Whiplash ... Články ... Z archivu
Nejnovější

Recenze:
ASMODEUS
MALIGNANT TUMOUR
MORTIFILIA
TERROR
NASTY RATZ

Recenze - live:
CANNIBAL CORPSE
HARLEJ
BASINFIREFEST 2014
HARLEJ
BRUTAL ASSAULT 2013

Rozhovory:
NASTY RATZ
ABRAXAS
TONDA RAUER
D.O.P.
DIPTHERIA

Články:
FESTIVALY A ROZHOVORY
BRUTAL ASSAULT TOUR 2012
ČERNÁ DÍRA XXXII.
ČERNÁ DÍRA XXXI.
VZPOMíNKY NA VADER

Nejčtenější

Recenze:
MASTURBACE
24.10.2006 | 16322 x
CALES
22.10.2006 | 13797 x
HARLEJ
05.10.2006 | 13333 x
HARLEJ
29.10.2006 | 13226 x
FORGOTTEN SILENCE
22.08.2006 | 13213 x

Recenze - live:
NOC PLNÁ HVĚZD
03.08.2006 | 34206 x
ARAKAIN, PANDEMIA
25.12.2006 | 14243 x
KORPIKLAANI a další
08.11.2006 | 14089 x
BRAINWASHING FEST
04.05.2006 | 14080 x
SSOGE, ENDLESS
24.01.2007 | 13802 x

Rozhovory:
MILOŠ "DODO" DOLEŽAL
06.11.2006 | 17346 x
HARLEJ
31.10.2006 | 17299 x

Články:
MASTERS OF ROCK 2007
13.01.2007 | 15594 x
ČERNÁ DÍRA XXIX.
18.12.2007 | 14530 x

 Whiplash
Počet recenzí: 1705
Počet recenzí-live: 234
Počet rozhovorů: 229
Počet článků: 98
Počet skupin: 1071
Počet odkazů: 92
VENOM (část II)




... a nikdo pro peklo

     V minulém díle jsme doputovali při naší výpravě za našimi třemi advocatus diaboli do roku 1982. V tomto roce došlo v biografii VENOM na jednu z dalších pozitivních skutečností. Stali se zhmotněním. Ptáte se čeho?

Definice black metalu.

     Na podzim roku 1982 zaváží pekelná dodávka music shopy vinyly vyrobené z HADÍHO JEDU s ještě příznačnějším titulem než tomu bylo u předchozího alba. V duchu svého názvu definuje album "Black Metal" jednou provždy daný styl. Onen milník v dějinách tvrdé rockové hudby byl ještě tvrdší, údernější a notabene i nápaditější, než jeho předchůdce. Násilí, sex a rock ´n´roll, tři smrtelné hříchy věřícího lidstva, se tu objímaly v nejvroucnějším objetí a svět šílel. Z jedné strany opovržení a nadšení ze strany druhé. Svůj první opravdu velký koncert VENOM odehráli dne 1.6. 1982 v britském Hammersmith Odeonu pod anoncovaným názvem "Sedm dní v pekle". Sešla se zde zajímavá směsice skládající se z punkerů, metalistů, skinheadů a motorkářů, ti všichni shlédli šílenou podívanou, kterou pro ně nachystali VENOM, kapela, která jako jedna z mála skupin dokázala přilákat na svá vystoupení tolik různorodých lidí. Ale až po eponymním albu "Black Metal", které bylo ve své době nejtvrdší deskou a které neslo na přebalu legendární větu "Domácí nahrávky zabíjejí hudbu... a také VENOM", se pro kapelu roztočil ten pravý infernální kolotoč. Zde vůbec nebyl od věci slogan "Vidět na vlastní oči show VENOM a chcípnout!" Při dvou malých vystoupeních, jednom v USA a druhém v belgickém Popperinge, dohromady, spotřebovala totiž kapela více pyrotechnického materiálu než Kiss na celém (jednom) turné. Krátce po emisi "Black Metal" se ze všech možných sklepů světa vyrojilo množství podobně zaměřených part a ty si vytkly jediný cíl: být ještě rychlejší a agresivnější než VENOM. Naše trio tak začalo vnímat míru své popularity a svého přínosu. Abaddon: "V jednom baru u nás doma, kam chodili metalisté, aby si tu vyměnili desky demáče, fanziny nebo časopisy, jsem si všiml, že nás znají už i v USA. Považovali jsme se za místní klauny a teď najednou tohle. Dávali jsme už v té době na ulici naše autogramy, to tedy jo, ale mysleli jsme si, že to je u lokálních kapel běžná praxe." V roce 1983 se objevilo minialbum "Warhead", jež je dnes pro uctívače kultu VENOM spíše sběratelskou rartitou, a rok poté třetí album "At War With Satan". Na něm se naše trojice pokusila o experiment v podobě dvacetiminutové kompozice, která měla poukázat na skutečnost, jak dopadne nakonec samo nebe. Ale ona kompozice bohužel upozornila spíše na omezené hranice výrazových schopností kapely. VENOM jaksi pozapomněli na rostoucí konkurenci v podobě spolků Slayer, Metallica, Celtic Frost a dalších a jejich tvorba počala upadat. VENOM si už prostě nemohli vystačit s opakujícími se nápady a originálností ve formě nepříliš excelentní muzikatské techniky. Poučením jim mělo být turné, při němž jim předskakovala Metallica. Ta naše pekelníky doslova a naprosto převálcovala. Ale VENOM se nikterak nepoučili.



