Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16326 x
CALES
22.10.2006 | 13803 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13342 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13233 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13223 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34219 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14251 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14103 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14094 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13815 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17357 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17312 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15607 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14537 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Black Sabbath
Démonův funebrmarš



Sním či bdím?

     Tak i jinak ptám se takřka bez ustání sám sebe od chvíle, kdy jsem zvěděl tu zprávu, které bylo zpočátku vskutku zatěžko uvěřit. Ne tu, že v anglickém kultu BLACK SABBATH opět září persona páně Osbourneova a Butlerova. Alespoň (doufám, že nikoliv) na čas. Tu mám v paměti uloženou již od loňského roku. Mám na mysli tu kardinální, jež jako šuškanda prosakovala z rockových kuloárů již nějaký ten pátek. Že totiž "Sabati", jmenovitě Iommi, Osbourne, Butler a Ward, vystoupí letošního 9. června na atletickém stadionu Slávie Praha. Tuhle úžasnou zvěst vím de facto přesně od letošního 25. února. Po trojí koncertní návštěvě legendy Deep Purple, několikeré zastávce Uriah Heep a nedávné prezentaci alespoň poloviny (té proslavenější) další legendy, Led Zeppelin, v naší zemi, bude tak u nás konečně završena koncertní přehlídka kompletní tzv. silné hardrockové čtyřky. Tedy, ne že by BLACK SABBATH či samotní Ozzy Osbourne a Geezer Butler v nedaleké minulosti svým umem ještě neokrášlili žádné tuzemské, koncertní pódium, ale nikdy tak neučinili všichni čtyři pospolu, ruku v ruce. Jako za starých časů. Jako před třiceti lety, kdy začalo dobrodružství šábesu. Kdy se počala odvíjet sága naší bytostné, olbřímí lásky na první poslech. Al Jourgensen (Ministry): "BLACK SABBATH? Jsou návykovější než orgasmus pod heroinem." Geniálně pravdivá úvaha.

Gloriola posvátnosti

     V květnu roku 1967 se Ozzymu (vl. jm. John Michael Osbourne, nar. 3.12. 1948) rozklížila jeho druhá kapela Music Machine (první se jmenovala Approach). Tento promptně, formou inzerátu v regionálních novinách, nabízí své pěvecké služby rockovým kapelám právě ve chvíli, kdy jistý baskytarista Geezer Butler (vl. jm. Terrence Butler, nar. 17.7. 1949) zakládá svou formaci Rare Breed. Geezerova odpověď na inzerát je tedy nasnadě a následně přibývají další hráči. Bubeník Bill Ward (vl. jm. William Ward, nar. 5.5. 1948) a levoruký, vpravdě démonický kytarista, později doceněný jako riffmajstr par excellence, Tony Iommi (vl. jm. Anthony Iommi, nar. 19.2. 1948), kteří předtím neuspěli se svým souborem Mythology. V listopadu 1967 už čtveřice birminghamských rodáků předváděla své zatěžkané, jazzově bluesové variace pod názvem Polka Tulk a po epizodním rozšíření sestavy o druhého kytaristu a saxofonistu se v prosinci 1967 přejmenovala na Earth. V lednu 1969 již stabilně čtyřčlenné těleso přijímá za vlastní dnes gloriolou posvátnosti ověnčený název BLACK SABBATH. Název inspirovaný vlastní eponymní kompozicí, napsanou pod vlivem Butlerova zájmu o okultního spisovatele Dennise Wheatleye. Jak se později ukázalo, osvojení si všeho souvisejícího s mysticismem a okultismem bylo ze strany kapely epochálním tahem. Projevil se záhy bezbřehým zájmem rockové veřejnosti o bezejmenný debut formace. Syrový, temný, ponurý, zádoomčivý (ostatně veskrze taková byla i následující díla) a zlověstný. Z dnešního pohledu prubířský to kámen doom(metal)rockového stylu, vydaný snad symbolicky v pátek třináctého (březen 1970). Ťali jím poprvé do živého.



