Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16333 x
CALES
22.10.2006 | 13814 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13347 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13244 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13233 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34227 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14263 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14111 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14101 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13821 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17367 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17326 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15618 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14547 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
HEAVY METAL (část II)
Ocelová magnolie



     Dnes tedy ještě jednou můžete směle nahlédnout do složité problematiky na věčně vděčné obšírné téma, kterým je dvacetiletá invaze heavy metalu do rockových teritorií. Váženou čtenářskou obec Whiplashe jsem do ní uvedl již minule. Nuže tedy, čtěte, poslouchejte příslušný studijní materiál a snažte se pochopit.

Kalení oceli versus ´kritik´

     Jako rádoby autor - exaktní odborník se tváří právě ten Ivan Cafourek, o němž se arakainovský předák Aleš Brichta v předmluvě českého vydání encyklopedie "Heavy metal Direkt!!" příkře vyjádřil takto: "Ivan Cafourek nám před lety na školení vedoucích rockových kapel v Jihlavě při své přednášce s kamennou tváří tvrdil, že k typickým představitelům punku se řadí Prince a Michael Jackson. Následoval pochopitelně náš hromadný útěk do nejbližší hospody, protože setrvat mělo asi stejný význam, jako absolvovat seminář o chovu ledních medvědů v podmínkách rovníkové Afriky." A tenhle pan Cafourek se svým kolegou ve stati "Kovové K.O." zaujímá k heavymetalové hudbě věru zkostnatělé stanovisko. Jeho merit spočívá v domněnce, že recept na úspěch je v tomto případě veskrze jednoduchý: dlouhý vlas, nekonečně nudné harmonie a primitivní aranžmá skladeb, jeden kytarový riff (což takhle zopakovat si počty?), exaltovaný zpěv frontmana zdůrazňujícího své mužství bojovně vystrčenou bradou, přiléhavými kalhotami a kastrátským ječákem. Zpěvák údajně zpívá o lásce násilnického ražení, nebo vyráží jakési mytho-militaristické žvásty o armádách Krále Démonů. Kytaristé prý stojí natlačeni jeden na druhého a na svůj nástroj, který v té chvíli považují za lehký kulomet a prodloužené přirození, drhnou ve svatém nadšení většinou pitomosti. Propánajána, dá se s něčím takovým alespoň v něčem souhlasit? To už záleží na každém individuálně. Ale s dalšími vybranými bagatelizujícími tvrzeními z postu metalového, potažmo ale taktéž všeobecně rockového fandy, zde už radikálně souhlasit nelze ani náhodou. Třeba s tím, že "... HM je nutný, že jeho existence je logická..." (potud souhlasím), jelikož: "Vždycky tu totiž byla hudba toho nejprimitivějšího, nejlidovějšího ražení jako totální protiklad hudby ušlechtilé, jemné, náročné na tvůrce i příjemce. Stejně jako tu vždy byly hudební, výtvarné, literární, filmové a jiné kýče tvářící se jako umění." Nebo: "Heavy metal je typicky eskapistická hudba. Proto má šanci zhitparádovět, proto její takřka nerušený vývoj až k vládnímu bigbítu za totalitního režimu u nás. Asi proto tu dvanáctiletým hrají a zpívají muzikanti o 2-3 generace starší. Metalová scéna je naprosto netolerantní (tak proč bychom měli být ve svých názorech na ni tolerantní my?), vystačí si sama, její příznivci si rozhodně nestoupají na špičky, aby viděli za plot. Metal je svět sám pro sebe, uzavřená společnost. Metal není rock, protože je všechno, jen ne revoluční. Metal je rigidní, přísný, strohý, vážný až smrtelně, nezná legraci, uvolnění a jako takový není schopen nadhledu." Co už ale v kontextu onoho pamfletu (napsaného v roce 1990, tedy v časech po něžné revoluci, takže se ptám: proč, když už nebylo nikterak nutné pochlebování rudým mocipánům, kteří HM považovali za nebezpečný a stírali jej jako po všech stránkách závadný?!) příznivce těžkého kovu vyloženě tristně uráží, jsou následující až pejorativa: "HM je hudba, k jejímuž poslechu - a nakonec ani k její výrobě nepotřebujete vyšší IQ. Jdete za ní, protože si podvědomě chcete uchovat dětství. Tam jsou totiž pohádky, jasně rozlišené dobro a zlo, i pokušení. Zůstáváte-li infantilními, zamilujete se do 666 a vzýváte Satana. Satan vám ztělesňuje sílu. A pocit síly je to, co teenager nutně potřebuje, protože síla dodává sebevědomí a spolu s ním určuje místo v partě.... HM je z principu hloupá a primitivní hudba, která má právě proto tolik stoupenců. Je přehledná, čitelná (a to je špatné? pozn. -VŠ-), lze se jí oddat, aniž k jejímu poslechu potřebujte jakoukoliv průpravu. Naopak, sebemenší zkušenosti s jinou hudbou a s uměním vůbec jsou na závadu, protože přijímání metalové hudby blokují."

