Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16339 x
CALES
22.10.2006 | 13817 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13352 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13249 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13239 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34230 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14268 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14119 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14108 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13827 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17369 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17330 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15623 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14553 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HEAVY METAL (část I)
Ocelová magnolie



Motto: ...je nám dopřáno žít v časech největšího rozmachu konfrontace životních názorů a postojů a jednoho z jejích důsledků - extrému. Na světě existují lidé, kteří proklínají vše zavedené a vydávají se na tu nejpekelnější cestu plenění všeho, co jen zdálky zavání zažitými konvencemi. Tihle lidé volají po větší dravosti jako jednom z prostředků protiútoku. Náš svět jim nabízí nastolené životní hodnoty, morálku, společenská pravidla přímo na zlatých servírovacích stolečcích a je nutné si jen vybrat - přizpůsobit se, nebo být výstřední a vyčlenit se na okraj společnosti únikem z reality. Ti lidé volí extrém, protože jsou opojeni jeho mocí a nadvládou v životě, spánku, myšlení a nadevším v hudbě. Jsou to právě oni, jenž prožívají tu nejtězší horečku naší společnosti. Jejich diagnóza zní: HEAVY METAL...

Doba železná

     V úsudku každičkého zavilého rockového stoupence, i takového, u kterého se tvrdý rock nalézá tak trochu na periferii zájmu a u něhož se tento pohybuje ve spodní polovině žebříčku životních hodnot (pochybuji, že takový existuje, ale kdoví?), nemohl jeden základní a podstatný fakt setrvat jako nerozkrytý. A už vůbec mu nemohl zůstat ani lhostejný. Zrovínka jako tomu jedinci, jenž tvrděrockové hodnoty vzývá a žije jimi. Nezůstal. V právě probíhajících a v bezprostředně nastávajících časech si totiž připomínáme významné jubileum. Ačkoliv se to člověku až věřit nechce, budou tomu již dvě desítky let, kdy bylo definitivně, pod výstižným názvem "Nová vlna britského HEAVY METALU" ("New Wave Of British HEAVY METAL", odtud tedy ona slovutná zkratka N.W.O.B.H.M.), historicky pojmenováno v tom čase již živelně rozpohybované avantgardní hnutí těžkého rocku. Milerád míním, že báječná příležitost pro následující zevrubné pojednání, řádky více či méně (jak pro koho, že?) oslavné, jsou nasnadě.

Kovová metla

     Výraz HEAVY METAL (dále jen HM), v našich zeměpisných šířkách zdomácněla i přezdívka "metla", nebyl na sklonku osmé dekády našeho století vůbec novým pojmem. Už na přelomu 60. a 70. let se jím počaly označovat jadrné nahrávky, jimž byly příliš těsné proporce hard rocku, kterýžto termín se začal používat pro odlišení ortodoxně orientovaných rockových skupin. Inspirativní svěžest pro hard rock představovaly soubory pocházející z Anglie a byly to kupříkladu Kinks, Animals, Yarbirds, Cream, Ten Years After či Who, později Led Zeppelin, Free, Black Sabbath, Deep Purple, případně Uriah Heep. Na ně navázala první a posléze druhá vlna formací zámořských reprezentovaná třeba MC 5, Mitch Ryder And The Detroit Wheels, Steppenwolf, Blue Cheer, Stooges, respektive Mountain, Grand Funk Railroad, Cactus, Spirit, nebo Blue Öyster Cult. Ale jejich pokračováním se taktéž stala nehorázně tvrdá, hlasitá a psychedelická muzika kytarového mága z největších, Jimiho Hendrixe. Myšlenkové a stylové zázemí částečně ustoupilo eklektickému pojetí tvorby, čehož následkem bylo, že tehdejší kritika mylně a trestuhodně považovala danou stylovou odnož za samoúčelnou, vývojově ukončenou. Soustředění se muzikantů na co možná nejtvrdší výraz, na melodicky prostší, dvou až čtyřaktové zemité fráze, zpravidla opakované, případně transponované pomocí sekvencí. Tedy na jednoduché, ale o to údernější instrumentální riffy jakožto prazákladní stavební jednotku. Motorické napětí dosažené právě uplatněním řízné riffové techniky s pomocí sólové kytary nadužívající speciálních efektů jako glissanda či wah-wah, zvuková intenzita a hutnost. To vše jsou charakteristické atributy hard rocku, pročež více extrémně zaměřené nahrávky si vysloužily již tehdy právě označení HEAVY METAL music. Vznikla tak vlastně platforma dřevního útvaru, jemuž vzápětí dala v podstatě vzniknout průmyslová centra Anglie jako jsou Birmingham či Sheffield. Jako určitému prostředku k odreagování se dělnické mládeže od určité uťáplosti v problematice pracovních vztahů nadřízení - podřízení. Měl jí přinést sílu k přenesení se přes nedobrovolnou pracovní disciplínu jakožto přes další nutná zla, jakými se může jevit autoritativní postoj rodičů, učitelů, vychovatelů a dospělých tak nějak vůbec, ale také kupříkladu neutěšené životní postavení s až bezprávným postavením ve společnosti.