foto: EARTH

Léčba neklidem

     Black Sabbath byli po drahný čas kritikou stíráni a opovrhováni (J. Mendelsohn v roce 1972: "Je až zarážející, jakým nedostatkem jemnosti, inteligence a originality skupina trpí. Jejich staré písně jsou k nerozeznání od nových - stále ti válčící vepři, krysí saláty či železní muži." Ach jo. U všech ďasů, to je důkaz nepochopení! To nepotřebuje žádný další komentář.), ale byl to stále stoupající počet věrných přívrženců na obou stranách Atlantiku, jenž rozhodl o jejich dalším osudu. Teprve po čase i kritika přijala čtveřici na milost a pasovala jí na praotce doommetalu, potažmo heavymetalu vůbec. Zkrátka nelze stanovit definici těžcekovového bigbítu a všeho, co jej následovalo, a při tom ignorovat nezanedbatelný vliv a význam této družiny. Nuno Bettencourt (ex- Extreme): "Tony Iommi mě skutečně ovlivnil. Velmi. Jeho skupinu, jeho styl hraní, to vše nelze přehlížet." Ovšem prapůvodní nezájem kritiky skupině nikterak nezabránil v tom, aby vydávala další alba. Opusy doslova napěchované nadhledem a až vražednou hektičností pojetí kompoziční dynamiky. Postupně tak vyšlo silné a těžké album "Paranoid" (1970), archetypální ultra heavy dílo "Master Of Reality" (1971), dokument zvukové modifikace souboru "Volume 4" (1972), kolosálně produkovaný sžíravý výtvor "Sabbath Bloody Sabbath" (1973) s hostujícím Rickem Wakemanem u kláves, nekompromisní, nadčasový a zatraceně tvrdý počin "Sabotage" (1975), trochu nesourodý opus "Technical Ecstasy" (1976) a standartní výtvor "Never Say Die" (1978). Leč posledně jmenovaná kolekce se stala sabbathovskou labutí písní pro Mr. Osbournea, neboť jeho přetěžká a proradná závislost na démonovi alkoholu a taktéž jeho psychické problémy zapříčinily v kapele vnitřní pnutí, jež eskalovalo již od emise opusu "Sabotage". Odešel poprvé v listopadu 1977 (na čas jej střídá Dave Walker), aby se pro natáčení alba "Never Say Die" a pro následné turné opakovaně ke svým pardům připojil (původně měl "Never Say Die" nazpívat Bill Ward). V roce 1979 je opustil (byl vyhoštěn?) podruhé. Geezer (12.12. 1992): "Když došlo k rozchodu, úplně jsem se z toho rozbrečel. Byli jsme jako bratři. Pro nás všechny to bylo skutečně smutný."



foto: BLACK SABBATH

     Ozzyho po následující léta v Černém sabatu nahrazovala celá plejáda výtečných pěvců jmen více i méně zvučných, jmenovitě a chronologicky Dave Walker, Bill Ward, Ronnie James Dio (2x), Ian Gillan, David Donato, Glenn Hughes, Ray Gillen (R.I.P.), Tony "Cat" Martin (2x) a jako host dokonce i slovutný Rob Halford (v roce 1996 se spekulovalo i o tom, že Halford přijme nabídnuté mu kmenové členství v BS, nicméně se tak nestalo). Řadami souboru následně prošla i řada skvělých muzikantů, ale nikdy už to nebylo to pravé ořechové. Cítili to všichni, ponejvíce ale neexistenci tzv. osbourneovské sestavy nelibě nesli její skalní patroni.



foto: BLACK SABBATH (Ian Gillan, Ronnie James Dio, Tony Martin)



foto: BLACK SABBATH (Glenn Hughes, Rob Halford)