Kovoví jezdci

     Ze všech těch pochybných antipragmatických názorů a pomýlených soudů se dá vyčíst následující. Pánové Cafourek a Poledňák se nikdy pořádně nezabývali texty metalových kapel, tudíž nevědí nic o nadhledu a humoru v nich obsažených. Sami nejsou nadhledu schopni a bohdá nikdy nenavštívili koncert metalové kapely. Jinak by věděli, že kytaristé mají úplně jiné starosti než se zabývat samoúčelnými pózami a že v publiku jsou řady věrných věkem i přes čtyřicet let. Že autoři nikdy pořádně nevěděli, co je to rock a tolerance, jinak by nemohli tvrdit, že metal je nanicovatě kýčovitý netolerantní nerock. Že pány nikdy nezajímal okruh ani hudebníků ani posluchačů, protože pak by z nich nemohli činit dětinské primitivy a hlupáky, kterých takto podle všeho běhá po světě bratru vlastně nevyčíslitelné množství. A to už vůbec nemluvím o tom, co pro ony autory znamená otázka víry (Satan) a co stará láska, jež nereziví (prý pouhopouhá snaha uchovat si dětství). Ach jo. Zde v nebohém (polo)laikovi, který není tzv. in, vzniká pochybení. Spočívá ve vědomí, že ona stať je příručkou, po jejímž nabiflování je zcela jasné, že metal je třeba pojmout (pominout) jako odstrašující příklad. A páni autoři stati, čím více se jim popisovaný fenomén, ano, fenomén, nebojím se užít tohoto příměru, apriory nepozdává, tím takto působí navenek odborněji. Další mylná představa. Pánové navíc opomněli uvést ono magické "dle našeho názoru", neboť takto se výsledek rovná dogmatické poučce, z níž vyplývá, že je takto na HM nahlíženo všeobecně. V čtenáři, který do problematiky teprve proniká, je oněmi "nekompromisními odborníky" pěstován dojem, že každá úspěšná věc, která se líbí lidem (a takový HM neoddiskutovatelně je), je špatná a naopak díla, která konzument přejde bez povšimnutí, patří k vrcholům umělecké tvorby. Mimoděk se tak stáváme svědky toho, kterak je zcela drze, neomaleně a bezostyšně komentováno dílo z jiné oblasti takovými argumenty, jako že navzdory jeho kvalitám si jej nikdo nekoupil, zato všichni ti v uměleckém vnímání tupí omezenci si koupili ten bezcenný škvár metalové kapely XY. Při čtení takovéto nestoudnosti může ale čtenáři - posluchači uniknout podtext, který z něj činí hlupáka, jenž v potemnělosti svého mozku kupuje škváry a vrcholná díla, harmonicky tak bohatá, opomíjí. Zároveň ovšem v inkriminované kapitole "Kovové K.O." nenaleznete mimo jiných pozitiv ani jedinou zmínku o tom, že metal je muzikou vykazující esprit olbřímí upřímnosti a opravdovosti, svébytnosti a také přínosu. Že provozující jej muzikanti jsou instrumentálně, kompozitorsky i aranžérsky vesměs na stejné, ne-li leckteří na vyšší, úrovni jako kolegové zabývající se jinými, třeba vytříbenějšími žánry. A že notabene v dané stylové oblasti vznikla celá škála nápaditých a působivých nahrávek, z nichž velká spousta dosáhla úrovně souměřitelné s rockovou avantgardou a špičky masově přístupného rocku. To takřka nevolá po žádném dalším komentáři, dodejme snad jen, že účel světí prostředky, pročež my hasme, co nás pálí. Nahlédněte do minulého dílu mého zamyšlení a opakovaně čtěte z pera páně Putterfordova a Russellova cosi o masách, jež HM nechápou a posmívají se mu.

