Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16338 x
CALES
22.10.2006 | 13816 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13350 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13248 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13238 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34229 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14267 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14117 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14106 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13826 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17368 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17329 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15622 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14551 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Death
Nokturnální variace



     ...nad mrtvou krajinou se klenula jasná zimní noc. Daleko za lesy vycházel měsíc. Sněžné bariéry svíraly úvozovou cestu, po níž se pohyboval onen hrůzný stín, a na některých místech sahaly až ke korunám stromů. V otevřenějších úsecích navál vítr dlouhé ztěžklé jazyky, které záhy namrzaly a na polích se počal zvedat jemně prašný, černý sníh. Noc ještě více potemněla, těžká a zlověstná mračna věštila nový sněhový příkrov. Opět začal vanout slabý vítr, když tu Lunu náhle překryl temný mrak vyvolávající v zúčastněném člověku neutuchající stavy bázně a nezměrné ostražitosti. Záhy vítr zesílil, proháněl se v korunách stromů a osvobozoval větve od sněhu, který padal v těžkých kusech k zemi. Stromy vrhaly dlouhé stíny přes rozlité ostrůvky stříbra, když tu měsíc prorazil mezi mračny. A jeho zesinalý, až mrtvolně bledý svit ozářil tu nestvůru. Onu monstrózní a ďábelskou kreaturu...

Siločáry Smrti

     K sepsání předchozí preambule jsem se nechal inspirovat pocity vyvolanými v mé mysli požehnanou existencí družiny zbrojnošů až do roztrhání těla (kytar a bubnů) věrně a snažně sloužících té nám všem velmi dobře známé bílé paní v čer(ve)né kápi. Má jméno Smrt. Je naprosto přirozenou součástí našeho bytí, neskonale obchází kolem nás s bílou kosou a odchází spolu s ranní rosou. A krůpěje rosy na ostří oné kosy ulpělé se v měsíčních paprscích třpytí jako oči vampýrovy, jež si už vyhlédly svou oběť. A teď řekněte sami, může si kapela zvolit symboličtější název než lapidární DEATH? Tahle aurou kultu ozářená parta vypustila 24. srpna do světa svůj další majstrštyk pojmenovaný "The Sound Of Persevarence", takže při jeho poslechu se můžete začíst do následujících řádků pojednávajících o všem důležitém, co mu předcházelo.

Čas umírání

     Death metal jako jedna z mnoha stylových odnoží tvrdého rocku je jedněmi zcela zavrhován, druhými přinejmeším respektován, jinými protichůdně zbožně vzýván a uctíván. Jde o útvar, na který se zhruba ve druhé polovině minulého desetiletí přetransformovala syntéza thrash a black metalu a za osvícené kreatory vzniklého osudového křížence je označována právě bratru kolosální kohorta DEATH. Díky ní lze postupně dospět až ke kapitálnímu poznání, že deathmetalová subdivize je stejně tak specifická a přínosná jako kterákoliv jiná haluz hudebního kmene, vyzařuje-li z ní přinejmenším takové zanícení pro danou věc, jako v případě námi dnes sledovaného souboru. Ačkoliv je tento neustále označován za stvořitele a výsostnou skulpturu deathového slohu a posléze za vůdčího přestavitele tzv. floridské školy smrtonosného kovu, paradoxně se ale vždy bez bázně a hany zaobíral trochu jinými technologiemi než většina ortodoxních matadorů stylové čistoty. Domnívám se, že pravda je vskutku poněkud odlišná, poněvadž jinak potom nevím jaké stanovisko zaujmout vůči skvadře Possessed. DEATH si ponejvíce ponechali nepřebernou škálu společných výsostných znaků s thrashmetalovou odnoží, přesto se dá ale říci, že pokud se death metalu týče, vrozeně se vždy chovali stylotvorně. Svojské postavení si těleso vysloužilo svou strhující instrumentální a skladatelskou dovedností, jejíž vražedná hektičnost na straně jedné a grácie lehkosti na straně druhé jsou skutečnou instruktáží přitažlivosti.