foto: KINKS, BLUE OŸSTER CULT



foto: GRAND FUNK RAILROAD, LED ZEPPELIN

Tajemství oceli

     Co to tedy HM vlastně je? Hodně zjednodušeně lze tuto žánrovou odrůdu rockové muziky označit za hudební útvar kladoucí důraz na hutný a zatěžkaný kytarový projev a na jeho kombinaci s kyprými harmonickými a melodickými postupy. Leč zde je třeba připomenout, že se zabýváme toliko klasickým a ryzím HM, nikoliv tedy řadou jeho dalších výhonků. Modus operandi obou popsaných, svérázných kovaných stylů, tedy jak hard rocku tak záhy HM, stavěly veskrze na fundamentech položených původním emotivním blues. A taktéž na z něho vykrystalizované, pozdní vývojové etapě, zvané bílé blues, označovaném později jako white rhythm blues. Onen výhonek se vyznačoval tím, že od svého praotce - blues se lišil ponejvíce tím, že nelpěl na tradici. Myšleno po stránce kompoziční a zvukové. Jisté okřídlené úsloví (autor se mi bohužel vykouřil z hlavy, sorry) tvrdí: " Rock je jako baterie. Za určitý čas se vybije a potom se vždy vrací k blues, aby se opět nabil." To opravdu sedí. Velmi, ale velmi pregnantně popsali heavy metal autoři knihy "Metallica - obrazový dokument", pánové Mark Putterford a Xavier Russell: "HM, pravnouče blues (tady to máte, pozn. -VŠ-), bratranec rock 'n'rollu a milované dítě zdrogovaných šedesátých let, byl na rockovém rodokmenu vždy černou ovcí. Je antisociální, hlučný, pokroucený, temný a nebezpečný. Je protipólem hitparádových hitů, pokaždé ochotný těžit z generačních mezer. Metal je pro menšinu. Nerušen potřebou přizpůsobit se, nestarající se o protekci ve sdělovacích prostředcích. Kráčí vlastním tempem, pokud se vůbec pohybuje. Někdy se stáhne do svého zastíněného kruhu. Masy se mu posmívají, nechápou jej. Jindy kráčí jako příšera s kusem masa v hubě, nikdy se nezabývá obecným vkusem, nikdy nechce být hitem měsíce." Vskutku, kdykoliv se metal zjevil na hitparádových příčkách, šlo o výsledek podřízení se obecnému vkusu a odcizení se věrným. Tím, jak se metal stával tvrdším a zabředával do stále hlubších extrémů, natahovaly se ovšem jeho železné pařáty ve snaze zachytit něco z komerčnosti. Leč posléze se rozmělnil do celé škály stylových pododnoží, jež mu měly jako zcela logické vyústění právě proti komerčním snahám zajistit obranu. Zkrátka, máš-li cosi na srdci, řekni to železem - kupříkladu věhlasným Excaliburem. James Hetfield, frontman Metalliky, pro předmluvu knižní encyklopedie vydané magazínem Kerrang! pod názvem "Heavy Metal Direkt!!", 16.4.1993 pronesl: "Do prdele - metal je způsob života, kromě muziky je to prostě i otázka postoje. V každým to na různý úrovni něco vzbuzuje. Lidi maj různý představy vo tom, co je vlastně metal. Přežil v průběhu let všelijaký pády. Třeba kritiky, co ho označovali za hluk pro choré mozky. Vždycky, když jste měli pocit, že je metal totálně na dně, objevily se nový kapely a porvaly se s těma bariérama. Klidně tomu říkejte jak chcete: thrash, speed, black, funk, acid metal, či hardcore, grindcore, grunge, speedcore. Záleží na tom? Hlavně že je pořád živej ten základní postoj."