Přiznané vzpomínky

     Ačkoliv se Ozzy posléze potácel mezi existenčními mantinely života a smrti, neutichl. Na své sólové dráze ale nikdy neignoroval předešlou etapu své kariéry. Poprvé to bylo v roce 1982, kdy vydal živý záznam vystoupení své kapely, konaných 26.a 27.9. 1982 v newyorském klubu The Ritz, pojmenovaný "Speak Of The Devil" (existuje i verze nazvaná "Talk Of The Devil") obsahující jen a jen klasické sabbathovské pecky (celkem jedenáct). Podruhé nostalgicky zavzpomínal 13.7. 1985 na festivalu "Live Aid", když se alespoň na pár okamžiků stal součástí vystoupení původního obsazení BLACK SABBATH. Na sestřih záznamů vystoupení své kapely "Tribute To Randy Rhoads" (1987) neopomněl Ozzy umístit sabbathovské "Iron Man", "Children Of The Grave" a "Paranoid". V rozmezí let 1988 - 1990 "madman" dokonce zaměstnával ve svém doprovodném bandu samotného Geezera Butlera a pozval jej i ke spolupráci na opusu "Ozzmosis" (1995) a na následném turné (pamatujete? 9. a 10. 12. 1995 v Praze?). Živé EP "Just Say Ozzy" (1990), jež je nahrávkou utajeného vystoupení Osbourneova ansámblu konaného v listopadu 1989 v londýnské Brixton Academy Theater, přineslo znovu sabbathovskou klasiku v podobě písní "War Pigs" a "Sweet Leaf". Na počátku 90. roku se Ozzyho hlas objevuje v písních "Bombers" a "Jack's Land", jež jsou součástí první sólové kolekce Billa Warda, nesoucí titul "Along The Way". V roce 1991 šokuje rockový kmotr svět prohlášením, že s koncem turné "No More Tears" končí jednou provždy jeho koncertní činnost. 14. a 15. listopadu 1992 se v pacifickém amfiteátru Costa Mesa konají dvě údajné derniéry (všichni víme, že, zaplaťpánbůh, Ozzy nedostál svému slovu. Prostě to nevydržel.) Osbourneovy a jeho bandu. Mistr opětovně nezapomněl a kromě toho, že repertoár jeho skupiny čítal klasiky "Paranoid" a "War Pigs", pozval jako speciální hosty i BLACK SABBATH. V onom čase opět s Diem u mikrofonu. Ve snaze urovnat konflikt mezi sebou a právě Diem. Dio rezolutně odmítá vystoupit na akci pořádané člověkem, který se mu v minulosti posmíval, pročež "Sabati" přizvali Roba Halforda (záznam vystoupení BS s Halfordem se objevil jako bootleg. Byl bych neskonale vděčný jedinci, jeho majiteli, který by se nade mnou ustrnul a onen skvost mi v oboustranně dobrém úmyslu zapůjčil.). Druhý jmenovaný den se v úplném závěru show spojil Ozzy s pány Iommim, Butlerem a Wardem, aby tito společnými silami vysmahli "sabbathovky" "Black Sabbath" a "Changes". Efektní a ohromující dosažení domnělého cíle sólové dráhy, co povíte?

Spekulace versus skutečnost

      Leč už tehdy pramenily z oné kráktodeché spolupráce nejrůznější průpovídky o údajných neskrývaných úvahách všech čtyř členů klasické line-up BLACK SABBATH o své renesanci. Ty vyvrcholily v dubnu 1993, kdy se staré složení mělo sejít poprvé a to i navzdory tomu, že Ozzy na otázky, jak vzpomíná na časy strávené kdysi po boku Iommiho a spol. odpovídal: "Black Sabbath? A co to je?" Jak prozíravé se ale dnes jeví Butlerovo (v tom čase znovu jako člena BS) prohlášení z 12. prosince 1992: "Já skutečně věřím tomu, že dojde k turné, na kterým se dáme zase dohromady. Když k tomu nedojde, je i tak skvělý, že jsme všichni zase kámoši." Avšak o dva, respektive o tři roky později se vše jevilo v jiném, opačném světle. Butler, listopad 1995: "Bylo to loni v září, kdy jsem definitivně rozhodl odejít a už se nikdy, ale opravdu nikdy nevrátit. Měl jsem pocit, že už to není ono. Když to vezmu z mého pohledu, tak je mi i líto, že BLACK SABBATH ještě existují. Jejich zvuk vyměkl, tohle prostě nejsou BLACK SABBATH. Už jsem ztratil všechnu víru. Věřil jsem v původní BLACK SABBATH, ale tohle s nima nemá nic společnýho. Je smutný, že jedou za každou cenu dál. Absolutně s tí nesouhlasím a je to i proti mýmu přesvědčení a cítění. K reunionu jsme snad nejblíže měli v roce 1993. Tehdy se zdálo, že se to opravdu povede a naše sny se promění ve skutečnost. Škoda, že to nevyšlo, mám dojem, že tak blízko se už nikdy nedostaneme. Už se to asi nikdy nepodaří. Změnilo se toho tolik, že se už nelze vracet." Osud naštěstí všechno zamotal jinak a dnes víme, že zde Geezer pochybil.

Vždyť všechno je jinak!