Čas procitnutí

     Onu již zmíněnou skulpturu smrtonosného stylu počal sochat kytarista, baskytarista, zpěvák - hrdlořez, komponista, textař, autor jejího jedinečného loga a já nevím co ještě, nevyzpytatelný Mr. Chuck Schuldiner (vl. jm. Michael Schuldiner, nar. 13. 5. 1967 Long Island - New York), nikoliv zbůhdarma vulgo "Evil" Chuck, již v roce 1983 ve floridském Orlandu. Tehdy ještě pod názvem Mantas, okázale dávajícím na vědomost jeho bezbřehý obdiv k britské veličině Venom. Za své první spoluhráče si onen nesporně anděl temnot a žánrový inovátor vybral kytaristu Ricka Rozze a bubeníka Kama Lee a již v roce 1984 tito přijímají pro svou budoucí divomašinu název DEATH. "Jméno kapely perfektně znázorňuje naší muziku a my jej v žádným případě neberem jako nějakej fór. My nechcem bejt jako každá druhá deathmetalová kapela, chcem bejt hudební, ačkoliv snad i deathmetalová kapela. Lidi tvrděj, že tohle nejde, ale to sou jenom kecy." (Chuck, 9.1. 1988). Leč po prvních třech demosnímcích posílá "Evil" Chuck své kumpány k šípku a odchází na vyučenou do Kanady, kde hostuje mj. v kultovních Slaughter. Po svém návratu se Mr. Schuldiner usazuje v San Franciscu a jelikož Rozz a Lee (jako zpěvák!) v mezičase povili své dítko Massacre, zkouší štěstí s axemanem Johnem Handem a tlukounem Chrisem Reifertem. A pak přišel oheň. Po dalších dvou demopočinech se v roce 1987 zjevuje žánrový klenot a prubířský kámen "Scream Bloody Gore", produkovaný Randym Burnesem. Šokující extrémnost, jež se na onom drtikolu zrcadlí, dala zrodit novému hudebnímu směru, označovanému jako gore metal. Chuck opus retrospektivně hodnotí slovy: "Musím říct, že to bylo upřímný, syrový album, kerý si na nic nehrálo a kerý se stalo základem toho, co DEATH dnes znamenaj." Zarytě tvrdá a hřmotně brutální muzika, dokonalý rytmický doprovod a divoký Schuldinerův pěvecký projev, jenž byl daleko fantaskněji hrdelnější a děsuplnější než všechny ostatní, které byly do té doby ke slyšení. Apokalytický děs vyvolaný výtrysky chorobně zvráceného a erupci hlasivek připomínajícího hrdlořezného vokálu chrlícího texty o podobenstvích smrti. Děs způsobený rovněž tak i hrůzně pekelnými nástroji, zabředávajícími do krvavého tratoliště spojeného s bolestí. Něco takového do té doby nebylo světu dopřáno a svět zcepeněl. Muka obraznosti. To vše jsou atributy, jež povšechně udaly avantgardní směr výstřednímu metalu a vytvořily jeho svrchovaně nový model. Schuldinerova trocha do mlýna tvrdého rocku se tak hned od prvopočátku stala úsvitem nových věků metalových reformátorů a jako takovou jí s díky kvitujme. V té přemýšlivé hlavince se zrodil plán na vytěsnění všech zažitých konvencí z nastoleného rockového útvaru, kteréžto pikle se našemu bouřlivákovi mimoděk staly neměnnou alfou a omegou veškerého jeho dalšího hudebního směřování. Toto tvrzení mělo být stvrzeno záhy. "Smrtící úmysly" Opojen zdarem a úspěchem svého debutu vrací se deathataman Schuldiner na Floridu, aby zde nad extrémně metalovou dynastií nově rozprostřel perutě své nedostižitelnosti. Slova své jsem užil zcela záměrně, jelikož, jak zvíte dále, velikost jména DEATH vždy byla, je a navěky bude neodmyslitelně spjata ponejvíce s jeho personou. Novou jizvou na bolestí znetvořené tváři death metalu se v roce 1988 stal druhý počin Schuldinerovy skvadry, nazvaný patogenně "Leprosy", pod jehož produkcí je podepsán Dan Johnson. Všeobecně překonal svého brilantního předchůdce a to zřejmě taktéž proto, že pro jeho genezi byli povoláni členové blízké příbuzné Smrti, souboru Massacre. Zpět byl tedy sekyrník Rick Rozz, znamenitý to dokreslovač hrůzyplného Chuckova běsnění, a po boku velkého šéfa se etabluje zřejmě nejfenomenálnější rytmický tandem daného žánru všech dob ve složení Terry Butler - baskytara a Bill Andrews - bicí. Morbidní dílo "Leprosy" poukázalo návdavkem ještě na skutečnost, že tvorbu formace vyšňořil smysl pro zdeformovanou melodii, který "Evil" Chuck bude následně dovádět k dokonalosti. A opět Chuckův vlastní komentář: "´Leprosy´ bylo definitivím krokem vpřed. Bylo techničtější a bylo znát, o co nám v budoucnu pude." Leč uprostřed nastartovaného turné se v bossovi probudil vždy dřímající duch despoty, což odnesl Rozz. Chuck toto 17.3. 1990 vysvětlil: "Rick byl jako rezerva u auta. Vyměnili jsme jí a teď si to šinem na plnej plyn kupředu. Krom toho vypadal jako tlustej červ. Já nechci na pódiu vidět tři hubený maníky a jednoho, kerej vypadá jako buřt." Drsné a snad i trochu nelidské, ale takový už extravagantní Mr. Death zkrátka je. Ačkoliv sám o sobě tvrdí: "Já jsem rád pozitivní osobnost, prostě vyrovnanej. Kytky, koťata, štěňata, takovej jsem já!" Rozz se vrátil do Massacre a pro zbytek turné byl promptně povolán výtečný Paul Masvidal ze spřízněných Cynic.



