Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16324 x
CALES
22.10.2006 | 13799 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13335 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13228 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13218 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34209 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14244 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14094 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14083 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13806 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17348 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17300 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15597 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14532 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Testament
Kletba vulkánu



     Vzpomínáte? U sta ďasů, jakpak by ne, to byly nakrásně časy! Svět právě procházel první polovinou osmdesátých let a tehdy se silná pospolitost tvrdého rocku zachvívala pod mocnými a čerstvými poryvy vanoucími ze zámoří. Pod nepřehlédnutelným a už vůbec ne přeslechnutelným vlivem burácivého hnutí nazvaného "Nová vlna britského heavy metalu", avšak taktéž britské trojice Venom a dalších, se pod praporem naprosto ujasněné svévolné koncepce počala v Americe nezvratně profilovat další ze subsort vzešlých z vlivné heavymetalové dynastie. Do záhlaví jí bylo vetknuto označení thrash metal. Pod azurem pacifického nebe se tenkrát po celé ploše sanfranciského zálivu (náhoda, když si uvědomíme, nakolik silná byla tamní rocková komunita ve druhé polovině 60. let, v časech květinové revolty za svobodu, mír a lásku?); odtud tedy pochází bližší určení vzniklé scény a současně Mekky thrash metalu jako Bay Area; poflakovala nepřeberná řada nejrůznějších, kytarami vyzbrojených bojůvek, jež si pronajímaly kdejakou boudu, garáž či kůlnu jako svou zkušebnu. Odtud pak hodlaly neochvějně pořádat své spanilé výjezdy do širého světa kovového rocku. Odtud byly emfaticky podnikány triumfální výpady rezolutně cílené na kosmopolitně živnou půdu mocnářství zatěžkaného rocku. Dnes z nich přežívají jen ti nejsilnější. Ba, dá se konstatovat, že metalové druhdy impérium Bay Area se již netěší dobrému zdraví, žel chřadne a takřka již sešlo úbytěmi, neřku-li, že málem vyhynulo po přeslici. Přesto na své prapočátky v něm bezděčně přísahá grobiánská udatná (ačkoliv si nejsem jistý, zda v tomto případě beze zbytku platí poučka, že odvážnému štěstí přeje) horda Testament. Při příležitosti jejího aktuálního, bratru celkově osmého studiového nadělení pojmenovaného The Gathering (vyšlo 28. června) si ji profilově přibližme. Hodí se to rovněž z toho důvodu, že Billyho úderka (dnes vlastně, jak seznáte z dalších řádků, přičemž společnými silami věřme, že to tak vydrží co nejdéle, all stars team) nadevší pochybnost prvního sledu poprvé koncertně poctí naší stověžatou matičku (vlasti české pak podruhé). Provázeno naším povděkem se tak za účasti několika jejích pódiových satelitů stane 25. září v klubu Roxy.

Železná maska

     Přímou platformou, od níž se rozšafní sanfrancisští rafani Testament odrazili, bylo vše, co jakkoliv souviselo s družinou The Legacy, jež bohulibě povstala pod blahodárným kalifornským sluncem v roce 1983. Sestavu Steve "Zetro" Souza - zpěv, Eric Peterson - kytara, Greg Christian - baskytara a Mike Ronette - bicí o dva roky později doplnila pro danou žánrovou odnož neodmyslitelná druhá kytara, které razantně vládnul (a ačkoli na jiných souřadnicích, stále vládne) velešikovný čarostřelec Alex Skolnick. Čtyřpísňový demosnímek Reign In Terror se zasloužil o to, že kvinteto bylo pasováno na další z kalifornských hudebních objevů, hned za partami Metallica a Exodus. A byli to právě Exodus (na počátku letošního roku žel oznámili oficiálně svůj již druhý rozchod), jedna ze vskutku největších legend světového thrash metalu, kteří k nelibosti jeho pardů doslova ukecali Souzu, aby u nich opanoval mikrofon. Peterson: "Dozvěděli jsme se tenkrát, že Exodus mají problémy, že by rádi vyměnili zpěváka Paula Baloffa. Pak ale přišla zpráva, že ho má nahradit náš 'Zetro'. Bylo těžké tomu uvěřit, vždyť on byl v dění Testament tolik angažovaný. 'Zetro' se rozhodoval ztěžka, ale nakonec nám oznámil, že by chtěl podepsat smlouvu s velkou gramofirmou a že Exodus budou takovou smlouvu brzy mít (na výplatní listině firmy Capitol se však ocitli až v 90. roce, pozn. -VŠ-)." Dlouhé a přetěžké bylo hledání nového vhodného pěvce, ovšem nakonec se jím stal rtuťovitý maník Chuck Billy, mentálně velký rváč, který nepochybně nepopře své indiánské rodové kořeny.