Konec krutovlády

     Na dalším albu "Possessed" z roku 1985 kapela opět nepřispěchala s ničím novým a to znamenalo ústup z pozic metalových krutovládců. Následné turné kapely skončilo fiaskem, když muselo být pro slabý prodej vstupenek podstatně zkráceno. Další krach se dostavil na jaře roku 1986, kdy ještě zavčas kapelu opouští jeden z nejhorších rockových kytaristů všech dob Jeff Dunn, vulgo Mantas. Tento muž už neprožil další políček, který osud VENOM uštědřil, jako člen kapely. Tou ranou bylo v prosinci 1986 vydané, podivné živé dvojalbum "Eine Kleine Nachtmusic". Ale další koncertní záznamy pekelného tělesa se posléze objevovaly jako houby po dešti. Byly vydávány nejrůznějšími záhadnými firmami, a i když jejich zvuk napovídal, že by mohlo jít o bootlegy, nebylo tomu tak. Tyto počiny nesly názvy, namátkou, "French Assault", "Scandinavian Assault", "Japanese Assault", "Canadian Assault" či "German Assault" a nemohly kapele pomoci. A také nepomohly. Naopak. "Útoky" pochopitelně vrhly na VENOM špatné světlo a další od kapely odvrácené duše fans byly jen otázkou času. Přesto v květnu roku 1985 Cronos přímo bombasticky pronáší tato slova: "Vše,co má něco společného s VENOM tam je, protože my chceme být prostě největší a nejlepší!" Ale VENOM byli již zcela mimo hru. Stali se anachronismem, který nedokázal reagovat na vývoj tvrdého rocku. Po odchodu Mantase (v roce 1988 tento vydal svůj až neuvěřitelně melodický sólový počin "Winds Of Change") jsou VENOM sice posíleni o kytaristy hned dva, o Jima Clarea a Mika Hickeyho, přecházejí od Neat Rec. pod křídla firmy Filmtrax a je jim ještě jednou dopřána chuť úspěchu, ale ani těch několik vyprodaných a zdařilých vystoupení v Brazílii nemohlo zacelit hluboké a krvácející rány.

Poslední hřeby do rakve

     Listopad 1987 přináší kapele další album, tentokráte nazvané "Calm Before The Storm" a na něm je patrný ten fakt, že se VENOM pokusili dát se jinou vývojovou cestou. Ta měla kapelu zavést mezi jiné a nutno podotknout, že úspěšné, výhonky NWOBHM z počátku deváté dekády. Ale výsledek byl rozpačitý, neboť měřit VENOM s Judas Priest, Saxon nebo Iron Maiden prostě nelze. Tím začíná na obrátkách nabírat snaha skupiny o zachycení se plovoucího stébla, aby se tonoucí měl čeho přidržet. Pokud jde o fanoušky skupiny, pro ty bylo tím příslovečným posledním hřebem do rakve Cronosovo přiznání, že o černé magii toho moc neví a že svou duši rohatému z hlubin nikdy neprodal. Tedy přesně to, co bylo v příkrém rozporu s jeho vlastními slovy z května 1985: "Aby bylo zcela jasno, ďábel byl mým otcem a já mám dlouhý špičatý rohy!" Před započetím prací na dalším albu Cronos tonoucí VENOM nechává na pospas dalšímu osudu a plave za cílem vydat svou sólovku (objevuje se v roce 1990 pod názvem "Dancing In The Fire"). Cronose nahrazuje zpívající baskytarista Tony Dolan (ex-Atomkraft) slyšící na pseudonym Demolition Man. S ním VENOM natáčejí a vydávají v roce 1989 album "Prime Evil", na němž se kapela opětovně pokusila obcovat s ďáblem, ale konečný dojem z alba vyzněl spíše smíšeně. Ještě trapnější dojem zanechala deska "Temples Of Ice" z roku 1991, kterou mělo o rok dříve předznamenat minialbum "Tear Your Soul Apart". Oba tyto počiny, spolu s prozatím posledním "The Waste Lands" (1992), ale už pouze rozmělnily skutečnost, že VENOM již dávno nejsou tím, čím bývali kdysi. Že pouze přežívají. Dovětkem budiž konstatování, že na opusu "The Waste Lands" vypomohl s kytarami Steve "war maniac" White, u kláves (!) enigmatický muž V.H.S. a hlavně u sólové kytary opět Mantas, který se jako ztracený syn vrátil. Posléze se o VENOM přestává hovořit a tito mizí ze scény.

