Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16492 x
CALES
22.10.2006 | 13967 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13498 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13398 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13383 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34411 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14433 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14289 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14277 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13978 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17557 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17533 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15804 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14738 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 236
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Steve Morse (část II)
Pán kouzel



     V minulém čísle jsme impozantního kytarového virtuóza STEVA MORSEA opustili poté, co jeho rozjetá sólová kariéra zůstala prozatím nenaplněna. To když album "Southern Stell" Steve Morse Bandu plně nedosáhlo úrovně nadějí do něho vkládaných. Tedy prodírejme se dál MORSEOVÝM pohnutým, uměleckým životopisem, až k jeho letošnímu vyvrcholení. BR>
Změny plánů

     Na počátku roku 1994 tedy náš sympatický Američan opětovně poskládal těleso Dregs, když ještě o dva roky dříve tomuto vyšlo koncertní album "Bring 'Em Back Alive". V obnovené sestavě se objevili zpěvák Jerry Goodman (kdysi v McLaughlinových Mahavishnu Orchestra) a basista Steve Morse Bandu, Dave LaRue. Jejich další opus "Full Circle" (1994) byl jedním slovem výtečný. Úspěch alba přiměl MORSEA, aby okusil něčeho podobného i se svým Steve Morse Bandem, jehož nový sólový pokus ve formě bodrého počinu "Structural Damage" (1995) se taktéž neobyčejně vydařil. Dopady tohoto alba tentokráte veškerá očekávání do něho vkládaná předčila. Steve se ale v oněch časech nevzdal ani psaní filmové muziky a vedení svých proslulých přednáškových a vzdělávacích kursů, jenž pořádal pro méně pokročilé kytaristy.



Nejdůležitější kapitola

     Na podzim roku 1993, zřejmě na věky věků, opustil řady Deep Purple kytarista Ritchie Blackmore. Jeho prázdný post pro zbytek nasmlouvaných štací turné k albu "The Battle Rages On..." sice zaplnil, a to vcelku v pohodě, Joe Satriani. Nicméně otázkou té doby se na rockové scéně stával problém, kdo dokáže nastálo plnit tak významnou úlohu, jakou musí sehrávat kytarový hráč u Deep Purple. Kdo dokáže nahradit Mr. Blackmorea? Na jaře 1995 jako blesk prosvištěla celosvětově rockovým tiskem odpověď, která učinila přítrž veškerým domněnkám a spekulacím. Bylo to jméno STEVA MORSEA, které bylo skloňováno snad ve všech pádech v souvislosti s jeho nastávajícím kmenovým členstvím, coby Blackmoreovy kytarové náhrady, v Deep Purple. Po Tommy Bolinovi se tak STEVE stal druhým kmenovým sekyrníkem majícím americkou národnost (Satriani v DP pouze hostoval) v řadách této, jinak výsostně britské formace. Svým věkem se ve skupině stal zároveň i benjamínkem. Steve: "Tím, že jsem se stal členem Deep Purple jsem se už snad zbavil veškerého volného času, který mi ještě přeci jenom někdy zbýval. Ale nevadí, je to totiž přesně to, co jsem potřeboval. Stále navíc jezdím se svým bandem a máme nabídky do takových koutů světa, ve kterých jsme nikdy předtím nehráli. Vysvětluji si to svým členstvím v Deep Purple. Album Steve Morse Bandu "Structural Damage" bylo vydáno i v Japonsku! To víte, být u DP, to se musí někde projevit." Pokud vás zajímá, jak se MORSE cítí po boku hardrockových veteránů, jak vnímá jejich tvůrčí proces a jaké má u nich postavení, čtěte dále: "U Deep Purple jsou zcela vyjímeční muzikanti, kteří mají nezměrný talent. Jsou prostě skvělí a je až udivující, jak se dokáží sladit dohromady. Lidsky, ale především hudebně. Ian Paice dá dohromady několik možností pro různé party a nikdo mu to nemusí říkat. S tím já jsem se ještě nesetkal. Je obrovsky svůj. Roger Glover je superproducentem s velikým podílem na chodu celé kapely. Předhodí nějaký nápad, všichni se ho okamžitě chytí a neuvěřitelným způsobem jej zpracují. Jon Lord? To je kapitola sama pro sebe. Vždy se mi snilo o tom, jak skvělé by bylo zajamovat si s ním. V listopadu 1994 se mi sen splnil. Setkali jsme se v Mexiku a okamžitě jsme si porozuměli."
     MORSE je při koncertech DP doslova oddán pohodě na pódiu a reakcí publika na párplovskou klasiku. Dokonce se odhodlal a považuje to za správné, hrát některá Blackmoreova sóla přesně dle původních předloh: "Já ty desky prostě miluju. A když při mém prvním koncertu s DP začali lidi bouřlivě reagovat na "Highway Star", řeknu vám, to byl nádherný pocit. To super sólo hraju přesně podle originálu, teda hlavně ty sextoly s poctivým trsátkem na každém tónu. To už je klasika, na níž se nedá nic změnit. To si na pódiu mohl dovolit Blackmore." Do hlubocepurpurové skvadry přinesl Steve tolik potřebný svěží, tvůrčí a interpretační vánek vůbec nového ducha, čehož věčným dokumentem je po čase v diskografii DP opět nadmíru silné a výrazné album "Purpendicular". A skvostná kompozice "Sometimes I Feel Like Screaming" z něho vyjmutá pak rozhodně patří do zlatého fondu párplovských a všeobecně bigbítových majstrštyků.