Příprava k útoku

     Billyho seslalo snad samo peklo, neboť jeho příchodem kapela prokazatelně získala akvizici takříkajíc k nezaplacení. Jeho rafinovaný vokální projev totiž svou neporovnatelnou agresivitou a kromobyčejnou zvučností zapadl do celkového projevu The Legacy jako kámen klenák do samého vrcholu klenby. Záhy se dostavuje ještě jedna neodkladná rošáda a již s novým komandantem nátlučné vozby, Louisem Clementem, se thrashmetalová pětice přehrabuje množstvím nabídek k uzavření nahrávacího kontraktu. Nakonec to byl slovutný John Zazula, jenž přinesl smlouvu pro svou firmu Megaforce, podpořenou spoluprací s vydavatelským gigantem Atlantic. Kdo by takovým podmínkám odolal, no ne? Zemití zbrojnoši šli tvrdošíjně a jasnozřivě na věc. Jenomže co čertisko nechtělo, zakrátko vyšlo najevo, že label Atlantic měl kdysi ve své stáji jakousi, věřte - nevěřte, diskopartu (ach jo, to je tedy rutika!!!) s názvem The Legacy. S řešením kterak rozlousknout vyvstalý a vážně mrzutý oříšek týkající se názvu, tehdy rázně vypomohla dnes věhlasná hardcoreová celebrita Billy Milano, jenž přispěchal s návrhem, aby kvinteto thrashmetalových kraleviců pojalo za své jméno Testament. Neklamně pro metalovou tlupu skvostný to název. Navíc takový, že nebyl prost původní idey, neboť podstaty pojmů poslední vůle (Testament) a odkaz (Legacy) nemají přeci k sobě nikterak daleko. Zbývalo tedy zvolit titul pro již pořízený prvopočin. Družina chtěla mít taktéž tento problém vyřešen takříkajíc košér a s ohledem na kliku svých zarputilých sympatizantů pojmenovala svůj debut The Legacy. Skvostnou to kolekci agresivních rytmů a arcimordýřských figur, opředených peprnými riffy. Vulkanický nástup budoucích Titánů do útoku ze zadních pozic thrashmetalové kolonie.