Úplné pohlcení sama sebe

     V roce 1995 kapela již opět sporadicky koncertovala, takže zde můžeme hovořit o jistém reunionu, přinejmenším o comebacku. Ovšem nejsem si zcela jist, zda kapela učinila správný tah svým návratem na scénu, zda trio nemělo nechat legendu jménem VENOM rezivět v pokoji. Zda ano či ne se mohli Cronos, Mantas a Abaddon přesvědčit při svém rádoby bombastickém vystoupení v závěru druhého dne festivalu Dynamo Open Air 1996, které bylo ukončeno o dobrou půlhodinku dříve, než bylo plánováno, pro slabý zájem publika. Tedy další hořká pilulka, kterou museli VENOM pozřít. Zda návrat VENOM přinese kapele a fans album, jaké toto případně bude, zda budou muset VENOM svůj kalich hořkosti vypít až do dna, či se naopak ode dna odrazí a podobné úvahy přenechávám času a pokouším se následovně bilancovat.
     Na přelomu 70. a 80. let se vynořila velká spousta skupin. Takových, které vývoj heavy metalu nesmazatelně poznamenaly. Mezi těmi, které svým přínosem byly nejpozitivnějšími, nalezneme na samotném vrcholu právě i formaci VENOM. Kapelu, jež se nikdy nemohla pyšnit miliónovým prodejem svých desek, kapelu, která pravděpodobně spolkla sama sebe, ale rovněž kapelu, která po sobě zanechala nesmrtelný odkaz. Lépe to za mne řekne sám Cronos: "VENOM nemůže být nikdy a nikým upřen ten fakt, že rozjeli thrash. Své místo v dějinách metalu máme jisté!" A mají, v tom má Cronos naprostou pravdu. Čím tedy vlastně VENOM byli? Pro změnu vám odpoví Abaddon: "Tahle kapela je zatracený tavič mozků. V Hammersmithu jsme nahrávali na 147 decibelů a to nebyly zapnutý zesilovače!" Čím jsou VENOM pro řadu dnešních metalových skupin a co znamenají dokazuje i emise alba coververzí kapely. Album vyšlo jako pocta VENOM pod názvem "In The Name Of Satan"(A Tribute To VENOM) v roce 1994 a přispěli na něj Kreator, Anathema, Voivod, Nuclear Assault, Skyclad, Sodom (aby ne), Messiah Marcolin, Paradise Lost, ale také Abaddon, který se podílel na nahrávkách všech uvedených interpretů. Rovněž tak sem zařadili své remaky skladeb "Warhead" a "Holy Man" i samotní VENOM. Tyto jejich covery by mohly dávat tušit, že jestliže se s nimi v budoucnu ještě setkáme na zvukových nosičích, musíme počítat s jejich případnou inklinací k samplovaným zvukům a industriálu vůbec. Ale možná také ne. Kdo ví, zda VENOM paradoxně nezasáhne dnešní mocný boom black metalu, stylu, který před šestnácti lety sami rozjeli a navždy definovali?

Diskografie:

Welcome To Hell 1981
Black Metal 1982
Warhead (minialbum) 1983
At War With Satan 1984
Possessed 1985
Eine Kleine Nachtmusic (živé dvojalbum) 1986
The Singles 80-86 (kompilace sestavená ze singlů) 1986
Calm Before The Storm 1987
Prime Evil 1989
Tear Your Soul Apart (minialbum) 1990
Temples Of Ice 1991
The Waste Lands 1992
Leave Me In Hell (kompilace) 1993


Vybraná raritní alba (nikoliv bootlegy:
In Memorium-Best Of (kompilační dvojalbum)
Skeletons In The Closet (kompilace sestavená z neuveřejněných a remixovaných nahrávek)
Kissing The Beast (výběr klasik + neuveřejněné skladby "Flatline" a "Fragile Life")
Old, New, Borrowed And Blue (kompilace + covery "Speed King" od Deep Purple, "Hell Bent For Leather" od Judas Priest a "Megalomania" od Black Sabbath)
In League With Satan (Live Like An Angel + Die Hard/Acid Queen) (studiová + živá kompilace)
Venom (minialbum vydané speciálně k festivalu DOA´96 a obsahující nově natočené klasické skladby kapely)


Související diskogafie:

Mantas:
Winds Of Change 1988

Cronos:
Dancing In The Fire 1990
Venom (coververze klasických skladeb Venom) 1995

Různí interpreti:
In The Name Of Satan (A Tribute To Venom) 1994


Odkaz:
http://www.venomslegions.com


zpět
Článek přečten: 5665x         Autor: Vratislav Šantroch