Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16320 x
CALES
22.10.2006 | 13796 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13331 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13225 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13209 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34203 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14238 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14085 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14076 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13799 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17340 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17294 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15587 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14526 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Hypocrisy
Dědictví stínů



     Každému, byť základními vědomostmi o rockové scéně oplývajícímu jedinci jistojistě neunikl jeden fakt. Ví, že skandinávská, a buďme ještě konkrétnější, tedy švédská rocková pole skrývají v sobě nejeden odlitek z pravé, té nejzakalenější švédské oceli. Ona pole válečná i orná znají ovšem více než dobře všechny ty pracovité ruce, které je stran tamního aktivního muzikantstva ponejvíce obdělávají. Nejslovutnějším je bezesporu trojlístek pracantů, tvořený Danem "Skullem" Swanö, Blackheimem a Peterem Tägtgrenem. A je to právě posledně jmenovaná, již dávno oslavovaná osobnost, jež ponejvíce nesla na svých bedrech zrod, existenci a vzestup kultovní kohorty HYPOCRISY (Pokrytectví). Nese však zároveň ve své prapodstatě i břímě jejího zániku. Ačkoliv mluvit o zániku může se časem projevit i jako nadnesené, neboť zbylé dvě třetiny kapely nehovoří o úplném vyloučení další kapitoly jejího života. Nastal tedy nejvyšší čas ohlédnout se do nedávné minulosti a poskládat si vše důležité o této, v tomto čase právě na úbytě chřadnoucí bestii. O obludné příšeře povstalé snad ze zhoubného horoucího chřtánu a plamenů samotných mocností pekelných.

Ocelový dech smrti

     Jak jsem již předeslal v samotném úvodu, v tomto případě za vším hledejme velmi schopný a houževnatý mozek Petera Tägtgrena. Kdoví, jak by to celé dopadlo nebýt jeho tříleté hudební stáže v krajině za velkou louží. Peter dokázal již ve svých devíti letech mlátit do bicí soupravy, ale ve svém prvním souboru Conquest hrál na kytaru. Když se Conquest pro názorové neshody rozsypali jako domeček z karet, rozjel se Peter do USA. Zde nakrásně zapadl do řad klasicky heavymetalových Meltdown, leč jeho setkání s osobnostmi z družiny Malevolent Creation se stalo osudným pro jeho další hudební dospívání. Peter zcela podlehl deathmetalovému kouzlu a vůni, jež jej ovanuly. Počal jej aktivně vzývat ihned po svém návratu na rodnou hroudu, coby uznávanou kolébku evropské odnože smrtícího kovu. Vykoval své Hypocrisy. Jím podepsaný povolávací rozkaz obdržel basista Mikael Hedlund a okolo mikrofonu se mu v prvopočátcích motal Lars Göran Petrov z Entombed. Ovšem z demoprvotiny smrtonosné družiny Hypocrisy zní hlas Masse Broberga (ex- Votary). Následný kontrakt s labelem Nuclear Blast na pořízení debutního alba však velel nástupu do zbraně s novými lidmi. Do zbraně je povolán starý Peterův přítel z Conquest, bubeník Lars Szöke, jenž z kapely Epitaph, v níž v onom čase působil, přivedl i kytaristu Janose Österberga. A onehdy vesmír opakovaně zahlaholil velkým třeskem.



Úsvit nových věků

     Smrtilačná bojůvka se poprvé představila krvežíznivé koncertní veřejnosti 6. června roku 1992 a již v oněch požehnaných časech měl Peter dobudováno vlastní nahrávací studio Abyss. To dalo vzniknout prvním dvěma počinům formace, jimiž jsou dnes velmi ceněné a mými sluchovými čidly dávno vřele přijaté artefakty Penetralia (1992) a Obsculum Obscenum (1993). Obě alba jsou nabita ultrazběsilým (připusťme si ale, že náznakově i monotónním) materiálem, pomocí něhož získali všichni ti, kteří mu dříve či později podlehli, zkázonosný dar. Hypocrisy vyrazili tvrdě a za mohutného tlaku ke zhoubné zteči světové deathmetalové scény. K vítězné zteči vycválala těžká a břitká kytarová jízda, mocnou silou podporovaná vojem překotných bicích, potažmo celou rytmickou jednotkou. Nicméně na další pouti se věrní, jenž sledovali každičký krůček své modly až na samotné dno zlověstné a temné prolákliny, museli potázat s nečekanými nástrahami.