                                           

Technické fígle

     Vyjádřením Morseova technického cítění je trsátkový styl kytarové hry: "Důsledně odmítám samočelné hammeringy a odtahy. Stačí se podrobněji podívat na styl hraní Alvina Leea, Jimiho Hendrixe, či Jimmyho Pagea. Mockrát jsem studoval Pageova sóla a mohl jsem si ušetřit práci tím, že bych je lehce zahrál s příklepy. Ale jaký by to mělo smysl? Vrátil jsem se znovu na začátek, mimo Pagea ke Claptonovi, Beckovi, Blackmoreovi a Hendrixovi a řekl si, že vybrnkám každičký tón. A poctivost takového přístupu, ono opravdové hluboké studium, to vše se mi v mé kariéře vyplatilo." Steve je normálně levoruký, ovšem se svou šestistrunnou milenkou se mazlí rukou pravou: "Tu šikovnější, tedy levou ruku, mám takhle na hmatníku. To je má výhoda." Na dotaz, jakou techniku zvolit při nacvičování techniky rychlosti, Steve odpovídá: "Je důležité zkoušet rychlost, ale musíš umět zpomalit tam, kde si nejsi jistý. Když budeš ale hrát všechno pomalu, nezískáš zase zručnost v rychlosti. Když budeš hrát jenom rychle, nasekáš spoustu chyb a bude to odbyté."
     MORSEOVA muzikantská dráha je těsně spjatá s kytarou, jež je vlastně jedinečným a neopakovatelným unikátem. Tělo kytary je Fender Telecaster a na něj je naroubován krk Stratocaster. Původní pražce musely ustoupit pražcům z jumba Gibson a u krku má kytara osazen humbucking Gibson, následovaný typicky šikmo umístěným singlem Fender Strat. Steve: "Většinou bývá instalován u krku, ovšem já jej mám vzadu, čímž se mi vytváří zajímavý zvuk." Klasické snímače jsou zakončeny HB DiMarzio a jako pátý snímač Steve dlouhý čas používal MIDI 360 Slavedriver, přičemž zkoušel i Shadow SH 075 MIDI Converter. Dnes MORSE pracuje výhradně s MIDI interface Roland GK-2A a s kytarovým syntezátorem Roland GR-1. Dlouhá léta hrál na struny LaBella 010, ale dnes zdobí jeho nástroje typ Ernie Ball RPS 010. Pokud jde o ostatní přírůstky jeho nástrojového arsenálu, v současnosti MORSE ponejvíce využívá vlastního modelu kytary Music Man Steve Morse Signature a potřebuje-li nástroj akustický, sáhne nejraději po modelu firmy Peavey.