Elitní komando totálního nasazení

     Zdánlivě jednoduchá (i když, jak pro koho, že?) rovnice: úpěnlivá houževnatost + úporná píle + zaryté odhodlání = sukces, kterou soubor bouřliváků přijal za svou, žala nemálo zaslouženou úrodu též v podobě druhého opusu s názvem The New Order. Ten v atmosféře ještě ne zcela odeznělé euforie z debutu neměl vůbec lehkou pozici. Svou kvalitou se však svému předchůdci povšechně přinejmenším vyrovnal, ačkoliv spíše než na drsném pojetí bazírovali jeho tvůrci s finesou na vyváženě sofistikovanějším pojetí. Pergamen nesoucí neúnavně sepisovanou poslední vůli a křtěný vodou sanfranciského zálivu mohl tak být navždy stvrzen kovovou pečetí. Unikátním emblémem světovosti jedné z hybných pák profilace a vývoje thrash metalu. To byla tenkrát, panečku, jak zákon káže nekompromisní jízda! Divukrásná, divotvorně pronikající až do morku kostí. Pětka vrhla kostky a nadějné vyhlídky nabraly na zcela jasných konturách. Leč pro následující epochu se Testament prokázali jako muzikantské společenství kujné, tvárné a poddajné, neboť zcela svobodomyslně se mu prubířskými kameny staly experiment a kompromis. Mám tím na mysli, navzdory jejich nezpochybnitelné, svojské thrashmetalové symbolice, studiové komplety z let 1989 - 1992. Výměna dvorního producenta Alexe Perialase za Michaela Rosena přinesla totiž tu zřízenou skutečnost, že charakteristický nadupaný sound skupiny byl za souhlasu a podpory jejích členů odsunut na vedlejší kolej a kormidlo legované tvorby bylo pootočena trochu odlišným, nadýchanějším směrem. Někdy už se to tak prostě schumelí. Následek? Mám za to, že nevole části zavilých stoupenců, sympatizantů a odborné veřejnosti. Sotva skvadra počala šplhat k samotné vysněné špičce metalového Olympu, přišlo zkrátka na řadu určité slaňování z úrovně pracně vybudovaných výškových táborů. Ani lví podíl Billyho vokálu a Skolnickovy fenomenální kytarové práce na předchozím úspěchu zde nebyl pranic platný. Kohorta působila tak nějak dojmem přešlapování na místě. Ovšem vem to nešť, neboť si uvědomme, že i takto malý nezdar bývá matkou úspěchu, což se vzápětí potvrdilo. Avšak právě Skolnick jako první bere střemhlav kramle z ohrožené pevnosti, následován záhy Clementem. Jejich náhradami jsou víceméně pasanti, kterých řadami souboru následně projde ještě celá plejáda. Na částečně koncertním EP Return To The Apocalyptic City se tedy mihl kytarista Glen Alvelais, respektive bubeník Paul Bostaph, a poté už dochází na další fachmany mezi extrémně metalovou honorací. Na bicí sesli usedá John Tempesta a své kolosální kytarové mistrovství sem poprvé přichází rozvinout veleslavný harcovník James Murphy.

Smrtící požehnání

     Následující kvinde nicméně nezabránilo Tempestovi, aby alespoň jako host znamenitým způsobem nenabouchal počin Low. V kariéře námi sledovaného muzikantského seskupení svým způsobem průlomový milník, jehož dopad mu přinesl určitou satisfakci za nesporný předchozí útlum. Na jednu stranu nelze přeslechnout, že na onom explozivním projektilu se soubor částečně navrátil ke svým kořenům, avšak na stranu druhou bylo jasné, že cosi radikálně převratného se přihodilo v jeho tvůrčí dílně. Materiál alba je opět drsný, syrový, agresivní, rychlý a naopak v určitých pasážích kontrastně taktéž pomalý. To vše je pak skryto pod moderně thrashmetalovým hávem. Vzplál tu však i oheň a to ve výsledné podobě Billyho vokálního projevu. Vyjma Chuckova jasně identické formy zpěvu, kupříkladu v kompozici Trail Of Tears, překvapil brutální démonický, de facto deathmetalový "zpěv", ponejvíce v třaskavé náloži Dog Faced Gods. "Stran změny mého zpěvu se mi bohatě dostalo reakcí od našich příznivců. Líbilo se jim to (to máte jako v té pohádce, jenomže v tomto případě si vlk ve snaze získat si kůzlátka na svou stranu sjížděl jazyk rašplí, aby získal hlas naopak hrubší, pozn. -VŠ-) a požadovali, abych s tím neustával", hodlá nastalou situaci ozřejmit Billy. "Ve studiu jsem to následně oním způsobem vyzkoušel na několika dalších skladbách a bezvadně to fungovalo. Eric mi nakonec sdělil, že by bylo fajn, kdybych takhle nazpíval celé další album. Navíc jsme měli v úmyslu všechny nástroje ještě více podladit, takže to šlo skvěle dohromady." Ovšemže tu Chuck komentuje opus Demonic, nicméně, jak už to tak chodí, ani před jeho realizací nebylo vše v pořádku. Rok 1995 přinesl tělesu návdavkem živou kolekci Live At The Fillmore, která vyjma účasti nového bicmena, Jona Dettea, přibližuje bonusovou formou ve třech studiových akustických baladách (přičemž jedna nese povědomý titul The Legacy) spolupráci tělesa se zpívající indiánkou jménem Skar Nayea. Ani Dette se však příliš neohřál a už tu byl další pasant v řadě, veleznámý čarotloukmaestro Gene Hoglan. Spolu s ním přibyli basista Derrick Ramirez, jehož jméno kdysi figurovalo před příchodem Grega Christiana ještě na personální soupisce The Legacy, a opakovaně kytarista Glen Alvelais. Kromě rychlé kompozice Murky Waters skýtá zabijácká kolekce Demonic veskrze střední tempa "a právě to ji činí více brutální", vyjadřuje hlasem hřímajícím svůj názor na věc Billy. Další kapitální obrat nastal jako poplatný tomu faktu, že opus je takřka prost sólových kytarových partů. "Dříve posluchač přesně očekával, ve které pasáži přijde sólo. Proto jsme na rytmickou povahu skladeb kladli větší důraz a sóla jsme v podstatě vypustili", osvětluje nové a těžko očekávatelné postupy opět Billy. A kvapem přibližuje ještě tu skutečnost, že "to nebylo proto, že by sóla Eric nebo Glen neuměli zahrát, nýbrž z toho důvodu, že se nám klasické postupy nezdály být dostatečně soudobé."

