá znamenitý. V roce 1979 se objevil počin "Night Of Living Dregs" a tehdejší hudební odborníci označili Dixie Dregs za novou tvář jižanského bigbítu. Druhá strana desky je živým záznamem vystoupení souboru na jazzovém festivalu v Montreaux, konaném v roce 1978, jenž přinesl skupině první nominaci na cenu Grammy.



Kytarové kejkle

     Rok 1980 se nesl ve znamení skutečnosti, že novou nahrávací smlouvu, tentokráte s firmou Arista, podepisuje skupina už pod svým zkráceným názvem Dregs. Klávesové portály opanoval T. Lavitz a soubor záhy rockovému světu vytřel sluch dvěma excelentními opusy. Na "Dregs Of The Earth" (1980) a "Unsung Heroes" (1981) odvedl skvělou producentskou, ale především muzikantskou práci sám MORSE, čímž dozajista napomohl faktu, že desky obdržely ceny Grammy v kategorii Nejlepší instrumentální výkon. Tím byla odstartována MORSEOVA triumfální invaze za vítězstvími v nejrůznějších anketách, včetně již zmíněné ceny čtenářů Guitar Player.
     V roce 1982 obdivují zasvěcení svrchovaně kardinální souhru Stevovy kytary a houslí Marka O'Connora na albu "Industry Standard", které bylo navíc zvláštní tím, že přineslo odchýlení jeho tvůrců od bytostně instrumentálního zaměření. Znamená to, že poprvé byli představeni i zpěváci kapely, v tomto případě Alex Ligertwood a Pat Simmons (jinak zakladatel Doobie Brothers) a deska jako celek je pak samozřejmě ukázkou MORSEOVA nepřeberného umu. Jeho umění nejen jako geniálního kytarového hráče, ale rovněž tak jako muzikanta - komponisty, obratně a s noblesou se orientujícího v celé škále hudebních stylů. To se nejmarkantněji projevuje kupříkladu ve skladbě "Ridin High", v níž se objevuje slide, v metalovém zabarvení kompozice "Crank It Up", či v šokantním kytarovém duetu se Stevem Howem v "Up In The Air". MORSE: "Je to spíše klasicky po anglicku kytarově procítěné."



Pocit sounáležitosti

     Vedle práce se svými Dregs se náš šestistrunný rek zúčastnil, jako vyhledávaný a takto najímaný hostující hráč, práce na velké řadě dalších projektů. Spoluvytvářel sólové album bývalého zpěváka a klávesisty formace Kansas Steva Walshe (album "Schemer Dreamer"), ve známost vešla jeho spolupráce s Robem Casselsem, hrál i na albu Lizy Minelli. A odtud pochopitelně vedlo již jen pár krůčků ke koketování s filmovou muzikou. Steve: "Jo, makal jsem, ale kdyby nebylo mých spoluhráčů, těžko bych dokázal to, co jsem dokázal." Ostatně onen pocit sounáležitosti je pro dělného kytaristu STEVA MORSEA vskutku silně charakteristický již od jeho prvních hudebních kroků.
     Družina Dregs ovšem komerčně, bohužel, nedosáhla takového stádia, jaké by si neoddiskutovatelně plně zasloužila. A právě tento spíše neutěšený stav nutil její členy oddávat se novým možnostem obživy. Allen Sloan se stal anesteziologem a Andy West rozvinul svou zálibu v počítačové technice, když participoval na vývoji hudebního software. Rod Morgenstein prorazil do hudební televize MTV a T. Lavitz střemhlav vrhl svou energii do studiové práce a do sólových projektů. MORSE osiřel. Nikoliv ovšem na dlouho. Společně s bubeníkem Van Romainem a basistou Davem LaRuem odstartoval svou sólovou kariéru založením Steve Morse Bandu. Poté, kdy se Steve mihl jako na soupisce amerických Kansas (album "Power"), jeho věhlas vzrostl. Ale ani toto pozitivum, ani výborné instrumentální album Steve Morse Bandu "Southern Steel" (1991) mu nepřinesly tolik kýžený úspěch obchodní. Rozhodl se tedy, zkusit novou invazi a jít na to, jak se říká, nakrásně od lesa.

(dokončení příště, v dalším článku)

pokračování článku-část II

Odkaz:
http://www.stevemorse.com


zpět
Článek přečten: 3550x         Autor: Vratislav Šantroch