      Proč jsem ale ono první Butlerovo prohlášení z 12.12. 1992 označil za prozíravé? Na sklonku loňského roku totiž ony čtyři (na předchozích vystoupeních obnovené sestavy v Kalifornii a na loňském Ozz-festu konaného v USA zastupoval Warda člen Faith No More Mike Bordin) hardrockové ikony a svědkové zašlých skvělých časů vystavěli na své rodné birminghamské hroudě, kde také jinde, není-li pravda, pódium pro potřeby velkolepé oslavy svého reunionu. Z dvojkoncertu, jenž se zde konal 4. a 5. prosince, byla pořízena řada audio i video snímků, kterými se ve dnech, kdy vznikaly tyto řádky, "Sabati" prokousávali ve snaze vybrat to nejlepší pro oficiální vydání. Jako malý předkrm reinkarnace tzv. osbourneovské sestavy BS posloužilo zařazení předtím nikdy nevydaných raných demoverzí jinak albových kompozic "Black Sabbath", "War Pigs", "Fairies Wear Boots" a "Behind The Wall Of Sleep" na Ozzyho loňskou kompilaci "The Ozzman Cometh". Proslýchá se dokonce, že po skončení nového letošního turné (Ozz-festu?) chtějí triumfátoři BLACK SABBATH okupovat nahrávací studio, aby zde dali vzniknout novému (po více jak dvaceti letech) počinu té sestavy, která pro rockový svět povšechně vždy tolik znamenala a znamená. Po dobu bezmála třiceti roků. A pokud se i dnes Ozzy těší z takového fyzického a psychického rozpoložení v jakém se nalézal při své poslední návštěvě země české (loňské natáčení videklipu ke skladbě "Back On Earth" v Ořechu u Prahy), slibuje pražský koncert elegantních rockových celebrit, renovovaných BLACK SABBATH, připravovaný na 9. června, další ze zážitků, na něž se nezapomíná. Až za hrob ne. Bigbítové kasematy znovu vydají své svědectví a v pořadí bůhvíkolikátá vskutku bezedná propast dluhu vůči bývalým českým máničkám, odkojeným mistrným, dřevním, zemitým a poctivým hardrockem (veškeré tyto příměry jsou samosebou poplatné i Černému sabatu) 70. let, bude takto překlenuta. Kvitujme onen věrnostní dar s povděkem. Není třeba asi poukazovat na fakt, že vystoupení bude stát a padat s Ozzyho výkonem a že se tak nějak všeobecně bude ponejvíce točit vůkol této persony, jež bude viditelnější (a také slyšitelnější?) dvakrát více než jiní frontmani. Já jsem skálopevně přesvědčený, že padat rozhodně nebude (pokud ano, bude mým příštím koncertem třeba DJ Bobo. Ale fujtajksl! Co jsem komu udělal?! Chraň mě ruka páně!).

     Jsem vskutku oslněn faktem, že plamen pestrého života oněch hardrockových bohatýrů ještě zdaleka nevyhasíná. Sveřepí šakali sice vyjí, ale karavana neochvějně táhne dál. Ozzy (12.12. 1992):"My jsme prostě čtyři kluci z Birminghamu, co neuměli ani pořádně napsat svý jména a jenom hráli pořádně syrovou muziku. Věděli jsme naprostý hovno vo tom, co to vlastně děláme." Come To The Sabbath!



foto: BLACK SABBATH

Diskografie (jen alba s Ozzy Osbournem):

Black Sabbath (Vertigo, březen 1970)
Paranoid (Vertigo, září 1970)
Master Of Reality (Vertigo, červenec 1971)
Volume 4 (Vertigo, září 1972)
Sabbath Bloody Sabbath (World Wide, prosinec 1973)
Sabotage (NEMS, září 1975)
We Sold Our Soul For Rock 'n'Roll (kompilační 2LP + nevydaná "Wicked Ways") (NEMS, 1976)
Technical Ecstasy (NEMS, listopad 1976)
Greatest Hits (kompilační LP) (NEMS, 1978)
Never Say Die (NEMS, říjen 1978)
Live At Last (live LP z turné "Never Say Die") (NEMS, únor 1980)
The Ozzy Osbourne Years (3CD box s neúplnými prvními šesti alby) (Essential, 1991)

Odkaz:
http://www.black-sabbath.com


zpět
Článek přečten: 4843x         Autor: Vratislav Šantroch