Krvavá stopa

     Zde je ještě třeba osvěžit si paměť a připomenout si, že krátce před emisí opusu Demonic to vypadalo na zánik jména Testament. Billy s Petersonem totiž jistý čas jakoby nuzovali, pročež epizodně fungovali jako parta s názvem Dog Faced Gods, zvoleným na základě stejnojmenné, výše zmíněné nářezové kompozice z kompletu Low. "Bylo to v době, kdy se s námi sdružil bývalý bubeník Machine Head, Chris Kontos. On nechtěl hrát naše skladby, chtěl jenom, abychom založili novou skupinu," rozebírá tehdejší status quo formace Chuck. "Nešlapalo nám to s ním, takže jsme se s Ericem vrátili k našemu starému osvědčenému názvu. Materiál, který v té době vznikl, zněl stejně jako skladby Testament, takže proč bysme to nemohli udělat?" Rozpoložení tělesa se víceméně neustále zmítalo (a bohužel zmítá) v důsledcích personálních rošád, načež se pro své další epizodní účinkování navrátil Jon Dette, aby jej pro americké Demonic Tour vystřídal hostující Steve Jacobs z uskupení Forbidden. "Tehdy jsme s Ericem probírali naši situaci a dospěli jsme k závěru, že byla velká škoda, že Demonic s námi nenatočil Jon Dette. Ta deska by dostala do vínku úplně jiný ksicht. Gene Hoglan odvedl totiž jenom chladně profesionální práci, shrábnul prachy a rozloučil se," stýská si na účet tehdejších nepříjemností Chuck, "vždyť je to ale jasné, Gene nikdy nepatřil do kapely. Novým kritériem další naší sestavy bylo to, že všichni členové spolu musí vycházet lidsky a musí rukou společnou a nerozdílnou dokázat čelit všemožným úskalím. Proto s námi nebyl už posléze ani James Murphy ani Greg Christian. Po nějakém čase jsme si všimli, že nikdo z nás nechová k Jamesovi větší sympatie. On je duševně na úplně jiném stupni než my ostatní. Je to škoda, protože je samosebou skvělý kytarista. Greg měl nějaké osobní problémy a víc a víc se od nás vzdaloval. Došlo nám, že to není pro nás moc šťastné."