Tanec řetězů

     V polovině 70. let dosáhla veškerá popřední britská hardrocková tělesa svého zenitu a počala poznenáhlu a mimoděk stagnovat. Přišel rok 1976 a hard rock se, řečeno samosebou nadneseně, zabydlel sad už jen na české vesnici. Čili zákonitou odpovědí na vyklizení pozic hardrockovými formacemi se stala zcela nová rocková subdivize, totiž punk. Ten se stal společensko-rockovou revolucí, jež disponovala mocí a opravdovostí v míře tehdy zcela nevídané. Leč i přes drtivou nadvládu punku přežívala bohudíky síla odkazu hard rocku v cítění rockových obyvatel královských ostrovů stále jako kapitální a neochvějná. Punková vlna se ještě převalovala přes koncertní pódia, když se mocná zpupná pospolitost nejrůznějších syrově rockových sebranek promptně rozhodla pro ráznou reakci na punkovou jednoduchost, rockovou vyměklost a nabubřelost, zjemnělý novoromantismus a na nechutnou sladkost synthipopu. Po šílené punkové misi mající za cíl rozbití rockové setrvačnosti sedmdesátých let zůstaly metalové sebranky s vykuchaným trupem, jenž volal po nabalzámování, ale taktéž s geniálním nápadem jak toho docílit. Šokové vlny ála Sex Pistols sice ještě doznívaly, nicméně kovovou zástavu bezostyšně popadla mladší generace a na svět se prodral tvrdší, hladovější a syrovější potomek rodu. Ten učinil v podstatě totéž, co před ní punkeři. Poslal obří gramofirmy k šípku, desky si překotně vydával sám a rozšiřoval s pomocí nadšenců nezávislé distribuce. V roce 1979 pojmenoval magazín Sounds onoho potomka, ono masivní hnutí, jako Novou vlnu britského heavy metalu. Odtud tedy pramení má zmínka o dvacetiletém výročí, nikoliv z délky samotné existence HM. Zdravý rozum napoví, že tu s přesností stanovit ani dost dobře nelze. Pokusíte-li se o to, vždy vám tam bude plus mínus nějaký ten rok falírovat. HM je poslání a jeho principiálními vykonavateli - misionáři se staly soubory stylových korouhevníků jako Iron Maiden, Saxon, Def Leppard, Samson, Tygers Of Pan Tang a dlouhá řada dalších. Pokud mám já vyjádřit svůj osobí názor, pak míním, že nejtalentovanějším seskupením byli Diamond Head, ale to už je pochopitelně věcí názoru. Patří sem i Judas Priest, ačkoliv tahle pětice než do druhé, patří spíše do linie první, neboť svou tvrdost počala rozdávat spolu s Deep Purple a dalšími souputníky již na sklonku 60. let. Nicméně její počin "British Steel" z roku 1980 je pravým učebnicovým klenotem nastartované nové kovové vlny.

Železný stisk

     Filosofie všech těch udatných kovotepců, vystavěná na výše uvedeném pevném a neměnném ideovém základu, byla vcelku prozaická. Image zpravidla vybudovaná na odění se v roucho kožené a ocelové, zdémoničtělý vokál a ztěžklý hudební výraz s bodře a explozivně tlukoucím rytmickým srdcem. Texty přeplněné dávnověkými bájemi či variacemi na téma fantasy příběhů. Víceméně tak šlo o jakési peprné enfants terrible. Ve své nejkrystaličtější substanci byla NWOBHM pouhopouhým současným pohledem na zavedené hodnoty bigbítové zatěžkanosti. Rock ve své širší podobě prošel v prvních řádově dvou letech deváté dekády určitým zrestaurováním a ti opravdu nejlepší lídři a gerojové NWOBHM zaťali drápky do těl nejzavedenějších interpretů těšících se z dalších úspěchů v žebříčcích a průniku do hájemství vyvolených na rozhlasovém trhu. Při příležitosti vzniku těchto řádků jsem zabrousil do publikace "Sondy do popu a rocku", abych zvěděl, co její autoři Ivan Poledňák a Ivan Cafourek míní o HM. Úplně zkoprnělý utržil jsem bez přehánění psotník. V předmluvě knížky autoři uvádějí, cituji: "Tato knížka, ačkoliv vychází z odborného poznání (doufáme!) (ohóóó, ohrazuji se já hřímajícím hlasem oponentským a vy vzápětí shledáte mé důvody, pozn. -VŠ-), je určena širokému okruhu čtenářů, kteří leccos o popu vědí (a hlavně ho poslouchají) (zde je třeba hledat jeden z nastalých kamenů úrazu, ufff!, pozn. -VŠ-). ...Zbývá vyslovit naději, že čtenář si tuhle knížku koupí, protože ho zajímá téma, že si ji přečte, protože ji shledá informativní a snad i ne nudnou, a konečně, že povede, třebas jen v duchu, s autory dialog, tj. bude oponovat, souhlasit, vstupovat do čtení svými doplňky." Tedy promptně vstupujme do čtení a oponujme. Rezolutně a pěkně nahlas.

(dokončení v příštím článku)

pokračování článku-část II


zpět
Článek přečten: 3961x         Autor: Vratislav Šantroch