Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:

CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ

Rozhovory:
IMODIUM
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16340 x
CALES
22.10.2006 | 13818 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13352 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13249 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13241 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34230 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14269 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14119 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14109 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13827 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17372 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17330 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15625 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14554 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 235
Počet rozhovorů: 230
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
Dismember
Krvavě ledová tříšť



     Skandinávie je z hlediska extrémně rockové topografie velmi bohatou částí Evropy. Snad dlouholetým působením nivace zde v minulosti vznikala a stále vzniká řada výtečných non plus ultra souborů, smrt přinášejících axemanů, kteří si již dávno vydobili renomé na světové úrovni. Jedním z oněch kryogenních spolků je i bojůvka DISMEMBER. Pětice muzikantů, která nedávno vydala svůj čtvrtý dlouhohrající počin. Jeho cover zdobí pomyslný zdvojený erb, jako symbol těsného semknutí kapely se svou stockholmskou rodnou hroudou. Stylové ztvárnění rocku, vtěsnávané do urny nadepsané jako deathmetal, hyne podle některých rýpalů na úbytě a snad právě proto zvolil soubor pro svůj aktuální počin lapidární, sebevědomý a akademický titul Death Metal. Oproti svým krajanům a kolegům z branže, Entombed, neuhnuli Dismember z dané stylové stezky ani o milimetr a i nadále vzývají svou, vlastní krví zbrocenou přísahu dámě v červenočerné kápi a s bílou kosou.

Krvavá přísaha

     Citovanou přísahu podepsal bubeník Fred Estby v roce 1988, kdy kohortu Carnage (skupina kytaristy Michaela Amotta, později zazářivšího v britské mršině Carcass) odívá do nového kabátu s visačkou Dismember. Za krátký čas se ale opět vrací ke starému názvu, ale když infantérie Carnage nezaznamenala nijaký triumf, hyne tato na úbytě. Uplynul ještě nějaký ten čas a komandantovi Fredovi počal chybět pověstný lomoz zbraní udatných vikingských bohatýrů. Jeho přáním bylo opětovné rozvinutí bojové zástavy s erbem Dismember nad severskými bitevnímni poli. Jak všeobecně známo, přání je otcem úsudku, tudíž již na přelomu deváté a desáté dekády dobyvačně pochoduje jeho družina přes zamrzlé švédské fjordech. V přední linii lomozí a zároveň vytváří mobilní neproniknutelnou baštu kytarových riffů opět kytaristé David Blomqvist (mezičas trávil v Entombed) a Robert Senebäck (původně zpěvák, povolán po epizodním účinkování v Unleashed), v udávání rytmu pomáhá Fredově artilérii basová tarasnice Richarda Dagmona a bojový pokřik vyluzuje ze svých chorobných hlasivek Matti Kärki. A první bitva vzplála.

Bez slitování

     Po demopočinech Dismembered, Last Blasphemies a Reborn In Blasphemy, zavírají se Dismember, spolu s hostující kytarovou výpomocí Nicka Anderssona z Entombed, do nahrávacího dómu Sunlight, aby zde s mamutím přispěním producenta Thomase Skogsberga (obojímu zůstává kapela věrná dodnes) dali vzniknout své prvotině. Ta, pod názvem Like And Flowing Stream, přináší v září jedenadevadesátého roku řádnou nadílku kompromisu a slitování neznalého, řinčivého, zvukově i žánrově výsostně prototypového nordického deathmetalu, jež válečnou družinu ihned vynesla do předních linií boreálních smrtonosných vojů. Druhé album Indecent And Obscene (1993) mělo buď potvrdit neochvějně pevnou pozici svých stvořitelů, nebo s ní naopak pořádně zatřást. Dismember stvrdili opět krví, že svůj post krvavého řezníka za deathmetalovým pultem si vysloužili právem. Ta bestie, z nivace vzešlý krvežíznivý a proklatě podladěný moloch, opět uštědřil všem pochybovačům osudový úder formou násilného, agresivního a jako takového extrémního (samozřejmě i v textové složce) stylu. Ovšem jistý přínos na tom měl i nový trhač tlustostrun Richard Cabeza, jenž je podepsán i pod předešlým intermediátem kapely, EP Pieces (1992).