Kočovníci smrti

     Byl to snad věčný kočovník arcitvrdého rocku, excelentní šestistrunný šermíř James Murphy, který měl spolu s producentským mágem Scottem Burnsem lví podíl na infernálně působivém vyznění excentrického opusu "Spiritual Healing" (1990). Díla laděného silně technicky, přesto v kontextu tvorby kapely veskrze zřejmě nejdeathmetalovějšího. Souhra kytar na něm působí jako duel dvou nesmiřitelných rozparovačů a baskytara s bicími jako promazaná kladiva. Prostě další zlatý nuget v pokladnici extrémního metalu a stejně jako v případě "Leprosy" veskrze v obecné rovině přijaté stylové paradigma. A opět vlastní slova jeho hlavního stvořitele: "Tohle dílo bylo hlavně po produkční stránce pokrokové. Byla to naše první regulérní spolupráce se Scottem Burnsem." Opět pohled Smrti do tváře. Další setkání se Zubatou, tedy to koncertní, se ovšem nevyvedlo. Kapelník totiž nehodlal vyjet na nadcházející evropské turné, protože: "Zatoužil jsem po klidu a po uklidnění všeho toho překotného kvaltu. V kapele nejsem totiž jen hráčem, nýbrž taky manažerem, výhradním autorem repertoáru, promotérem. Bylo toho na mě zkrátka moc. K smrti jsem záviděl klukům z jinejch kapel, kerý nemuseli zajišťovat fungování kapely, za kerý to dělali jiný, odpovědný lidi. Věděl jsem, že fanoušky v Evropě zklamu, ale věřte mi, jinak to nešlo." Přesto se ansámbl DEATH v Evropě objevil, ale ukázalo se, že šlo spíše o jeho repliku, jež měla nést pojmenování Death Revival Band. Pro přesnost, v provizorní sestavě doplnil Butlera a Andrewse pěvecky Louie Carrisalez (bubeník smečky Devastation) a kytarově člen party Rotting Corpse a paraelně zvukový technik DEATH, Walter Thrashier (no to je mi ale příznačné příjmení!). Výsledek jejich počínání se rovnal projevu jakoby bezkušenostního stavu s následkem debaklu a faktického rozpadu formace. Butler s Andrewsem se logicky vracejí do Massacre, ovšem Mr. Chuck rovněž neměl v úmyslu složit zbraně. Po zvážení všech pro a proti se opakovaně obrací na Paula Masvidala, který sebou z mateřských Cynic přivedl bicmena Seana Reinerta, a ke spolupráci vyzývá taktéž impozantního basistu kohorty Sadus, Steva DiGiorgia (nar. 7.11. 1967). Opět pod dohledem již slovutného Scotta Burnse vzniká v roce 1991 ve floridském Morrisound studiu šokantní techno-goreový produkt "Human". Ve své důsledné propracovanosti nervově paralytické dílo zkázy. Chuck si následně neodpustil reakci na názory jistých kruhů na album, kterou vyřkl 16.11. 1991: "Lidi mi tvrděj, že DEATH vyměkli, protože jsem do našeho zvuku přidal určitou melodii. Já říkám, vykašlete se na mě. Já takovouhle muziku píšu od svejch šestnácti let. Teď je mi čtyřiadvacet a mám takovej pocit, že vím, co dělám. "Human" je album progresivnější, zároveň agresivnější než všechny předešlé a navíc hodně temný."