Drtící čelisti

     Prepáčte, pán vežkomožný, som z toho vožajaký zmätený! Nič si z toho nerobte, pán major Haluška, ja tiež! Čo bolo, to bolo, terazky je všetko inak. Ba, přinejmenším jako věru prapodivná se jeví předchozí příkrá slova ve vztahu ke všemu podstatnému, co následovalo. Nejdříve totiž Chuck Billy pohostinsky vypomohl Murphymu s jeho druhým sólovým albem, stejně jako tomu bylo v případě jeho předchůdce, a záhy Murphy coby kmenový člen nahrál sekyrnické party na čerstvě ukovaném testamentovském výkovku The Gathering. Koneckonců proč vlastně ne? Vždyť co stalo se, nedá se sice odestát, nicméně dá se v leckterých případech napravit. Pod zatím poslední statí Závěti, kterou dnes z původních členů s buldočí vytrvalostí dopisuje prakticky již jen tandem Billy - Peterson, se vůbec objevily podpisy nebetyčně proslavených person. Kromě Murphyho funglovku nádavkem pořídil skvělý basista Steve DiGiorgio a technokratická storučka a stonožka, Dave Lombardo. Pokud jde o zpěv, čtěte prohlášení, jež jako právě jemu poplatná předběhla nový zápis v testamentovské diskografii. Billy: "Ovšemže bude nejvíce záležet na podobě našich nových skladeb. Chtěl bych ale využívat celého rejstříku poloh mého hlasu. Nejlepší naše album, co se zpěvu týká, bylo pro mě Low. Paleta mého vokálu byla na něm hodně široká." Murphy: "Albem Demonic dokázal Chuck, že vládne též deathmetalovému zpěvu. Pro nové album své kapely měl v plánu posunout svůj hlas zase do jiných dimenzí. Částečně se vrátit ke své dřívější podobě a částečně zase zkusit něco nového (a namouduši, že svůj plán dodržel, pozn. -VŠ-). Skladbu No One Can Tell You na mé sólovce se Chuck rozhodl nazpívat svým klasickým způsobem, který bych zařadil do časů Low. Pro fandy Testament to byl fakt chutný předkrm." Do období bezprostředně předcházejícího práci spojené s jejich ž(a)havě aktuální várkou nových drtikolů a do samotného tvůrčího procesu skálopevně houževnatí Testament vstupovali sice s vehemencí a pečlivostí jim věru vlastní, nicméně mimoděk taktéž s ruksakem problémů a zádrhelů na bedrech. Nadevším ohledně nástrojového obsazení, přičemž však ve výsledné fázi vše ustáli. Ve finální podobě pak mimo jiného neodvratně a s vervou prokázali, že jim v žilách v míře nikterak neztenčené opět kolotá festovně napěněná krev a že jsou neskonalým ztělesněním monstra, před nímž se leckdo v posvátné úctě obrní obezřetností. Ona posvátná kreatura třeskutě demonstruje, že před pobytem ve studiu prožívala stavy jakoby nasupeného kotle, pročež aby nedošlo k jeho totální destrukci, nesnesla u ní celá ta natlakovaná věc s nahráváním pražádného odkladu. Jakoby snad, nedej všemocný pane(!), hrozilo nebezpečí z prodlení. Ztepilá mazácká parta svrchovaných kumštýřů nám zase prohnala perka, neboť její další výkovek obnáší fůru kejklů a při vnímání onoho intenzivního kmitočtu se naslouchající ocitá ve stavu transupodobné koncentrace. Při kontaktu s ním prostupuje celé tělo elektrovýboj, jakoby nás oni samorostlí hroziči korunovali elektrickou korunou. Howgh.