Kalení oceli versus církev

     Bez podivu není ani vztah církve k existenci HM, který je zcela příkladně popsán v jednom čísle křesťanského periodika "Probuďte se!" ze dne 22.1. 1992. V překladu stati převzaté z amerického časopisu "U.S. News & World Report" je neutěšeně psáno (a co je psáno, to je dáno): "...Ke zhroucení morálních hodnot přispívá i hudební průmysl a význačnou měrou je to hudba výstředních heavymetalových skupin. Stal se z ní dokonalý prostředek pro sdělování a šíření myšlenky příležitostných a nijak neomezovaných pohlavních styků a pro oslavu zneužívání drog. Tato hudba je mocnou silou vytvářející pohrdavý postoj vůči autoritám rodičovským či starší generace a proti společenským institucím stavějícím se proti sexuálně nevázanému a drogami poznamenanému životnímu stylu. Dalším z cílů těchto skupin je urážet, šokovat a poutat na sebe pozornost slovy písní, které jsou výlevem surovosti, hrubosti a nemravnosti. Jsou odpornou stokou špinavostí a překypují výrazy o brutálním zneužívání žen. Popisy orálního a análního sexu neberou konce, zaznívají vybídky k pohlavnímu zneužívání, jsou slyšet výrazy rozkoše nad tak hrubým znásilněním, že při něm dochází k roztržení ženských pohlavních orgánů. Oslava vulgárních oplzlostí nemá žádná omezení. Když byla jedna taková hudební skupina předvolána před soud kvůli oplzlostem, jistý profesor z Dukeovy univerzity vychvaloval jejich literární genialitu a tyto ohavné oplzlosti bránil tvrzením, že mají uměleckou hodnotu. Soudní porota mu dala za pravdu a došla k závěru, že slova písní nejsou oplzlostí, nýbrž uměním. A jména, jež si tyto skupiny dávají, odpovídají slovům jejich písní. Nejméně třináct skupin je pojmenováno podle mužských pohlavních orgánů, šest podle ženských pohlavních orgánů, čtyři podle spermatu, osm podle potratu a jedna podle vaginální infekce. Potřebujeme hranice. Potřebujeme pevná vodítka. Potřebujeme ideály, o něž bychom mohli usilovat. Potřebujeme se navrátit k původnímu zdroji skutečných hodnot." Sledujete ten přehled a následné statistické údaje, kterými církev disponuje? Tím se nemůže pochlubit nikdo z nás. Jako náboženskému ateistovi mi není blíže známo, jakou má církev svatá stanovenu hierarchii hodnot, nicméně se osměluji ptám se: je něco špatného na tom, když někdo opěvuje hrdinské činy historických postav ze světského ale taktéž z duchovního života, historické události, nebo lásku v jakékoliv době? Že o takto zaměřených skupinách nebyla v předchozí citaci řeč? Pak zde ale chybí slovíčko některých, neboť takto jsou všechny heavymetalové skupiny postaveny do obecné roviny. A že tedy některé skupiny pějí o sexu a jeho zvrácenostech? To je potom odpad i leckterý (nebudu jmenovat) televizní program, film, kniha a podobně. Je třeba jiného náhledu. Jednak může jít o hyperbolické pojetí, o humor (a pak že legrace není HM schopen, že pane Cafourek a Poledňák?) či o pouhý popis dané reality. Dějí se v našich životech leckým těžko stravitelné zvrácenosti? Dějí. Odehrávají se námi zavrhovaná zvěrstva? Ano. Tedy proč na ně nepoukazovat, ať již vážně či s nadhledem? Není onen popis špatných a zvrácených jevů a tím i varování před nimi pokusem o navrácení se k onomu původnímu zdroji skutečných hodnot, po němž křesťanští věřící tolik volají? nu, jářku, posuďte a pak teprve suďte. Říká vám něco prastará pravda: třikrát měř a potom řež? Leč i tato mince má svůj rub. Ačkoliv se s postojem církve k HM nemusíme a asi ani nebudeme ztotožňovat, nebuďme nicméně jako oni a zkusme jej s jistou dávkou benevolence respektovat. Jako názor stavějící na morálních hlediscích, zarputile věřícím křesťanům vyplývajících z jejich etického kodexu, jenž je takto skálopevně neměnný. A jako takový snad také pochopitelný. Spíše bych se podivoval nad tím, kdyby ono jejich stanovisko bylo jiné, třeba tolerantnější, či kdyby bylo pod tíhou našich argumentů poněkud přístupné ke změně své podstaty. To by posléze hraničilo se zpronevěrou a pokrytectvím.