Čtyřrozměrný monolit

     Pro svůj další počin The Fourth Dimension (1994) opustilo totiž tehdy již tříčlenné vlkodlačí komando "Pokrytců" studio Abyss. Částečně se také vzdalo svého věru obludného a soucituneznalého, sluchově ochromujícího hudebního vzezření. Nicméně stále ďábelská brigáda si osvojila nové východisko svého budoucího hudebního směřování. Citovaný opus byl pořízen ve stockholmském Park studiu, leč s výslednou zvukovou podobou nebyli spokojení ani samotní členové tělesa. Společenství fandů kapely bylo ale navíc nelibě šokováno citelným zpomalením tempa, relativním melodickým učesáním muziky a její nadstavbou v podobě určitého vstřebání blackmetalových stavebních prvků. Jak rozmotat onen vzniklý nerozvázatelný uzel? Jak se vyrovnat s faktem, že určitý přejímaný vzor, spočívající v houževnaté zarytosti a ve lpění na deathmetalové tradici a na její popularizaci, je tatam? Hypocrisy však masu svých vzývatelů v podstatě neztratili a tudíž si s nejlepším vědomím a svědomím mohli dovolit stvořit v podobném duchu i další produkt, jenž nazvali Abducted (1996).

Poslední (?) kapitola

     Sotva jsme se popasovali s vyzněním dvou výše jmenovaných kolekcí Tägtgrenovy družiny, už nám tato předhodila další. Výstižně pojmenovaný, bravurně nálady střídající opus The Final Chapter (vyšel letošního 26. září) je dalším, protentokráte senzačním spojovacím článkem mezi triem svých smrtonosných tvůrců a jejich neoddělitelnou černěkovovou úderkou The Abyss. Skutečnost o tomto temném sdružení hovoří jako o levobočku Hypocrisy, pouze se zásadním rozdílem v nástrojovém obsazení. Pro obě alba Satanovy pěchoty The Abyss, jmenovitě The Other Side (1995) a Summon The Beast (1996), se Lars Szöke a Mikael Hedlund ujali kytar a zpěvu a Mr. Peter Tägtgren ovládl bicí, baskytaru a rovněž vokál. A co je tedy ukryto za hlavní myšlenkou názvu aktuálního výtvoru "Pokrytců"? Inu, namouvěru, je toho na Petera opravdu moc. K samotné bohaté činnosti Hypocrisy mu přibyla souběžná výpomoc řadě soukmenových souborů, kupříkladu antikřesťanským Marduk, producentská činnost (např. Dimmu Borgir, Edge Of Sanity, Love Like Blood) a práce ve studiu Abyss. Úlitba postrannímu tělesu The Abyss a v posledním čase především dalšímu vlastnímu projektu Pain (Bolest). Právě toliko Bolest, jako spásnou cestu vyvádějící jej z bludiště osobní tvůrčí všehochuti, pojal Peter jako přednostní. Hodlá do ní ve snivém budoucnu soustředit veškeré své schopnosti a úsilí, přičemž v jeho hudebním smýšlení nenachází nic jiného pražádnou důležitost. Nesporně již brzy se tudíž nadějeme pokračování výtečného stejno(beze)jmenného díla (objevilo se na jaře letošního roku) electronic-blackmetalového one-man (prozatím?) projektu Pain.
     Poslední (?) kapitola životního příběhu Hypocrisy byla tedy dopsána. Je neotřesitelným dokumentem spojení svébytnosti a neutuchajícího umu bojového šiku, který pakliže opravdu zmizí v černé díře, bude nám chybět. Kde budeme hledat podobnou nespoutanou sílu, v níž je všechno a ještě něco navíc? Zatlačme však slzu a odhoďme nářky, neboť kapely přicházejí a odcházejí. Avšak veleaktivní multiinstrumentalista, lovec stínů Peter Tägtgren bude i nadále kráčet po kvetoucích sezkách, následován jeho kult vzývajícími nohsledy. Pro ně je dnes onen výstředník emočně silnější, než kdy jindy předtím. Nuže tedy, pokoj s vámi Hypocrisy! Nechť však druhdy váš velký vůdčí duch lehce vplouvá do budoucnosti na perutích přemýšlivých vzplanutí a nechť sám velký Troll vede jeho kroky!

Hypocrisy-založeno: 1991, Švédsko

Současná (poslední) sestava: Peter Tägtgren - zpěv, kytara, Mikael Hedlund - baskytara, Lars Szöke - bicí, perkuse

Diskografie:
Penetralia (1992)
Obsculum Obscenum (1993)
Pleasure Of Molestation (EP, 1993)
Inferior Devoties (EP, 1994)
The Fourth Dimension (1994)
Abducted (1996)
Maximum Abduction (EP, 1996)
The Final Chapter (1997)

Odkaz:
http://www.hypocrisy.tv


zpět
Článek přečten: 4252x         Autor: Vratislav Šantroch