                 

Osudová přitažlivost

     Na turné k albu "Human" vyjíždí se Schuldinerovci basista Scott Carino a další personální úpravy, jež se staly notabene pravidlem denního pořádku, na sebe nenechaly dlouho čekat. Po kratší odmlce představuje "Evil" Chuck svůj soubor v novém lesku, který mu dodávají opět Steve DiGiorgio, bubenický pořez a myslitel Gene Hoglan (vl. jm. Eugene Victor Hoglan) a od Kinga Diamonda překvapivě vypůjčený kytarista Andy LaRocque. Finálním výsledkem týmové práce tohoto seskupení je v roce 1993 famózní produkt "Individual Thought Patterns". Další s finesou technicky rozetkané dílo neprvoplánovaně jakoby vyvádějící death metal z bludného kruhu. Zda bezúhonně či nikoliv toť řečnická otázka (viz již dřívější částečný odliv ortodoxně smýšlejících fandů). Při jeho poslechu sotva lapáte po dechu, neboť jste vtaženi do děje pojednávajícím o tom, kterak mamba po vpíchnutí séra pro zvýšení agresivity působivě útočí na předhozenou kořist. Úchvatný obraz instrumentální čarokrásy a kompoziční malebnosti. A opět nezbytné hodnocení samotného Mr. Schuldinera: "Tohle je album, kerý šlo o krok dál. Já si totiž myslím, že není nic horšího, než když skupina vydá za sebou dvě desky, kerý sou skoro identický. Nechci, aby o mně lidi říkali, že jsem je podved. Mně se taková vlastnost u mejch oblíbenejch skupin taky nelíbí. Nikdy nezvopakuju to, co vod nás lidi už slyšeli." S oním epochálním materiálem pospíchají DEATH přirozeně na koncertní pódia, přičemž bryskní riffový podklad pro Chuckova fascinující sóla, šklebící se jako vyhladovělí dravci v temnotě podzemí, vytváří Ralph Santolla a vzápětí z Forbidden vypůjčený Craig Locicero. Logickým pokračováním pátého opusu naší floridské skvadry bylo v roce 1995 další smrtelné (?) potěšení, pyšnící se pojmenováním "Symbolic". Progresivní, do sfér ekvilibristického půvabu dotažená delikatesa, vyzývavě atakující posluchačovu druhou signální soustavu. Velkolepé dílo po všech stránkách dovedené ke vznešené dokonalosti, technicky propracované do nejmenšího detailu a ač se to nezdá vykazující neuvěřitelnou porci citu pro melodiku. Co si lze přát více? Kromě Schuldinera a Veličenstva explozivního úderu, Hoglana, jej pod producentskými otěžemi Jima Morrise spoluvytvářeli šestistrunný kouzelník Bobby Koeble (nar. 13.9. 1968) a basista Kelly Conlon (nar. 20.3. 1969). Přičemž ale budeme-li detailisté a budeme-li se důsledné babrat v názvosloví, musíme se zcela zákonitě směle ptát: je to vůbec ještě (kvazi)death metal? Zkusme si záhy odpovědět: a je to doopravdy až tolik podstatné? Chtě nechtě označme zkrátka kolekci "Symbolic" visačkou technický thrash metal a je to. Leč když se po neodmyslitelném turné odporoučel nejdříve Conlon (jeho post epizodně zaujal Brian Benson) a posléze hromovládný bijec Hoglan, pohlavár Schuldiner oficiálně ozmamuje, že DEATH ukládá k ledu a nadále hodlá veškeré své úsilí vrhnout do své nové sebranky Control Denied, hudebně orientované mírně odlišnějšími směry. Rozhodnutí tvrdé, neúprosné, leč neodvratitelné.