Záře nad Stonehenge

     Od prvopočátku, kdy se druhá vlna HM stala vlnou novou, od časů, kdy byla tato popsána a definována, lámala si odborná kritika ale i zapřísáhlí odpůrci stylu jednu základní otázku: přežije HM rok 2000? Odpověď je prostá. Hele, píše se rok 1999 a konec milénia se kvapem blíží. Přesto pionýři hovořící řečí železa, ať už Iron Maiden, Saxon, Judas Priest, případně další, zůstávají tu s námi neochvějně dál, aniž by přišli o skalp. Po jejich boku směle stojí řada průkopníků, kteří na počátku 80. let vytyčili základní linii té které, z HM vyvstalé žánrové odnože (kupříkladu Slayer, Venom, Death a další). Hudba je sice věčná, ovšem držme se při zemi a buďme realisté. Netvrďme totéž o HM, ale pokud samotné lidstvo přežije rok 2000 (viz Nostradamova proroctví), přežije jej rověž náš tolik obdivovaný rockový útvar. Nemám pravdu, Merline? A metalovým božstvům vůkol Stonehenge věrně sloužící druidové? Důkazem nechť jsou taktéž nově vznikajicí soubory, viz z poslední doby kupříkladu australští Pegazus či němečtí Sacred Steel. Je vskutku nadmíru potěšující ještě jedna evidentní skutečnost. Že totiž i navzdory veškeré v populistickém duchu vyznívající snaze pánů Cafourka, Poledňáka a jim podobných (kupříkladu takového Josefa Vlčka, který kdysi odmítl hodnotit HM jako už ve své podstatě špatný a nudný styl) provádět ve své podstatě odškolování těch ortodoxních rockerů, kteří pro odškolovací kůru v úvahu ještě přicházejí, je mezi námi stále dost jedinců, kteří to zkoušejí a budou zkoušet neutuchajícně znovu a znovu. Byť v opozici, přesto seč jim budou síly stačit. Pusťte si "kovovou" kazetu, přehrajte si desku či disk. A je to. Ale dbejme přitom jadrné poučky, která více než moudře praví, že když je to nahlas, stárneš!

     Své obsáhlé pojednání si dovolím uzavřít tituly několika vybraných souvisejících počinů, které bych si dovolil doporučit jako studijní materiál.

KINKS: "Golden Hour Of Kinks" (71)
ANIMALS: "Best Of Eric Burdon And The Animals" (67)
YARBIRDS: "Greates Hits" (66) + "Live Yarbirds" (71)
CREAM: "Disraeli Gears" (67)
TEN YEARS AFTER: "Undead" (68) + "A Space In Time" (72)
WHO: "My Generation" (65)
LED ZEPPELIN: "Led Zeppelin II" (69) FREE: "Free" (69)
BLACK SABBATH: "Black Sabbath (70) + "Paranoid" (70)
DEEP PURPLE: "In Rock" (70) + "Machine Head" (72)
URIAH HEEP: "Very 'Eavy, Very 'Umble" (70) + "Look At Yourself" (71)
MC 5: "Kick Out The Jams" (69)
STEPPENWOLF: "Steppenwolf" (68)
BLUE CHEER: "Outside Inside" (69)
STOOGES: "Fun House" (70)
MOUNTAIN: "Nantucket Sleighride" (71)
GRAND FUNK RAILROAD: "Grand Funk" (70)
CACTUS: "Cactus" (70)
SPIRIT: "Live" (78)
BLUE ÖYSTER CULT: "Tyrany And Mutacion" (73)
JIMI HENDRIX: "Jimi Hendrix And Little Richard /Roots Of Rock/" (73)

A dále pak:

JUDAS PRIEST: "Unleashed The East" (79) + "British Steel" (80)
IRON MAIDEN: "Iron Maiden" (80) + "The Number Of The Beast" (82)
SAXON: "Wheels Of Steel" (80) + "Denim And Leather" (81)
DEF LEPPARD: "High 'N'Dry" (81) + "Pyromania" (83)
SAMSON: "Before The Storm" (82)
TYGERS OF PAN TANG: "Wild Cat" (80) + "Spellbound" (81)
DIAMOND HEAD: "Lightning To The Nations" (80) + "Borrowed Time" (82) + "Canterbury" (83)
RŮZNÍ: "NWOBHM - '79 Revisited" (90)


zpět
Článek přečten: 4993x         Autor: Vratislav Šantroch