Co se neví

     V úplném závěru si přivoďme ještě dva šoky. Téměř se o tom nemluví, ale vězte, že STEVE po roce 1985 na krátkou dobu našel obživu v kokpitech dopravních letounů jako pilot! Druhou pikantností může být fakt, že v roce 1986 mu navýsost odborný magazín Guitar Player přiřkl světové prvenství v kategorii nejlepší kytarista stylu country! A kdyz už jsme v těch pikantnostech, doplňme si ještě tři další fakta. V posledním čase koketuje náš kytarový rek s neodbytným nutkáním, podniknout pokus o znovuoživení družiny Dixie Dregs. Rockovými kuloáry rovněž kolují informace o STEVOVĚ spoluúčasti na jistém kytarovém albu, na němž by se měl ocitnout v požehnané společnosti dalších velees, kupříkladu Martyho Friedmana, Johna Petrucciho, či Steva Howea. Přičemž ale na podobném počinu se Steve objevil na sklonku loňského roku. Měl výmluvný název "Merry Axemans - A Guitar Christmas" a participovali na něm dále Steve Vai, Alex Lifeson, Kenny Wayne Sheperd, Brian Setzer, Eric Johnson, Joe Perry a Jeff Beck.
     Shrneme-li si veškerá fakta, jež jsme o personě kytaristy STEVA MORSEA rozkryli a zvěděli, můžeme pak s ledovým klidem konstatovat, že tento je Blackmoreovou náhradou v Deep Purple více než důstojnou a že je zářivou ozdobou nejen DP, ale i všech rockových kolbišť. Potažmo dojdeme i k závěru, že je jedním z bezbřehým talentem obdarovaných řemeslníků tovaryšstva cechu kytarového. Koneckonců posunky a gesta vysílaná směrem k MORSEOVĚ personě na pódiu v minulém čísle Whiplashe již zmíněného vítkovického koncertu DP samotným Ianem Gillanem hovořila více než výmluvně. Za všechna další slova. Zaposluchejme se tedy do nově stvořeného vodopádu (datum jeho spuštění byl se vší pravděpodobností vybrán zcela záměrně, symbolicky, neboť 20. dubna roku 1968, tedy přesně před třiceti lety, stáli DP vůbec poprvé na koncertním pódiu a to v dánském Tastrupu. Přičemž hned v květnu téhož roku následovala emise jejich úplně první nahrávky - singlu předělávky "Hush"), v němž se zaperlil nespočet MORSEOVÝCH podmanivých tónů, tedy do materiálu zbrusu nové párplovské kolekce. Bude to ona, na níž famozní axeman, Mr. MORSE, svůj neochvějný post u hardrockové mámy nesporně, bez rdění se do nachova, stvrdí.

Hlavní diskografie

Dixie Dregs:
The Great Spectacular (1976)
Free Fall (1977)
What If (1978)
Night Of Living Dregs (zčásti živé album, 1979)

Dregs:
Dregs Of The Earth (1980)
Unsung Heroes (1981)
Industry Standard (1982)
Bring 'Em Back Alive (live, 1992)
Full Circle (1994)

Steve Walsh:
Schemer Dreamer (1980)

Kansas:
Power (1986)

Steve Morse Band:
Southern Steel (1991)
Structural Damage (1995)
Stress Fest (1996)

Deep Purple:
Purpendicular (1995)
Live At The Olympia '96 (živé dvojalbum, 1997)

Odkaz:
http://www.stevemorse.com


zpět
Článek přečten: 4264x         Autor: Vratislav Šantroch