Hráči se Smrtí

     Jak nadšeně jsme letos přivítali Schuldinerovo rozhodnutí znovu oživit svou poručnici Smrt. Control Denied byli sice prozatím uloženi jako ad acta, nicméně jejich již natočeného prvopočinu bychom se po trablech spojených s hledáním nanejvýše vhodného zpěváka měli přeci jen dočkat. Snad ještě letos, po ukončení dalšího koncertního putování Smrti. Do soudobých DEATH byli povoláni k baskytaře Scott Clendenin, k bicím Richard Christy a ke druhé kytaře Shannon Hamm, Chuckův pard z Control Denied. V časech, kdy vznikaly tyto řádky neskvěla se ještě jejich novinka "The Sound Of Perseverance" (produkce opět svěřena Jimu Morrisovi) na čestných místech music shopů, tudíž je předčasné a zavádějící vynášet jakýkoliv ortel. Leč podle proklamací, jež jí ale předcházely, měla by být vyústěním všeho pozitivního a progresivního, čím oplývají počiny "Human" a "Individual Thought Patterns", s kladením důrazu na tendence ještě grandióznější propracovanosti nejsilnějších postupů využitých na opusu "Symbolic". Jen si tak říkám, jestliže šalamounské album "Symbolic" do teď představovalo vrchol všeho Schuldinerova k perfekcionismu dotaženého počínání, bylo napěchováno hudbou krystalickou, explozivně dynamickou, citově zabarvenou, velepestrou a přitom snáze přístupnou, s čím může Mr. Death přijít posléze? Jedno ale vím jistě. Že vždy nezkrotně divoký "Evil" Chuck má stále co nabídnout, neboť nikdy nebyl nijaký troškař a neskrblil na nápadech a protože s ním znovu šijí všichni čerti. A ať už je jeho aktuální výtvor jakýkoliv, buďme skálopevně ujištěni, že znovu zažijeme onu atmosféru stylizované strašidelnosti, navozenou vskutku krvežíznivým behemotem, honosícím se oním lakonickým jménem. Ztělesněnou integrací zla a hrůzy, leč skrývající ve svém nitru olbřímí porci espritu dráždivosti. To vše tvořil minimálně celou jednu dekádu ve všech pádech skloňovaný kontroverzní "Mr. Death" Schuldiner. Člověk - vzdorovitý velký rváč za své ideály, úchvatný a dělný muzikant. To jemu sudičky vetkly do vínku, kromě jiného, nezměrnou, takřka smrtelnou dávku hudebního talentu a důvtipu, svévolné kreativity a přemýšlivého ducha, jehož vytříbená výrazovost se stala obecně uznávanými normami (obecným ohrožením?). Nechť mu nit jeho života soukají ještě hodně dlouho.