            

Hlavní diskografie

The Legacy 1987
Live At Eindhoven (live EP) 1987
The New Order 1988
Trial By Fire (maxisingl) 1989
Practice What You Preach 1989
Souls Of Black 1990
The Ritual 1992
Return To The Apocalyptic City (částečně koncertní EP) 1993
Low 1994
Live At The Fillmore (koncertní záznam + 3 studiové akustické skladby) 1995
The Best Of Testament (kompilace)1996
Demonic 1997
Signs Of Chaos: The Best Of Testament (kompilace + dvě rarity) 1997
The Gathering 1999

Vybraná související diskografie:

Steve "Zetro" Souza s Exodus:

Pleasures Of The Flesh 1987
Fabulous Disaster 1989
Impact Is Imminent 1990
Good Friendly Violent Fun (koncertní záznam) 1991
Force Of Habit 1992

Alex Skolnick se Savatage:

Handful Of Rain 1994

Alex Skolnick s Attention Deficit:

Attention Deficit 1998

Glen Alvelais s Forbidden:

Forbidden Evil 1988

Paul Bostaph s Forbidden:

Forbidden Evil 1988
Twisted Into Form 1990

Paul Bostaph se Slayer:

Divine Intervention 1994
Undisputed Attitude 1996
Diabolus In Musica 1998

John Tempesta s Exodus:

Impact Is Imminent 1990
Good Friendly Violent Fun (koncertní záznam) 1991
Force Of Habit 1992

John Tempesta s White Zombie:

Astro - Creep: 2000 Songs Of Love, Destruction And Othe 1995
Supersexy Swingin'Sounds 1996

John Tempesta s Rob Zombie:

Hellbilly Deluxe 1998

Chris Kontos s Machine Head:

Burn My Eyes 1994

Chris Kontos s Konkhra:

Weed Out The Weak 1997

Steve Jacobs s Forbidden:

Distortion 1994

Dave Lombardo se Slayer:

Show No Mercy 1983/1984
Haunting The Chapel (maxisingl) 1984
Undead (live EP) 1985
Hell Awaits 1985
Reign In Blood 1986
Criminally Insane (maxisingl) 1987
Live Undead (doplněná reedice live EP)1987
South Of Heaven 1988
Seasons In The Abyss 1990
Seasons In The Abyss (maxisingl) 1991
Decade Of Aggression (koncertní dvojalbum) 1991

Dave Lombardo s Voodoocult:

Jesus Killing Machine 1994

Dave Lombardo s Grip Inc.:

Power Of Inner Strength 1995
Nemesis 1997
Solidify 1999

Dave Lombardo s Fantomas:

Fantomas 1999

Dave Lombardo s Philm:

Crazy Love (projekt s hudbou k filmu)1999

Gene Hoglan s Dark Angel:

Darkness Descends 1986
Leave Scars (live EP) 1990
Time Does Not Heal 1991

Gene Hoglan s Death:

Individual Thought Patterns 1993
Symbolic 1995

Gene Hoglan s Strapping Young Lad: City 1997
No Sleep 'Til Bedtime - Live In Australia (koncertní záznam) 1998

Gene Hoglan s Devin Townsend:

Infinity 1998

Gene Hoglan s Old Man's Child:

III - Nature Spiritual Invasion 1998

James Murphy sólo:

Convergence (song Touching The Earth nazpíval Chuck Billy) 1996
Feeding The Machine (song No One Can Tell You nazpíval Chuck Billy) 1999

James Murphy s Death:

Spiritual Healing 1990

James Murphy s Obituary:

Cause Of Death 1990

James Murphy s Cancer:

Death Shall Rise 1991

James Murphy s Disincarnate:

The Dreams Of The Carrion Kind 1993

James Murphy s Konkhra:

Weed Out The Weak 1997

Steve DiGiorgio se Sadus:

Illusions 1989
Swallowed In Black 1990
Chemical Exposure (reedice alba Illusions) 1991
A Visions Of Misery 1992
Chronicles Of Chaos (kompilace) 1997
Elements Of Anger 1997

Steve DiGiorgio s Autopsy:

Severed Survival 1989
Fiend For Blood (EP) 1992

Steve DiGiorgio s Death:

Human 1991
Individual Thought Patterns 1993

Steve DiGiorgio s James Murphy:

Feeding The Machine 1999

Odkaz:
http://www.testamentlegions.com



zpět
Článek přečten: 3997x         Autor: Vratislav Šantroch