Melodická anomálie

      Nejen brutalitou a takto získanou krví živo jest do nekonečna zvrácené vozatajstvo pána hypogaionu a tudíž svůj další osud snoubila naše pětka ledových princů s královnou melodikou. Svou koketérii s jinak kataklyzmickým řinkotem bojůvky Dismember dokázala Mrs. melodika po emisi ípíčka Casket Garden (1995) dovést až do vítězného konce, přičemž finální podobou jejího vítězství bylo třetí album Massive Killing Capacity (1995). Je napěchováno stále pro soubor charakteristickou hutností, ale umně, aniž by kvintet porušil svou dávnou přísahu, i mračnem melodiky, nezřídka upomínajících na hardrockovou a heavymetalovou klasiku. A zde se nabízí otázka: proč ne? I to je vývoj.

Eponymní bod zlomu

     Po emisi opusu Massive Killing Capacity pilovala naše chrabrá kohorta dva roky materiál pro jeho následníka. Eponymně pojmenovaný produkt Death Metal přinesl stejně jako předcházející minialbum Misanthropic (to obsahuje také adaptaci songu Pagan Saviour od Autopsy) stejnojmennou skladbu, o níž již více Matti Kärki: "Ten song je o někom, kdo nenávidí ostatní lidi kolem sebe. Jsem přesvědčen, že každý máme v sobě ukryt kousek této nenávisti, že každý je svým způsobem zlý a že k projevu zlosti stačí člověku málo. Tohle nezastavíš, neboť jsme fragmenty přírody, která je přeplněná násilím. Netvrdím, že by se lidé měli navzájem zabíjet, naše texty jsou naopak bojem proti násilí všeho druhu. Člověk stejně ale jednou zanikne na sebedestrukci." Již při prvoposlechu díla Death Metal zaregistruje posluchač oproti předchozímu patrné rozdíly ve větší agresivitě, nasazení a v menším množství melodiky. O tom více opět frontman Matti: "Na předešlém albu jsme postrádali více energie a brutality. Našími dalšími přirozenými kroky se tak opět staly třeba rychlost a drsnější pojetí. Znovu jsme si kladli za cíl spáchat brutální materiál, ale opět i s trochou té melodiky. Nezní to jako Massive Killing Capacity, ale melodické party jsou zde k nalezení opětovně. Ve skutečnosti je dle mého názoru album Death Metal mnohem melodičtější než Massive..." Blíží se nám závěr roku a při retrospektivním pohledu na uplynulé měsíce je třeba si uvědomit, že ten letošní rok by se dal s trochou odvahy charakterizovat jako plný brutálních počinů. Je jenom neskonale fajn, že své síly v tomto počínání změřila, a to hned dvakrát, i garnitura Dismember. Jsem oslepen od jasu jejího glancu. Inu, jářku, severní vítr je krutý... Závěrem nechme ještě jednou promluvit Mattiho: "Tápu v myšlenkách, zda mám nyní načtrtnuty hraniční čáry pro agesivitu v muzice Dismember. Snad si obraz vytvořím až po dalším albu. Žijeme ze dne na den, tudíž těžko lze předvídat, s čím přijdeme v pátém dílu našeho příběhu."



Dismember-založeno: 1988 (1990), Stockholm, Švédsko

Současná sestava: Matti Kärki (zpěv), David Blomqvist a Robert Senebäck (kytary), Richard Cabeza (baskytara), Fred Estby (bicí).

Diskografie:

Like And Flowing Stream (1991)
Pieces (EP 1992)
Indecent And Obscene (1993)
Casket Garden (EP 1995)
Massive Killing Capacity (1995)
Misanthropic (EP 1997)
Death Metal (1997)

Odkaz:
http://www.dismember.se


zpět
Článek přečten: 4156x         Autor: Vratislav Šantroch