     Když tak přemýšlím jaká závěrečná slova zvolit, jak souhrnně zhodnotit onu vpravdě charismatickou legii temnot, napadá mne v souvislosti s jejím zbrusu novým produktem jeden odposlechnutý rozhovor (pakliže se vám bude zdát povědomý, věřte, že podobnost je čistě náhodná), kterým je řečeno veskrze úplně všechno: "Jaký dneska je?" "Ááá, jako křen, jenom ten vrchní je takovej divnej." "Divnej von je, ale alba točí nejlepší." "Jo, album je skvělý, ale ten vrchní..." "...je takovej divnej..." Inu, dějí se nám to ale věci. Proč bychom se netěšili, když nám pánbůh Smrtku dal? Neváhej a toč, pane neochvějný!

Diskografie:

Scream Bloody Gore (1987)
Leprosy (1988)
Spiritual Healing (1990)
Human (1991)
Fate - The Best Of (kompilace, 1992)
Individual Thought Patterns (1993)
Symbolic (1995)
The Sound Of Perseverance (1998)

Vybraná související diskografie:

Death-Infernal Death (bootleg s raritním materiálem, 1985)
Death's Door II (sampler s coverem od Kiss "God Of Thunder" 1993)

Chuck Schuldiner s Voodoocult (jako host):

Jesus Killing Machine (1994)

Rick Rozz, Kam Lee s Massacre:

From Beyond (1991)
Inhuman Conditions (maxisingl, 1992)
Promise (1996)

Billy Andrews s Massacre:

From Beyond (1991)
Inhuman Conditions (maxisingl, 1992)

Terry Butler s Massacre:

From Beyond (1991)
Inhuman Conditions (maxisingl, 1992)

Terry Butler se Six Feet Under:

Haunted (1995)
Alive And Dead (částečně live mini LP, 1996)
Warpath (1997)

James Murphy sólově:

Convergence (1996)

James Murphy s Obituary:

Cause Of Death (1990)

James Murphy s Cancer:

Death Shall Rise (1991)

James Murphy s Disincarnate:

The Dreams Of The Carrion Kind (1993)

James Murphy s Testament:

Live At The Fillmore (live LP) (1995)

James Murphy s Konkhra:

Weed Out The Weak (1997)

Steve DiGiorgio se Sadus:

Illusions (1989)
Swallowed In Black (1990)
Chemical Exposure (reedice "Illusions", 1991)
A Vision Of Misery (1992)
Chronicles Of Chaos (kompilace, 1997)
Elements Of Anger (1997)

Steve DiGiorgio s Autopsy:

Severed Survival (1989)
Fiend For Blood" (mini LP, 1992)

Chris Reifert s Autopsy:

Severed Survival (1989)
Retribution For The Dead (mini LP, 1990)
Mental Funeral (1991)
Fiend For Blood (mini LP, 1992)
Act Of The Unspeakable (1992)
Shitfun (1995)

Paul Masvidal, Sean Reinert se Cynic:

Focus (1993)

Gene Hoglan s Dark Angel:

Darkness Descends (1986)
Leave Scars (1989)
Live Scars (live mini LP, 1990)
Time Does Not Heal (1991)

Gene Hoglan se Strapping Young Lad:

Heavy As A Really Heavy Thing (1995)
City (1997)
No Sleep 'Til Bedtime (live LP, 1998)

Gene Hoglan s Testament:

Demonic (1997)

Gene Hoglan s Old Man's Child:

III-Natural Spiritual Invasion (1998)

Andy LaRocque s King Diamond:

Fatal Portrait (1986)
Halloween (maxisingl, 1986)
Abigail (1987)
The Family Ghost (maxisingl, 1987)
Them (1988)
Phone Call (maxisingl, 1988)
The Dark Sides (kompilační mini LP, 1988)
Conspiracy (1989)
The Eye (1990)
In Concert 1987 - Abigail (live LP, 1991)
A Dangerous Meeting (splitkompilace s Mercyful Fate, 1992)
The Spider's Lullabye (1995)
The Graveyard (1996)
Voodoo (1998)

Odkaz:
http://www.emptywords.org


zpět
Článek přečten: 4220x         Autor: Vratislav Šantroch